ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.2103.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 2103/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně O. Ř., zastoupené JUDr. Annou Romanovou, advokátkou, se sídlem v Hradci Králové, náměstí 5. května 812, PSČ 500 02, proti žalovanému Ing. J. K., jako správci konkursní podstaty úpadce Zemědělského družstva Polabí Vysoká nad Labem v likvidaci, identifikační číslo 00124109, o určení pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 40 Cm 1/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2007, č. j. 15 Cmo 157/2007-93, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 15. června 2007, č. j. 40 Cm 1/2007-63, zamítl Krajský soud v Hradci Králové žalobu, kterou se žalobkyně (O. Ř.) domáhala vůči žalovanému (správci konkursní podstaty úpadce Zemědělského družstva Polabí Vysoká nad Labem v likvidaci) určení práva na oddělené uspokojení pohledávky ve výši 858.473,30 Kč (bod I. výroku), dále rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku) o vyloučení části předmětu sporu k samostatnému řízení (bod III. výroku) a o odměně za zastupování pro zástupkyni žalobkyně (bod IV. výroku).
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a o nákladech řízení (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení a o odměně za zastupování pro zástupkyni žalobkyně (druhý a třetí výrok).
Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje i proti jiným výrokům, než je potvrzující výrok napadeného rozsudku ve věci samé, není objektivně přípustné, jelikož přípustnost dovolání v tomto rozsahu nezakládá žádné ustanovení občanského soudního řádu (srov. i usnesení uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž Nejvyšší soud vysvětlil, proč dovolání proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka však Nejvyššímu soudu žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož je lhůta k podání žaloby o určení pořadí pohledávky lhůtou hmotněprávní, k jejímuž zachování je nezbytné, aby žaloba nejpozději poslední den lhůty došla soudu, přičemž důsledkem jejího zmeškání je zamítnutí žaloby, je v souladu se závěry formulovanými a odůvodněnými Nejvyšším soudem v rozsudku uveřejněném pod číslem 44/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní.
Dovolatelka nezpochybňuje závěr odvolacího soudu, podle kterého žalobu v projednávané věci podala opožděně (potud dovolání žádnou relevantní právní argumentaci neobsahuje), namítajíc toliko, že skutečnost, zda podala žalobu včas, „není a nemůže být rozhodující“. Za této situace ovšem nelze připustit dovolání ani k posouzení námitky, podle níž je dovolatelka oddělenou věřitelkou ze zákona „od uplatnění svých nároků dle restitučních předpisů“. Její přezkoumání se s ohledem na závěr o zmeškání lhůty k podání žaloby nemůže projevit v poměrech dovolatelky založených napadeným rozhodnutím (srov. k tomu mutatis mutandis též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/2001 a 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 a §224 odst. 1 o. s. ř. a §25a odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, odůvodněn u dovolatelky již tím, že ve sporu o pravost, výši nebo pořadí popřených pohledávek nemá žádný z účastníků proti správci právo na náhradu nákladů řízení a u žalovaného tím, že mu podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. března 2010
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu