ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.1068.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 1068/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně HS-EFEKT, spol. s r. o. , se sídlem v Chotěboři, Třešňová 1344, identifikační číslo osoby 47 45 56 91, zastoupené JUDr. Lubomírem Málkem, advokátem, se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní 6, PSČ 580 01, proti žalovaným 1) SERVIS BONUS, spol. s r. o. , se sídlem v Javorku 2, PSČ 592 42, identifikační číslo osoby 49 97 29 52 a 2) H. B., zastoupené JUDr. Petrem Voříškem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14, PSČ 170 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 43 Cm 104/1998, o dovolání druhé žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. září 2007, č. j. 6 Cmo 185/2007-233, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Druhá žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 23. února 2006, č. j. 43 Cm 104/1998-182, v části, v níž Krajský soud v Hradci Králové ponechal ve vztahu k druhé žalované v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 2. dubna 1998, č. j. Sm 108/98-12, kterým původně uložil zaplatit žalovaným (SERVIS BONUS, spol. s r. o. a právnímu předchůdci druhé žalované V. B.) společně a nerozdílně částku 1,000.000,- Kč s 6% úrokem od 17. října 1996 do zaplacení, směnečnou odměnu 3.333,- Kč a náhradu nákladů řízení.
Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že druhá žalovaná se vznesenými námitkami povinnosti uložené jí směnečným platebním rozkazem neubránila. Akcentuje, že v dané věci nebylo sporu o tom, že směnka, jejíhož zaplacení se žalobkyně domáhala, byla „zajišťujícím instrumentem na zaplacení hodnoty daného zboží – pohonných hmot“, uzavřel, že druhá žalovaná v řízení neprokázala, že směnka zajišťovala pouze zaplacení kupní ceny (bez příslušenství pohledávky) a že „kausa, kterou směnka zajišťovala, zanikla zaplacením“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala druhá žalovaná dovolání (doplněné podáním ze dne 26. března 2009), namítajíc, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíc dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Podle dovolatelky bylo provedenými důkazy „bezpečně“ prokázáno, že směnkou zajištěná pohledávka (z nezaplacené kupní ceny dodaného zboží) byla uhrazena, v důsledku čehož směnka pozbyla důvodu a měla být zničena. Jestliže tak žalobkyně neučinila (zničení směnky jen předstírala) a požaduje nyní (v rozporu s dohodou účastníků) zaplacení směnky s tím, že zajišťovala také příslušenství uvedené pohledávky, „dopustila se jasného chování proti pravidlům slušného obchodního styku“ a soudy měly k této skutečnosti při rozhodování přihlížet.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření navrhuje dovolání jako nepřípustné, resp. opožděné odmítnout, popř. jako nedůvodné zamítnout, majíc závěry napadeného rozhodnutí za správné.
Dovolání druhé žalované proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Nejvyšší soud - k výhradě žalobkyně, že dovolání je opožděné - předesílá, že rozsudek odvolacího soudu byl zástupci druhé žalované doručen dne 23. října 2007 (srov. doručenku u č. l. 237 spisu), konec dvouměsíční lhůty k podání dovolání (srov. ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř.) tak připadl na neděli 23. prosince 2007. Jelikož se nejednalo o pracovní den, byl ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 věty druhé o. s. ř. posledním dnem lhůty k podání dovolání nejblíže následující pracovní den, tj. čtvrtek 27. prosince 2007. Dovolání druhé žalované podané na poštu téhož dne (srov. č. l. 243 – 246 a ustanovení §57 odst. 3 o. s. ř.) je proto včasné (srov. též usnesení ze dne 19. srpna 2008, č. j. 6 Cmo 202/2008-273, jímž Vrchní soud v Praze změnil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. února 2006, č. j. 43 Cm 104/1998-260, o odmítnutí dovolání pro opožděnost tak, že dovolání druhé žalované proti v záhlaví označenému rozsudku se neodmítá).
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jakkoli dovolatelka avizuje uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ve skutečnosti nesouhlasí s hodnocením důkazů, jak je provedly soudy nižších stupňů, tj. polemizuje se závěrem, podle něhož neprokázala, že sporná směnka zajišťovala pouze zaplacení kupní ceny (bez příslušenství pohledávky) a že směnkou zajištěná pohledávka již splněním zanikla. Uplatňuje tak (posuzováno podle obsahu) dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze.
Přitom závěr, podle kterého důkazní břemeno k prokázání kauzálních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu (tedy i námitky, že směnkou zajištěná pohledávka zanikla, uplatněné druhou žalovanou v dané věci – viz námitky ze dne 14. dubna 1998 a doplnění dovolání ze dne 26. března 2009) nese žalovaný, Nejvyšší soud učinil již v rozsudku ze dne 2. března 1999, sp. zn. 32 Cdo 2383/98 (uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 1999, pod číslem 84) a následně se k němu opakovaně přihlásil v celé řadě svých rozhodnutí (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2008, sp. zn. 29 Cdo 1650/2007, dne 28. května 2008, sp. zn. 29 Odo 808/2006 a dne 25. února 2009, sp. zn. 29 Cdo 2327/2007, popř. důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 62/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Zásadně právně významným pak nečiní rozhodnutí odvolacího soudu ani výhrady dovolatelky, podle kterých se žalobkyně „dopustila jasného chování proti pravidlům slušného obchodního styku“; jde totiž o výhrady, které nebyly obsaženy v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a soudy nižších stupňů k nim – se zřetelem ke koncentraci řízení o námitkách (srov. ustanovení §175 odst. 1, 4 o. s. ř.) – nemohly při rozhodování o tom, zda směnečný platební rozkaz bude ponechán v platnosti, přihlížet.
Jelikož dovolání druhé žalované bylo odmítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 dost. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. uložil, aby žalobkyni nahradila náklady dovolacího řízení v celkové výši 12.360,- Kč, sestávající z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni, jež podle §3 odst. 1 bodu 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. činí 10.000,- Kč, z náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 2.060,- Kč.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 30. června 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 26. října 2010
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu