ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.1875.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 1875/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatelky JUDr. S. K ., zastoupené JUDr. Karlem Novákem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Při trati 1233/10, PSČ 141 00, za účasti společnosti VLNAP, a. s., se sídlem v Nejdku, Karlovarská 1342, PSČ 362 21, identifikační číslo 00 01 31 11, zastoupené JUDr. Pavlem Tomkem, advokátem, se sídlem v Karlových Varech, Polská 4, PSČ 360 20, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 43 Cm 89/2006, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. prosince 2008, č. j. 14 Cmo 64/2008-97, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatelka je povinna zaplatit společnosti VLNAP, a. s. na náhradu nákladů dovolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí částku 4.860,- Kč, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze potvrdil k odvolání navrhovatelky usnesení ze dne 15. listopadu 2007, č. j. 43 Cm 89/2006-53, jímž Krajský soud v Plzni zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti VLNAP, a. s. (dále jen „společnost“), konané dne 20. července 2006, jímž byla schválena řádná účetní závěrka společnosti za rok 2005 „ve znění, které tvoří obsah výroční zprávy společnosti za rok 2005“.
Odvolací soud uzavřel, že „neschválení výroční zprávy“ namítané navrhovatelkou „je bez vlivu na platnost usnesení valné hromady o schválení řádné účetní závěrky“; současně přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle něhož schválení výroční zprávy nespadá do působnosti valné hromady společnosti, neboť jí tuto působnost nesvěřují ani právní předpisy, ani stanovy společnosti.
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán, je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Z uvedených důvodů nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání námitky, jimiž dovolatelka vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a podle kterých odvolací soud tím, že se „ztotožnil s prováděním dokazování právních předpisů“, zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
V rovině právního posouzení dovolatelka brojí proti závěru odvolacího soudu, podle něhož schválení výroční zprávy nespadá do působnosti valné hromady společnosti. Ani posouzení této otázky však napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní.
Dovolatelka totiž přehlíží, že odvolací soud své rozhodnutí založil i na dovoláním nezpochybněném závěru, jenž sám o sobě vede k zamítnutí návrhu a podle kterého neschválení výroční zprávy nemůže mít vliv na platnost usnesení o schválení účetní závěrky.
Spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání věcně projednatelné, jestliže věcnému přezkumu posouzení byť jediné právní otázky brání to, že řešení této otázky odvolacím soudem nebylo dovoláním zpochybněno; přezkum posouzení dovoláním zpochybněných právních otázek totiž za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 48/2006).
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelky bylo odmítnuto a společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“). Podle ustanovení §7 písmeno g/, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 vyhlášky činí sazba odměny 7.500,- Kč. Takto určená sazba se podle §18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50%, tj. na částku 3.750,- Kč, jelikož zástupce společnosti učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 810,- Kč podle ustanovení §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži dovolatelky celkem 4.860,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 9. března 2010
doc. JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu