ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.2101.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 2101/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce P. H ., zastoupeného JUDr. Ladislavou Palatinovou, advokátkou, se sídlem v Kroměříži, Vejvanovského 468, PSČ 767 01 proti žalované FOLTAN a spol., veřejné obchodní společnosti, se sídlem v Opavě, Ostrožná 233/40, PSČ 746 01, identifikační číslo 25865111, jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně Penzijní fond VIVA, a. s. v likvidaci, identifikační číslo 60792981, o zaplacení částky 20.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 16 C 56/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. září 2007, č. j. 15 Co 430/2007-88, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. září 2007, č. j. 15 Co 430/2007-88 a usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 27. února 2007, č. j. 16 C 56/2007-66, ve znění opravných usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 4. dubna 2007, č. j. 16 C 56/2007-75 a ze dne 25. července 2007, č. j. 16 C 56/2007-82, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Ve výroku označeným usnesením ze dne 27. února 2007, ve znění tamtéž označených opravných usnesení ze dne 4. dubna 2007 a ze dne 25. července 2007, Okresní soud v Opavě zastavil řízení (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku) a o vrácení soudního poplatku žalobci (bod III. výroku). Soud - odkazuje na ustanovení §14 odst. 1 písm. d/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) a na ustanovení §103 a §104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) - uvedl, že žalobce (P. H.) se vůči žalované správkyni konkursní podstaty úpadkyně Penzijní fond VIVA, a. s. v likvidaci domáhá zaplacení pohledávky (částky 20.000,- Kč s příslušenstvím), kterou je třeba přihlásit v konkursu ve smyslu §20 odst. 1 ZKV.
Na tomto základě soud uzavřel, že ustanovení §14 odst. 1 písm. d/ ZKV je nutno považovat za zvláštní podmínku řízení, která brání zahájení a pokračování v řízení o pohledávkách, jež mají být přihlášeny v konkursu pro tento „od samého počátku trvající neodstranitelný nedostatek podmínek řízení (trvající bez ohledu na změnu správce konkursní podstaty v průběhu řízení)“ zastavil řízení podle §104 odst. 1 o. s. ř.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě ve výroku označeným usnesením ze dne 25. září 2007 potvrdil usnesení soudu prvního stupně v bodech I. a III. výroku (první výrok) a zrušil je v bodě II. výroku (druhý výrok).
Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že žalobou byla uplatněna pohledávka, kterou bylo třeba přihlásit do konkursu. Podle odvolacího soudu má správce konkursní podstaty jako procesní subjekt způsobilost být účastníkem jen v případech stanovených zákonem (je nutné odlišit osobu vykonávající funkci správce podstaty, která nepochybně způsobilost být účastníkem má, od funkce správce podstaty, který může být účastníkem řízení v případech, které stanoví zákon).
Může-li být správce podstaty za okolností daného případu žalován (v intencích ustanovení §14 odst. 1 písm. d/ ZKV) jen za podmínek vymezených ustanoveními §23 a §24 ZKV, a nejsou-li tyto podmínky splněny, pak dle odvolacího soudu nemohl být správce konkursní podstaty účastníkem řízení a nebyly splněny podmínky, za nichž bylo možné řízení zahájit.
Odtud odvolací soud uzavřel, že nezpůsobilost správce konkursní podstaty být účastníkem řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, namítaje, že jsou dány dovolací důvody uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Konkrétně dovolatel nesouhlasí s výkladem procesního postavení správce konkursní podstaty tak, jak byl proveden odvolacím soudem. Dovolatel má za to, že správce konkursní podstaty zastupuje společnost navenek a v průběhu konkursního řízení vykonává činnost statutárního zástupce. S odkazem na dikci §14 odst. 1 písm. d/ ZKV pak usuzuje, že vzniklé bezdůvodné obohacení na straně úpadkyně je typickým příkladem situace, kdy řízení může být zahájeno proti správci, jako statutárnímu orgánu, který zastupuje společnost navenek a dokonce je povinen ze zákona veškeré prostředky řádně vyúčtovat a v rámci svého postavení se také vypořádat i s případným bezdůvodným obohacením.
Soudům nižších stupňů rovněž vytýká, nerozhodly o jeho návrhu na záměnu účastníků na straně žalované (původně žaloval JUDr. Vladimíra Hlaváče a po změně v osobě správce konkursní podstaty navrhl zaměnit jej za FOLTÁN a spol., veřejnou obchodní společnost).
Žalovaná ve vyjádření navrhuje dovolání zamítnout, majíc napadené usnesení za správné.
Dovolání v této věci je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. a je i důvodné.
1/ K dovolacímu důvodu dle ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.
Dovolatel spatřuje vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, v tom, že soudy formálně nerozhodly jeho návrhu na záměnu původního žalovaného (tehdejšího správce konkursní podstaty úpadkyně) za FOLTÁN a spol., veřejnou obchodní společnost, nynější správkyni konkursní podstaty úpadkyně. V tomto ohledu řízení namítanou vadou zjevně netrpí. Soudní praxe je ustálena v tom, že změna v osobě správce konkursní podstaty úpadce, k níž dojde v průběhu soudního řízení, jehož se takový správce účastní z titulu své funkce, je zvláštním druhem procesního nástupnictví (nikoli tedy důvodem pro záměnu účastníků ve smyslu §92 odst. 2 o. s. ř.), k němuž dochází ze zákona (jakmile nastanou účinky usnesení konkursního soudu, jímž se taková změna provádí) a o které soud žádné zvláštní usnesení (podle ustanovení §107 nebo §107a o. s. ř.) nevydává (srov. k doložení tohoto postupu např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 76/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
1/ K dovolacímu důvodu dle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §14 odst. 1 písm. d/ ZKV (ve znění účinném do 31. prosince 2007, pro věc rozhodném) má prohlášení konkursu na majetek dlužníka i ten účinek, že řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, mohou být zahájena jen na návrh správce nebo proti správci; jde-li o pohledávky, které je třeba přihlásit v konkursu (§20 odst. 1 ZKV), může být řízení, s výjimkou řízení o výkon rozhodnutí, zahájeno jen za podmínek uvedených v §23 a 24 ZKV.
Výkladem zkoumaného ustanovení se Nejvyšší soud zabýval již pod bodem XXIII. stanoviska svého občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (str. 188-190 /364-366/), a to z pohledu žaloby podané úpadcem po prohlášení konkursu pro nároky, které se týkají majetku patřícího do podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku. Tam v daných souvislostech uzavřel, že úpadce prohlášením konkursu neztrácí způsobilost být účastníkem řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do podstaty, ani způsobilost procesní. Žalobu podanou úpadcem po prohlášení konkursu pro nároky, které se týkají majetku patřícího do podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, je třeba zamítnout proto, že dispoziční oprávnění k majetku konkursní podstaty přešla na správce konkursní podstaty, tj. pro nedostatek aktivní věcné legitimace.
Pro tuto věc jsou významné i další závěry, jež Nejvyšší soud tamtéž přičinil. Dodal totiž, že výše uvedené závěry se obdobně uplatní, je-li po prohlášení konkursu podána žaloba proti úpadci, jakož i tehdy, je-li jiné než exekuční řízení zahájeno pro pohledávky, které je třeba přihlásit do konkursu (§20 odst. 1 ZKV) mimo podmínek uvedených v §23 a §24ZKV.
Jinak řečeno, již v označeném stanovisku (od jehož závěrů nemá důvod se odchýlit ani v této věci) Nejvyšší soud uzavřel, že žaloba podaná po prohlášení konkursu na majetek dlužníka vůči správci konkursní podstaty dlužníka, v níž jde o pohledávku, kterou je třeba přihlásit v konkursu a která současně nesplňuje podmínky uvedené v §23 a 24 ZKV, má být zamítnuta pro nedostatek pasivní věcné legitimace žalovaného (správce konkursní podstaty), tedy proto, že správce konkursní podstaty není v takovém řízení nositelem vymáhané povinnosti, a nikoli zastavena pro nedostatek správcovy procesní způsobilosti či způsobilosti správce být účastníkem takového řízení.
To platí tím více, že podstata sporů o pohledávky vůči úpadci, zahajovaných po prohlášení konkursu proti správci konkursní podstaty úpadce začasté tkví v řešení otázky pořadí takové pohledávky (v tom, zda jde o pohledávku za podstatou) nebo v tom, že se takto vede spor o pravost nebo výši pohledávky za podstatou. Srov. k tomu závěry, jež Nejvyšší soud formuloval v rozsudcích uveřejněných pod čísly 27/2004 a 90/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (kde vysvětlil, že spor o pohledávku za podstatou /o její pravost nebo výši/ není pro účely určení místní či věcné příslušnosti soudu sporem vyvolaným konkursem), jakož i v rozsudku ze dne 28. února 2007, sp. zn. 29 Odo 107/2005, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročníku 2007, pod číslem 107 (kde vysvětlil, že namítá-li správce konkursní podstaty, že nejde pohledávkou za podstatou, aniž by popíral její pravost a výši, jde o spor o pořadí této pohledávky v konkursu /tedy o spor vyvolaný konkursem/).
Právní posouzení věci soudy nižších stupňů, jež závěry obsažené v označeném stanovisku nevzaly v potaz, tudíž správné není. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) napadené usnesení zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.) jak v potvrzujícím výroku o zastavení řízení, tak v závislých výrocích týkajících se nákladů řízení a soudního poplatku. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, i platí na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud v plném rozsahu i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Právní závěr dovolacího soudu je pro soud prvního stupně (odvolací soud) závazný.
Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 30. června 2009) se (vzhledem k tomu, že žaloba zatím neposkytuje spolehlivý závěr o tom, že by mělo jít o spor o pořadí pohledávky, pro který by platil občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2007) podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. května 2010
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu