ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.1534.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 1534/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Ing. J. A. ,jako insolvenčního správce společnosti F.N.B. - FIRST NORTH BUSINESS, s. r. o., identifikační číslo 25 85 61 54, proti žalovaným 1/ Ing. J. J. , jako správci konkursní podstaty úpadkyně NOTEX CZ a. s., identifikační číslo 25 28 18 52, zastoupenému Mgr. Bohumilem Budínským, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, M. Malého 186, PSČ 503 01, 2/ STAVOKONSTRUKCE, s. r. o. , se sídlem v Brně, Soběšická 821/151, PSČ 638 00, identifikační číslo 46 96 72 22, o určení pravosti pohledávek v celkové výši 3,000.000,- Kč, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 41 Cm 72/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. prosince 2008, č. j. 15 Cmo 253/2008-191, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. prosince 2008,č. j. 15 Cmo 253/2008-191, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. května 2008, č. j. 41 Cm 72/2003-162, tak, že zamítl žalobu na určení pravosti pohledávek společnosti F.N.B. - FIRST NORTH BUSINESS,s. r. o. (dále jen „společnost“) za úpadkyní NOTEX CZ a. s. (dále jen „úpadkyně“) v celkové výši 3,000.000,- Kč, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Dle zjištěného skutkového stavu uzavřela pozdější úpadkyně se společností dne 14. ledna 2003 – tj. v době kratší než šest měsíců před podáním návrhu na prohlášení konkursu na majetek úpadkyně – dodatek č. 1 k rámcové kupní smlouvě ze dne 14. března 2003 (dále jen „dodatek“ a „kupní smlouva“), jímž se zavázala k zaplacení „smluvního penále“ ve výši 500.000,- Kč měsíčně pro případ, že od společnosti neodebere dohodnuté množství viskózové střiže. Pohledávka společnosti ve výši 3,000.000,- Kč představuje neuhrazené „penále“ za dobu od března do srpna 2003, v níž úpadkyně sjednané množství zboží neodebrala.
Soud prvního stupně určil pravost předmětné pohledávky, konstatuje, že sjednaná smluvní pokuta není nepřiměřená, neboť zajišťovala měsíční odběr střiže v ceně 1,130.000,- Kč bez daně z přidané hodnoty, a nejde ani o úkon, jímž by na sebe (pozdější) úpadkyně přebrala nepřiměřený závazek ve smyslu §15 odst. 1 písm. d/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“), neboť ze svědeckých výpovědí Ing. N. a Ing. N. vyplynulo, že pozdější úpadkyně v uvedené době „zadlužena nebyla a finanční situace nebyla nijak kritická“.
Odvolací soud naproti tomu uzavřel, že předmětný dodatek je neúčinným úkonem dle §15 odst. 1 písm. c/ ZKV, neboť obsahuje nápadně a jednostranně nevýhodný sankční závazek úpadkyně, „kterým dlužník převádí ze svého majetku majetkové hodnoty (v daném případě 3,000.000,- Kč) na jiné osoby“. Společnost přitom neprokázala, že úpadkyni na základě předmětné smlouvy poskytla nějaké plnění, že zajistila nákup smluveného produktu v zahraničí, že se jednalo o zboží obstarané výhradně pro úpadkyni, které bylo jinak neupotřebitelné, a že dovezená viskózová střiž zůstala neprodána v jejích skladech. Není proto zřejmé, že úpadkyně měla v úmyslu předmětnou střiž vůbec odebírat a že společnosti v důsledku neodebrání střiže úpadkyní vznikla nějaká škoda.
Společnost napadla rozsudek odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc přitom dovolací důvody dle §241a odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř. a navrhujíc, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Dovolatelka je přesvědčena, že odvolací soud nesprávně aplikoval ustanovení §15 odst. 1 písm. c/ ZKV, neboť předmětná rámcová kupní smlouva je úkonem úplatným, sjednaným bez jakýchkoliv nápadně nevýhodných podmínek. Smluvní sankce mohla být uplatněna jedině v případě, že úpadkyně smlouvu neplnila, a její výše není nepřiměřená - s ohledem na cenu měsíčního objemu dodávek a skutečnost, že kryje rovněž nárok na náhradu škody - nejedná se proto ani o nepřiměřený závazek ve smyslu §15 odst. 1 písm. d/ ZKV.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož „v lednu 2003 neexistoval rozumný, ekonomickými poměry úpadkyně podložený důvod pro stanovení sankce za neodebrané sjednané zboží, které úpadkyně v situaci, v níž se nacházela, zjevně nepotřebovala“, nemá - podle názoru dovolatelky - oporu v provedeném dokazování. Z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá, o jaké konkrétní „zjištěné okolnosti případu“ se má jednat, přičemž není ani zřejmé, z jakého důkazu činí odvolací soud zjištění, že úpadkyně sjednané zboží nepotřebovala, když v rozhodné době stále provozovala podnik s textilní výrobou.
Vada řízení, jež měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívá podle názoru dovolatelky v tom, že v průběhu řízení nebyla v souladu s §118a odst. 3 o. s. ř. vyzvána, „aby navrhla důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení“. V této souvislosti dovolatelka namítá, že v průběhu řízení navrhovala důkazy k prokázání skutečnosti, že v důsledku neodebrání zboží pozdější úpadkyní jí vznikla škoda.
V průběhu dovolacího řízení byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. ledna 2010, č. j. KSOS 13 INS 6111/2009-B7, prohlášen konkurs na majetek společnosti, přičemž insolvenčním správcem - jenž se stal v projednávané věci žalobcem na místo společnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2009,sp. zn. 29 Cdo 2151/2008) - byl ustaven Ing. J. A.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (§433 bod 1. a §434), s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007).
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a je i důvodné.
Podle ustanovení §15 odst. 1 ZKV, jestliže byl prohlášen konkurs, jsou vůči věřitelům neúčinné právní úkony dlužníka, provedené v posledních šesti měsících před podáním návrhu na prohlášení konkursu anebo po podání tohoto návrhu do prohlášení konkursu, kterými
a) se podílí na založení právnické osoby anebo ji sám zakládá,
b) nabývá majetkovou účast v obchodní společnosti či družstvu, popřípadě na podnikání jiné osoby,
c) převádí věci, práva a jiné majetkové hodnoty ze svého majetku na jiné osoby bezplatně nebo za nápadně nevýhodných podmínek s výjimkou přiměřeného daru osobám blízkým k obvyklým příležitostem,
d) na sebe přejímá svému majetku nepřiměřené závazky,
e) odmítá dědictví nebo dar, aniž k tomu měl závažný důvod, který nespočívá v jeho majetkové situaci,
f) uzavírá smlouvy o nájmu nebo o výpůjčce svého majetku nebo k tomuto majetku zřizuje věcné břemeno za nápadně nevýhodných podmínek.
Podle ustanovení §544 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, sjednají-li si strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.
Odvolací soud dovodil neúčinnost ujednání o smluvní pokutě obsaženého v dodatku kupní smlouvy z ustanovení §15 odst. 1 písm. c/ ZKV. S tímto závěrem se Nejvyšší soud neztotožňuje.
Dohodou o smluvní pokutě nedochází (bez dalšího) k převodu věci, práva či jiné majetkové hodnoty z majetku účastníka, který je při porušení smluvní povinnosti zavázán pokutu zaplatit. Sjednáním smluvní pokuty dlužník přejímá závazek zaplatit věřiteli určitou peněžitou částku v případě, že nesplní svou smluvní povinnost (a to bez ohledu na to, zda porušením povinnosti vznikla věřiteli škoda).
Ustanovení §15 odst. 1 písm. c/ ZKV proto na dohodu o smluvní pokutě nedopadá. Naopak ujednání o smluvní pokutě je podřaditelné pod úkony, jejichž neúčinnost může být stanovena na základě §15 odst. 1 písm. d/ ZKV.
Jelikož se odvolací soud otázkou neúčinnosti dodatku kupní smlouvy z pohledu ustanovení §15 odst. 1 písm. d/ ZKV nezabýval, jeho právní posouzení věci zůstalo neúplné,a je tudíž i nesprávné. Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu podle §243b odst. 2 věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 část věty za středníkem, §226 odst. 1 o. s. ř.).
V další fázi řízení bude úkolem odvolacího soudu - při respektování případných omezení vyplývajících z ustanovení §118b odst. 1 a §119a odst. 1 o. s. ř. - přezkoumat správnost závěru soudu prvního stupně, podle něhož ujednání o smluvní pokutě obsažené v dodatku kupní smlouvy není neúčinným právním úkonem podle ustanovení §15 odst. 1 písm. d/ ZKV.
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. května 2010
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu