ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.2298.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 2298/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Petra Gemmela rozhodl v konkursní věci úpadkyně BILL spol. s r. o., se sídlem v Liberci I., Štefánikovo náměstí 779, PSČ 460 01, identifikační číslo 49905341, o schválení konečné zprávy o zpeněžování majetku konkursní podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. K 3/96, o dovolání úpadkyně, zastoupené JUDr. Janem Zedníčkem, advokátem, se sídlem v Liberci, náměstí Českých Bratří 25/14, PSČ 460 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. prosince 2007, č. j. 1 Ko 418/2007-400, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. prosince 2007, č. j. 1 Ko 418/2007-400, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. června 2007, č. j. K 3/96-387, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Ve výroku označeným Krajský soud v Ústí nad Labem (dále též jen „konkursní soud“) zamítl námitky úpadkyně proti konečné zprávě (bod I. výrok), schválil konečnou zprávu o zpeněžování majetku konkursní podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty (dále též jen „konečná zpráva“) podle které bylo „celkem zpeněženo“ 21,373.983,93, odměna správce činí 1.787.398,- Kč, hotové výdaje správce činí 11.544,- Kč, výdaje se správou a udržováním konkursní podstaty činí 3.867.570,40 Kč, „oddělený věřitel“ 10.833.919,- Kč, soudní poplatek 213.740,- Kč, předpokládané výdaje související s rozvrhem 32.000,- Kč a předpokládaná částka k uspokojení v rozvrhu 5.229.361,07 Kč, z toho věřitelé ve druhé třídě 5.229.361,07 Kč (bod II. výroku). Dále konkursní soud rozhodl o vrácení zálohy na náklady konkursu (bod III. výroku) a uložil správci konkursní podstaty zaplatit soudní poplatek ve výši 213.730,- Kč (bod IV. výroku) a do šedesáti dnů předložit návrh na rozvrh (bod V. výroku).
Konkursní soud mimo jiné uvedl, že pro správcem konkursní podstaty způsobené průtahy konkursního řízení mu dle ustanovení §8 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“), snížil odměnu o 500.000,- Kč.
K námitce úpadkyně proti konečné zprávě, podle níž „usnesením soudu ze dne 24. října 1997 soud rozhodl o prodeji nemovitostí za minimální cenu 17 mil. Kč a závěrečná zpráva neuvádí nic o tom, zda cena 16,5 mil. Kč byla soudem předem schválena“, konkursní soud uzavřel, že „námitka sníženého prodeje byla promítnuta do snížení odměny správce a částka, o kterou tímto krátil podstatu, se tak vrátila do konkursní podstaty ve prospěch věřitelů“.
K odvolání úpadkyně Vrchní soud v Praze ve výroku označeným usnesením potvrdil usnesení konkursního soudu, uzavíraje (ve vztahu k popsané námitce), že „akceptoval-li soud prvního stupně stanovisko zástupce věřitelů, jenž pokládal za postačující, že námitky vůči nižší ceně za prodej nemovitostí byly zohledněny krácením odměny správce, (…) žádného pochybení se nedopustil“.
Proti usnesení odvolacího soudu podala úpadkyně dovolání (které je z obsahového hlediska kritikou správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem, jíž je vyhrazen dovolací důvod uvedený v 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), uvádějíc, že od počátku proti konečné zprávě vznáší námitky, které soud „nikterak nerespektuje“. Přitom je u soudu prvního stupně vedeno pod sp. zn. 37 Cm 78/2005 řízení, ve kterém byl dne 13. listopadu 2007 vydán rozsudek, podle něhož je úpadkyně (pro neplatnost kupní smlouvy) stále vlastnicí nemovitostí prodaných správcem její konkursní podstaty.
Ačkoliv odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) o probíhajícím řízení věděl, potvrdil usnesení soudu prvního stupně o schválení konečné zprávy. „Došlo tak k situaci, kdy je konečná zpráva schválena i přes oprávněné námitky úpadkyně a rozhodující položka soupisu konkursní podstaty je nadále ve vlastnictví úpadkyně dle jiného rozhodnutí téhož soudu“.
Proto dovolatelka a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§433 bod 1. a §434), s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007).
Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ ve spojení s §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., maje napadené usnesení za nesouladné s dřívější judikaturou Nejvyššího soudu.
Jak je patrno ze spisu i z usnesení soudů nižších stupňů, konkursní soud usnesením ze dne 24. října 1997, č. j. K 3/96-145, udělil souhlas se zpeněžením ve výroku specifikovaných nemovitostí mimo dražbu za minimální cenu ve výši 17,000.000,- Kč. Podle konečné zprávy zpeněžil správce konkursní podstaty úpadkyně tyto nemovitosti za cenu ve výši 16,500.000,- Kč. Úpadkyně přitom ve lhůtě 15 dnů od vyvěšení konečné zprávy na úřední desce soudu (§29 odst. 2 ZKV) uplatnila mimo jiné i námitku, podle níž byly uvedené nemovitosti prodány za cenu nedosahující výše ceny schválené konkursním soudem jako minimální.
Nejvyšší soud již v rozsudku uveřejněném pod číslem 63/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož je souhlas konkursního soudu s tím, aby správce konkursní podstaty zpeněžil majetek podstaty prodejem mimo dražbu (§27 odst. 2 ZKV), předpokladem platnosti právního úkonu, jímž správce konkursní podstaty majetek podstaty uvedeným způsobem zpeněží; jeho absence, případně nerespektování podmínek prodeje stanovených konkursním soudem, má za následek absolutní neplatnost takového právního úkonu (§39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku).
Jestliže odvolací soud námitku úpadkyně o nedodržení podmínek prodeje stanovených konkursním soudem neposoudil z uvedeného hlediska a nevysvětlil, z jakých důvodů má kupní smlouvu, jíž byly nemovitosti zpeněženy, přes nedodržení minimální ceny stanovené soudem za platnou, je jeho právní posouzení neúplné a tudíž i nesprávné. Přitom pro posouzení platnosti této kupní smlouvy nemůže být významné, že správci konkursní podstaty byla konkursním soudem (z důvodu správcem zaviněných průtahů řízení) snížena odměna právě o částku, představující rozdíl mezi cenou schválenou jako minimální a cenou sjednanou v kupní smlouvě.
Proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 o. s. ř.). Jednoznačně se vyslovit k otázkám rozebraným v předchozích dvou odstavcích bude nyní nejprve úkolem konkursního soudu, jenž ostatně podmínky napadaného prodeje výše označeným usnesením ze dne 24. října 1997 sám vymezoval. Usnesení konkursního soudu zrušil dovolací soud jako celek, jelikož ve vztahu k výroku II. mají ostatní výroky povahu výroků závislých (§242 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).
V další fázi řízení nepřehlédne ani konkursní soud ani odvolací soud, že samostatný výrok o zamítnutí námitek proti konečné zprávě (bod I. výroku usnesení konkursního soudu) nemá rozhodnutí o schválení konečné zprávy žádného místa (jak týž senát odvolacího soudu správně uzavřel v usnesení ze dne 28. srpna 2006, č. j. 1 Ko 199/2006-489, jemuž Nejvyšší soud potud přitakal v usnesení ze dne 22. října 2009, sp. zn. 29 Odo 1802/2006, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§243d odst. 1 věta druhá a §226 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. března 2010
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu