ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.1346.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 1346/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele Ing. P. S., zastoupeného JUDr. Josefem Vondráčkem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Špitálské náměstí 3, PSČ 400 01, za účasti Bytového družstva KOLEKTIV, se sídlem v Jablonci nad Nisou, Hřbitovní 39, identifikační číslo 62 73 97 35, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Beldou, advokátem, se sídlem v Jablonci nad Nisou, Lípová 7, PSČ 466 01, o neplatnost vyloučení z družstva, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 32 Cm 121/96, o dovolání Bytového družstva KOLEKTIV proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2007, č. j. 3 Cmo 92/2007-121, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Bytové družstvo KOLEKTIV je povinno zaplatit navrhovateli na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.860,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Bytové družstvo KOLEKTIV (dále jen „družstvo“) podalo dovolání proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 15. prosince 2006, č. j. 32 Cm 121/96-97, kterým Krajský soud v Ústí nad Labem vyslovil neplatnost rozhodnutí členské schůze družstva konané 12. listopadu 1996 (dále jen „členská schůze“) o vyloučení navrhovatele z družstva a rozhodl o nákladech řízení. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Přípustnost dovolání dovolatel opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a důvodnost o ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že rozhodnutí členské schůze je v rozporu se stanovami družstva, protože navrhovateli nebyla dána v tříměsíční lhůtě před rozhodnutím o vyloučení řádná výstraha s upozorněním na možnost vyloučení z družstva. Namítá, že odvolací soud nesprávně vyložil článek 16 odst. 1 a odst. 2 stanov družstva. Z tohoto článku stanov nevyplývá, že výstraha daná v tříměsíční lhůtě před rozhodnutím o vyloučení je nezbytným předpokladem platnosti rozhodnutí o vyloučení. Nezbytnost opakovaných výstrah při opětovném druhově stejném porušování stanov nelze dovodit z článku 16 odst. 1 písm. b) [správně písm. a)], podle něhož důvodem pro vyloučení je porušování členských povinností určených zákonem nebo stanovami závažným způsobem nebo opětovně a přes výstrahu. Je-li dále v článku 16 odst. 2 stanov určena lhůta k rozhodnutí o vyloučení tak, že rozhodnutí je možné přijmout jen do tří měsíců ode dne, kdy družstvo zjistilo důvod pro vyloučení, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy tento důvod vznikl, a navrhovatel porušoval stanovy opakovaně neplacením úhrad za užívání bytu před výstrahou z 10. června 1996 i po této výstraze až do rozhodnutí o vyloučení, šlo o porušování stanov pokračujícím jednáním. Závěr odvolacího soudu proto není správný.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Navrhovatel považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nepřípustné.
Dovolatel výslovně napadá rozhodnutí odvolacího soudu i ve výrocích o nákladech řízení. Proti těmto výrokům není dovolání přípustné, když přípustnost dovolání nezakládá žádné z ustanovení občanského soudního řádu (srov. shodně např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. bez dalšího odmítl.
Dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) v této věci nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.
Je tomu tak proto, že dovolatelem zpochybněný výklad článku 16 odst. 1 a 2 stanov postrádá potřebný judikatorní přesah, když je významný jen pro projednávanou věc (srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Závěr odvolacího soudu, podle něhož je rozhodnutí o vyloučení navrhovatele v důsledku absence předchozí řádné výstrahy v rozporu s článkem 16 stanov a tudíž neplatné, pak Nejvyšší soud neshledává ani rozporným s hmotným právem (ustanoveními §35 odst. 2 občanského zákoníku, §266 a §231 odst. 3 a odst. 4 obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. prosince 2000).
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. tedy dovolání přípustné není. Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání družstva bylo odmítnuto a vznikla mu povinnost nahradit navrhovateli náklady dovolacího řízení. Náklady dovolacího řízení sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 3.750,- Kč podle ustanovení §7 písm. g), §10 odst. 3, §15, §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 810,- Kč a celkem činí 4.860,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinné, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 17. března 2010
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu