ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.228.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 228/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka ve věci žalobkyně RENALIS s. r. o., se sídlem v Lišově, Lazna 839, PSČ 373 72, identifikační číslo osoby 25187988, zastoupené JUDr. Milošem Vondráčkem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přem. Otakara II. č. 36, PSČ 370 01, proti žalovanému Ing. J. Ch., zastoupenému JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 12, PSČ 115 30, o zaplacení 403 190,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1231/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. června 2009, č. j. 7 Cmo 122/2007-161, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.360,- Kč,-, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného potvrdil - posuzováno z obsahového hlediska (viz usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 52/99 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) - ve výroku I. rozsudek ze dne 23. ledna 2007, č. j. 13 Cm 1231/2006-55, jímž Krajský soud v Českých Budějovicích uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 403 190,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 14. července 2006 do zaplacení.
Odvolací soud, vycházeje ze závazných právních názorů vyslovených Nejvyšším soudem v jeho rozsudku ze dne 30. října 2008, sp. zn. 29 Cdo 2531/2008 (jímž zrušil předchozí rozhodnutí odvolacího soudu), uzavřel, že koupila-li žalobkyně v červnu 2001 dotčenou nemovitost za kupní cenu ve výši 7,476.410,- Kč a posléze ji kupní smlouvou ze dne 11. prosince 2001 (uzavřenou jménem žalobkyně žalovaným jakožto jednatelem) jako novostavbu (zkolaudovanou 18. října 2001) prodala společnosti AGROSERVIS DVA a. s., (jednající žalovaným jakožto předsedou představenstva) za kupní cenu 1,500.000,- Kč, porušil žalovaný jako jednatel žalobkyně povinnost jednat s péčí řádného hospodáře a posléze označená kupní smlouva je neplatná pro rozpor se zákonem. Daň z převodu nemovitostí, zaplacená žalobkyní ve výši 403 190,- Kč, je škodou způsobenou společnosti v důsledku porušení povinnosti žalovaného (jakožto tehdejšího jednatele žalobkyně) jednat s péčí řádného hospodáře.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“).
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé tudíž může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel však Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá (k podání dovolatele ze dne 14. června 2010, označenému jako „doplnění dovolání“, přitom Nejvyšší soud nemohl s ohledem na uplynutí dvouměsíční lhůty pro podání dovolání přihlédnout – viz ustanovení §240 a §242 odst. 4 o. s. ř.).
Odvolací soud vyšel ze závazných právních názorů vyslovených Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 30. října 2008, sp. zn. 29 Cdo 2531/2008. V něm Nejvyšší soud zdůraznil, že bylo-li úmyslem (záměrem) obou smluvních stran při uzavření smlouvy dosáhnout výsledku, jenž odporuje zákonu nebo jej obchází (srov. v těchto souvislostech též ustanovení §255 a násl. zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona), je taková smlouva absolutně neplatným právním úkonem podle ustanovení §39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Proto také kupní smlouva, jíž jménem obou stran uzavřela stejná fyzická osoba jakožto jejich statutární orgán (případně člen statutárního orgánu) a v níž je sjednaná kupní cena výrazně nižší než cena obvyklá, může být právním úkonem učiněným v rozporu se zákonem a tudíž právním úkonem neplatným.
Dospěl-li odvolací soud na základě posouzení skutkových okolností v projednávané věci k závěru, že uvedený důvod neplatnosti byl naplněn i v projednávané věci, je jeho právní posouzení v souladu se závěry formulovanými Nejvyšším soudem a napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní. Na tom nemůže ničeho změnit ani argument dovolatele, podle něhož byla žalobkyně povinna kupní smlouvu za kupní cenu 1,500.000,- Kč uzavřít, neboť jí tato povinnost plynula z jí vyhlášené obchodní veřejné soutěže (§281 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku - dále jen „obch. zák.“). Vyhlásil-li soutěž žalovaný (jakožto jednatel žalobkyně) a podala-li návrh na uzavření kupní smlouvy společnost AGROSERVIS DVA a. s., jednající žalovaným jakožto předsedou představenstva, je zjevné, že důvody neplatnosti formulované výše dopadají i na takto uzavřenou kupní smlouvu (jak ostatně dovodil i odvolací soud).
Přípustným pak dovolání nečiní ani námitka, podle níž žalobkyně mohla a měla v souladu s ustanovení §384 odst. 1 obch. zák. škodu odvrátit uplatněním mimořádného opravného prostředku (přezkoumání daňového rozhodnutí podle ustanovení §55b zákona č. 337/1992 Sb.), neboť byla-li daň vyměřena daňovým výměrem ze dne 28. června 2002, uplynula dvouletá lhůta k uplatnění tohoto opravného prostředku až 31. prosince 2004, přičemž žalovaný byl jednatelem žalobkyně pouze do 28. června 2004.
Nejvyšší soud totiž již v rozsudcích ze dne 10. listopadu 1999, sp. zn. 29 Cdo 1162/99 (uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2000, pod číslem 103) a ze dne 20. ledna 2009, sp. zn. 29 Cdo 359/2007 (dostupném na webových stránkách Nejvyššího soudu) uzavřel, že nelze dovozovat nedostatek odpovědnosti jednatele jen z toho, že společnost nepodala odvolání proti rozhodnutí finančního úřadu o udělení pokuty za nesprávné vedení účetnictví, resp. že je vzala zpět. Je věcí uvážení adresáta jakéhokoli správního rozhodnutí, zda se vzhledem k důvodům jeho vydání, svým poměrům a svému hodnocení předpokladů úspěšnosti odvolání rozhodne opravný prostředek podat či nikoli. Pouze na takovém rozhodnutí osoby, jíž byla pokuta uložena, pak nelze zakládat zproštění se odpovědnosti osoby odpovědné za uložení pokuty a ani případné spoluzpůsobení škody poškozeným. Tyto závěry se obdobně prosadí i v projednávané věci.
Pouze na okraj a bez vlivu na závěr o nepřípustnosti dovolání pak Nejvyšší soud k této námitce dovolatele podotýká, že to byl právě on, kdo jako jednatel žalobkyně měl a mohl uplatnit řádné a případně mimořádné opravné prostředky proti rozhodnutí o vyměření daně z převodu nemovitostí (jejíž výše přesahovala čtvrtinu sjednané kupní ceny).
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“), a náhrady hotových výdajů určené podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Podle ustanovení §3 odst. 1 bodu 5, §10 odst. 3, §14 a §15 vyhlášky činí sazba odměny 20.000,- Kč. Takto určená sazba se podle §18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 10.000,- Kč, jelikož zástupce žalobkyně učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů ve výši 300,- Kč a náhradou za 20% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 2.060,- Kč tak dovolací soud přiznal žalobkyni k tíži dovolatele celkem 12.360,- Kč.
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 30. června 2009), se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 26. října 2010
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu