ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.2236.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 2236/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Petra Šuka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce F. S., zastoupeného JUDr. Kateřinou Pavlíkovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Údolní 37, PSČ 602 00, proti žalovanému Ing. F. J., jako správci konkursní podstaty úpadce Zemědělského družstva Bořitov, družstva, identifikační číslo osoby 00131911, zastoupenému Mgr. Olgou Vlčkovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Příkop 2a, PSČ 602 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 34 Cm 143/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. února 2009, č. j. 9 Cmo 172/2008-158, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 20. února 2008, č. j. 34 Cm 143/2005-97, Krajský soud v Brně určil, že „výše pohledávky žalobce za úpadcem Zemědělské družstvo Bořitov, družstvo“ (dále jen „úpadce“) „činí celkem 95.209,- Kč, z toho co do výše 90.051,-Kč byla pohledávka zjištěna na přezkumném jednání dne 24. listopadu 2005“ (výrok I.). Výrokem II. pak žalobu v části, „ve které se žalobce domáhal, že výše jeho pohledávky je po právu ohledně dalších 574.543,- Kč“, zamítl, a výrokem III. rozhodl o nákladech řízení.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání obou účastníků v záhlaví označeným rozsudkem „změnil“ rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že určil, že pohledávka žalobce za úpadcem z titulu vypořádacího podílu činí 90.051,- Kč, a ve výroku II. tak, že zamítl žalobu o určení, že žalobce má za úpadcem pohledávku z titulu nevypořádaného majetkového podílu ve výši 579.701,- Kč. Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti výroku napadeného rozsudku, jímž odvolací soud (obsahově) potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby o určení pravosti pohledávky ve výši 574.543,- Kč, může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Dovolatel však Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.
Závěr odvolacího soudu, podle kterého byl-li žalobce členem úpadce i po jeho transformaci, stal se žalobcův majetkový podíl z transformace - při absenci odchylné úpravy ve stanovách úpadce - součástí obchodního majetku úpadce a žalobce již nárok na vypořádání majetkového podílu postupem podle zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, nemá, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. rozsudky ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. 29 Odo 209/2001, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 58, a ze dne 1. prosince 2004, sp. zn. 29 Odo 189/2004, uveřejněný v témže časopise, číslo 2, ročník 2005, pod číslem 22, jakož i usnesení ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. 29 Cdo 5295/2008) a napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní.
Připustit dovolání nelze ani k posouzení, zda listina označená jako „návrh na vypořádání nároků podle zákona č. 42/1992 Sb.“ splňuje náležitosti uznání závazku podle ustanovení §323 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, popř. podle ustanovení §558 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku. Je tomu tak již proto, že odvolací soud na takovém posouzení své rozhodnutí nezaložil, když uzavřel, že „dluh, jehož se má uznání týkat, ve skutečnosti neexistuje“, a proto nepovažoval za potřebné přezkoumávat správnost závěru soudu prvního stupně, podle něhož označenou listinu nelze za uznání závazku považovat.
Námitkou, podle níž žalobce „netvrdí, že uplatňuje svůj nárok podle zákona č. 42/1992 Sb., ale z titulu nevypořádaného majetkového podílu“ v úpadci, polemizuje s opačným skutkovým zjištěním soudů (podle kterého žalobce „přihlásil do konkursního řízení vedeného na majetek úpadce pohledávku ve výši 607.768,- Kč, z toho částku 392.214,- Kč z titulu nevypořádaného majetkového podílu dle zákona č. 42/1992 Sb. … s příslušným úrokem za dobu od 1. ledna 2000 do 30. června 2005 ve výši 215.554,- Kč“). Tomu ostatně odpovídá i žaloba, v níž uvádí, že „je oprávněnou osobou dle zákona č. 42/1992 Sb. a jeho pohledávky nevyplývají z členství“ v úpadci. Dovolatel touto námitkou vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., k jehož přezkoumání však dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. připustit nelze.
V rozsahu, v němž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně co do určení pravosti pohledávky ve výši 5.158,- Kč z titulu úroků z prodlení (když na rozdíl od soudu prvního stupně určil pravost pohledávky dovolatele pouze ve výši 90.051,- Kč a nikoliv ve výši 95.209,- Kč), uzavíraje, že „není-li důvodný nárok žalobce na uspokojení majetkového podílu z transformace“, není „důvodný ani jeho nárok na úroky z prodlení za opožděnou úhradu nevypořádaného majetkového podílu“, je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
Dovolací soud je však z důvodů, pro které neshledal přípustným dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, i v této části odmítl podle §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné. Není-li zde pohledávky žalobce z titulu nevypořádaného majetkového podílu dle zákona č. 42/1992 Sb. (určení jejíž pravosti se žalobce domáhá), nemůže být úpadce ani v prodlení s její placením.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §25a zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2007) se podává z ustanovení §432 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), podle kterého se pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy , tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 31. prosince 2007 i občanský soudní řád v témže znění.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. října 2010
JUDr. Petr G e m m e l předseda senátu