ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.462.2010.1
sp. zn. 28 Cdo 462/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobkyně Anny Semrádové, bytem Praha 4, Karasova 36, zastoupené JUDr. Olgou Vaňkovou, advokátkou v Praze 2, Karlovo náměstí 28, proti žalovaným 1) JUDr. L. W., zastoupené JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem v Praze 1, ul. 28. října 3, 2) J. T. , 3) W. T. , oběma zastoupeným JUDr. Jiřím Podlipským, advokátem v Praze 4, Pod Višňovkou 33, o určení neexistence vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 16 C 118/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2009, č. j. 64 Co 25/2009-291, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žalovaným se právo na náhradu nákladů řízení o dovolání nepřiznává.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze pod výše uvedeným č.j. změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 9. 2008 (č. l. 197) tak, že zamítl žalobu na určení, že první žalovaná JUDr. L. W. jako dědička po zemřelé H. K. – H. není vlastníkem dále označených nemovitostí; též aby bylo určeno, že druhý a třetí žalovaný jako dědicové po E. T. nejsou vlastníci týchž nemovitostí. Jednalo se o určení neexistence vlastnictví ke spoluvlastnickým podílům na nemovitostech, přičemž u první žalované šlo o podíl ⅓ k domu a přilehlým parcelám a vlastnictví garáže, zatímco u dalších dvou žalovaných šlo o 1/6 k domu a pozemkům a 1/12 ke garáži. Nemovitostmi byly dům čp. 1333 na pozemku parc. č. 627, pozemek parc. č. 627, pozemek parc. č. 627/1, 628/2; dále garáž na posledně označené parcele, vše zapsáno na LV 1334 a 6047 pro katastrální území M. a obec Prahu.
Proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž podrobně rozvedla svou právní argumentaci – včetně momentálního stavu svého užívání nemovitostí – a žádala, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení, případně aby byl za účelem doplnění dokazování zrušen též rozsudek nižší instance.
K dovolání se vyjádřili druhý a třetí žalovaní, ztotožnili se s právním názorem odvolacího soudu a žádali, aby bylo dovolání buď jako zjevně bezdůvodné odmítnuto, nebo zamítnuto.
Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání bylo žalobkyní, která splnila podmínku zastoupení advokátem, podáno včas (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání byla dána podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., dovolací důvody byly uplatněny podle §241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř. (i když první z nich, tedy procesní, nemá náležitou oporu v dovolacích tvrzeních).
Dovolání však není důvodné.
Vzhledem k rozsáhlému spisovému materiálu a detailnosti odůvodnění rozsudku obou nižších instancí nepovažuje dovolací soud za hospodárné podrobně rekapitulovat celý průběh věci. Stran skutkového základu věci poukazuje zejména na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně; významné aspekty právního posouzení věci jsou obsaženy v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Stručné shrnutí podstaty věci je však nezbytné.
Určovací žaloba byla podána z důvodu existence duplicitního zápisu vlastnictví v katastru nemovitostí.
Žalobkyně dosud odvozuje své spoluvlastnictví k 1 podílu k předmětným nemovitostem (další 1 je zapsána na M. U.) z přídělu ze dne 30. 6. 1951 (1/4) a z dědění po své matce (sp. zn. 34 D 1608/96 u Obvodního soudu pro Prahu 4, také 1). Nemovitosti podle svých tvrzení stále užívá, uplatňování nároků ze strany jejích odpůrců však situaci (event. nakládání s nemovitostmi apod.) podle jejích tvrzení komplikuje.
Duplicita zápisu spočívá v paralelním zapsání vlastnictví příslušných podílů H. H. a E. T. ke všem nemovitostem. K zápisu došlo na základě dědického řízení, které proběhlo u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 35 D 1765/99 a 34 D 1774/1998. Došlo k potvrzení nabytí dědictví, též na základě odevzdací listiny ze dne 25. 9. 2000, právní moc posledního z rozhodnutí je datována dnem 6. 3. 2002.
Nynější žalovaní – JUDr. L. W., J. a W. T. – jsou dědici po jmenovaných. První jmenovaná je jedinou dědičkou po H. H., podle zjištění odvolacího soudu bylo dědické řízení pod sp. zn. 35 D 2766/99 již skončeno, předmětné nemovitosti v řízení projednány nebyly. Další dva jmenovaní jsou potenciálními dědici po E. T., podle zjištění odvolací instance nebylo dědické řízení dosud skončeno. Pro dovolací soud je rozhodný skutkový stav, z něhož vycházel odvolací soud.
Na základě takto rekapitulovaného stavu věci nelze než přisvědčit odvolacímu soudu, neshledal-li naléhavý právní zájem žalobkyně podle §80 písm. c) o. s. ř. na určovací žalobě. Případný úspěch ve věci by postrádal oporu v hmotném právu, nebyl by tu způsobilý podklad pro zápis do katastru nemovitostí.
V řízení tedy nevzniklo oprávnění se zabývat situací, v níž se po právní stránce podle vlastních tvrzení ocitla žalobkyně, včetně neúspěchu s určovací žalobou na určení svého vlastnictví (podrobněji viz odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a poukaz tamtéž na věc sp. zn. 16 C 50/2001, v níž byla Obvodním soudem pro Prahu 4 žaloba zamítnuta s právní mocí dne 11. 6. 2003). Žalobkyně přitom – odhlédne-li se od možného nástupnictví nynějších žalovaných – má nabývací tituly k nemovitostem (první na základě účasti v odboji v rodině). Není možné se zabývat ani námitkou vydržení vznesenou žalobkyní. Stejně tak nelze zohlednit konstatování (již soudu prvního stupně), že právní předchůdci žalovaných mohli postupovat cestou uplatnění nároků podle restitučních předpisů, konkrétně podle zákona č. 87/1991 Sb.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. dovolání žalobkyně zamítl.
Stran rozhodnutí o nákladech řízení o dovolání sdílí Nejvyšší soud ty důvody hodné zvláštního zřetele, které použil odvolací soud k odůvodnění svého obdobného rozhodnutí podle §150 o. s. ř. Nelze přičítat k tíži žalobkyně, že na svou obranu použila za vzniklých okolností i mimořádný opravný prostředek.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 8. září 2010
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu