ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.1176.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 1176/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyň a) S PRO ALFA CZ, a. s. , se sídlem v Praze 1, Truhlářská 1104/15, PSČ 110 00, identifikační číslo 25 76 30 91, zastoupené JUDr. Tomášem Uzlem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 16, PSČ 110 00 a b) MARS WORLD TRADING CZECH REPUBLIC, a. s. v likvidaci , se sídlem v Praze 3, Kolínská 11, identifikační číslo 25 73 45 63, proti žalovanému Družstevnímu holdingu a. s. "v likvidaci", se sídlem v Ostravě 1, ul. 28. října 205/45, PSČ 701 00, identifikační číslo 25 82 25 27, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 33 Cm 14/2001, o dovolání žalobkyně b) proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. srpna 2007, č. j. 3 Cmo 108/2006-228, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. února 2006, č. j. 33 Cm 14/2001-190, se zastavuje.
II. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. srpna 2007, č. j. 3 Cmo 108/2006-228, se odmítá.
III. Žalobkyně b) je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3.060,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 6. února 2006, č. j. 33 Cm 14/2001-190, v pořadí druhým (předchozí rozsudek soudu prvního stupně ze dne 27. března 2002, č. j. 33 Cm 14/2001-58, jímž byla žaloba zamítnuta, byl usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. srpna 2004, zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení), zamítl žalobu, kterou se žalobkyně a) domáhala vůči žalovanému (jímž byl původně JUDr. P. K., jako správce konkursní podstaty úpadce Družstevní holding a. s. „v likvidaci“, identifikační číslo 25 82 25 27 - dále jen „úpadce“) určení, že má za úpadcem pohledávku ve výši 3,219.583,- Kč a žalobkyně b) pohledávku ve výši 9,101.007,50 Kč.
K odvolání žalobkyň Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.
Proti rozsudku odvolacího soudu a výslovně též proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně b) dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a co do důvodů na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Dovolatelka soudům obou stupňů vytýká nesprávnost závěru, podle něhož má smlouva o investicích uzavřená 22. dubna 1999 mezi právní předchůdkyní žalobkyň a úpadcem (dále jen „smlouva“) charakter tzv. rámcové smlouvy a jde o nepojmenovanou smlouvu podle ustanovení §269 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), a nesprávné posouzení práv a závazků založených smlouvou, zejména práva předchůdkyně žalobkyň odstoupit od smlouvy a požadovat dohodnutou smluvní pokutu. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Původně žalovaný správce konkursní podstaty úpadce ve vyjádření k dovolání uvedl, že považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nepřípustné.
V průběhu dovolacího řízení byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. února 2009, č. j. 14 K 15/2000-854, jež nabylo právní moci 25. března 2009, konkurs na majetek úpadce zrušen po splnění rozvrhového usnesení podle ustanovení §44 odst. 1 písm. b) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále jen „ZKV“), a usnesením téhož soudu ze dne 2. dubna 2009 byl správce konkursní podstaty úpadce JUDr. P. K. zproštěn výkonu funkce. Vzhledem k tomu vstoupil do řízení na jeho místo bez dalšího dlužník (srov. §45 odst. 1 ZKV). Této změně odpovídá i označení účastníků v záhlaví rozhodnutí.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval dovoláním proti rozsudku soudu prvního stupně.
Dovolání je podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně nelze úspěšně napadnout dovoláním. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení §201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Poněvadž nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozsudku soudu prvního stupně zastavil podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. (shodně srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.
Je tomu tak proto, že dovolatelkou zpochybněný výklad smlouvy a posouzení práv a závazků z ní vyplývajících odvolacím soudem postrádá potřebný judikatorní přesah, když je významný jen pro projednávanou věc (srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Závěr odvolacího soudu, že šlo o nepojmenovanou smlouvu, Nejvyšší soud neshledává ani rozporným s hmotným právem (ustanovením §269 odst. 2 obch. zák.), stejně jako závěr, že ujednání o smluvní pokutě je neplatné (ustanoveními §39 a §544 odst. 1 občanského zákoníku), neboť výklad obsahu smlouvy respektuje zásady výkladu právních úkonů určené ustanovením §266 obch. zák. a formulované v důvodech rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 35/2001 a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03.
Jak je zřejmé z obsahu dovolání, dovolatelka sice v obecné rovině uplatnila i dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., žádnou vadu odvolacího řízení však neuvedla.
Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), odmítl [§243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř, když dovolání žalobkyně b) bylo odmítnuto a vznikla jí povinnost nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastupování původně žalovaného JUDr. P. K. jako správce konkursní podstaty úpadce, advokátem v částce 2.250,- Kč podle ustanovení §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 510,- Kč a celkem činí 3.060,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 25. března 2010
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu