ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.2335.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 2335/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele Ing. B. H., zastoupeného Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem, se sídlem v Brně, tř. Kpt. Jaroše 1844/28, PSČ 602 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady ORGREZ, a. s., se sídlem v Brně, Hudcova 76, PSČ 657 97, identifikační číslo 46 90 08 29, zastoupené JUDr. Ing. Ivanem Rottem, advokátem, se sídlem v Brně, Křížová 18, PSČ 603 00, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 Cm 61/2005, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. ledna 2008, č. j. 8 Cmo 302/2007 – 108, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Navrhovatel je povinen zaplatit ORGREZ, a. s. na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.860,- Kč, do rukou jejího advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením nevyhověl odvolací soud návrhu na přerušení řízení (výrok I.), potvrdil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. června 2007, č. j. 50 Cm 61/2005 - 78, kterým tento soud zamítl návrh na určení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti ORGREZ, a. s. (dále jen „společnost“), konané dne 10. srpna 2005, kterým bylo rozhodnuto o přechodu všech účastnických cenných papírů společnosti, které nejsou ve vlastnictví hlavního akcionáře, na hlavního akcionáře postupem dle §183i odst. 1 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a zavázal navrhovatele k úhradě nákladů řízení společnosti (výrok II.). Navrhovateli uložil zaplatit společnosti náklady odvolacího řízení (výrok III.).
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl.
Dovolání proti výroku, jímž byl zamítnut návrh na přerušení řízení a výroku o nákladech řízení není přípustné, když přípustnost dovolání v tomto směru nelze z ustanovení §237 až §239 o. s. ř. upravujících přípustnost dovolání dovodit (viz např. usnesení uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a rozhodnutí ze dne 30. června 2004, sp. zn. 29 Odo 203/2003).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. a) ani b) o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán obsahem dovolání (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Otázky, jež dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu, však napadené usnesení zásadně právně významným nečiní.
Souladem ustanovení §183i až §183n obch. zák. s ústavním pořádkem se zabýval Ústavní soud – v obecné rovině – již v nálezu ze dne 27. března 2008, sp. zn. Pl. ÚS 56/2005, uveřejněném pod číslem 257/2008 Sb., jímž zamítl i návrh na zrušení těchto ustanovení ve znění před novelou provedenou zákonem č. 377/2005 Sb. (tj. ve zněním rozhodném pro projednávanou věc), původně vedeném pod sp. zn. Pl. ÚS 53/2005 (viz odstavce 1 až 3 označeného nálezu).
Zásadní právní význam Nejvyšší soud nespatřuje ani v dovolatelem namítaném nesouladu ustanovení §183i a násl. obch. zák. s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/25/ES ze dne 21. dubna 2004 o nabídkách převzetí. Je tomu tak proto, že ustanovení označené směrnice na projednávanou věc nedopadají, když dovolatel ani netvrdil, že byly splněny předpoklady, za kterých se ustanovení směrnice mají použít.
Další dovolatelem předloženou otázku Nejvyšší soud zodpověděl v usnesení ze dne 25. března 2008, sp. zn. 29 Cdo 866/2007, uveřejněném v časopise Soudní judikatura, číslo 9, ročník 2008, pod číslem 131, v němž formuloval a odůvodnil závěr, s nímž je napadené rozhodnutí v souladu a podle kterého lhůta ke svolání valné hromady na žádost akcionáře podle §183i obch. zák. činí 15 dnů. Důvod odchýlit se od tohoto závěru nemá Nejvyšší soud ani v projednávané věci.
Význam pro řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady konané podle ustanovení §183i a násl. obch. zák. nemohou mít ani dovolatelem tvrzené (a soudem zjištěné) nedostatky při zpracování znaleckého posudku vypracovaného pro účely výkupu účastnických cenných papírů. Případné nesprávné určení výše protiplnění důvodem pro vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady není (§183k odst. 5 obch. zák.). Nemůže-li se řešení této otázky projevit v poměrech dovolatele (tj. nemůže-li zvrátit rozhodnutí o zamítnutí jeho návrhu), nelze pro její posouzení dovolání připustit (srov. usnesení uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 3797/2008).
Jak se podává z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. května 2006, sp. zn. 29 Odo 1168/2005, důvodem neplatnosti usnesení valné hromady pro rozpor s §56a obch. zák. (jenž dovolatel spatřuje v tom, že akcionářům nebyly poskytnuty zákonem vyžadované dokumenty, představenstvo prohlásilo za spravedlivé protiplnění ve zlomkové výši oproti návrhům, za které byli akcie ochotni od hlavního akcionáře odkoupit sami menšinoví akcionáři) nemůže být jednání, k němuž dochází mimo přijímání napadeného usnesení valné hromady.
Ani požadované posouzení otázky, jaká je při povinném výkupu dle §183i obch. zák. povaha tzv. zdůvodnění výše protiplnění a vyjádření představenstva ke spravedlivosti výše protiplnění, jaký má být obsah těchto dokumentů a jaké jsou důsledky jejich nezpracování v požadované podobě, k založení přípustnosti dovolání vést nemůže. V projednávané věci odvolací soud při posuzování této otázky uzavřel, že vzhledem ke konkrétním okolnostem případu k tvrzeným pochybením v průběhu přípravy a rozhodování o přechodu akcií na hlavního akcionáře nedošlo. Závěry odvolacího soudu v tom směru proto postrádají potřebný judikatorní přesah, když jsou významné právě a jen pro projednávanou věc; z tohoto důvodu proto nelze rozhodnutí odvolacího soudu považovat za zásadně právně významné.
Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, nemohl se dovolací soud zabývat tvrzenými vadami řízení, ke kterým, jak uzavřel již v usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132, nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto.
O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele odmítl a společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem, jejíž výše činí podle ustanovení §7 písm. g), §10 odst. 3 a §14 odst. 1, §15 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částku 7.500,- Kč. Po snížení o 50% ve smyslu ustanovení §18 odst. 1 této vyhlášky (advokát společnosti učinil v dovolacím řízení toliko jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání), jde o částku 3.750,- Kč. Spolu s režijním paušálem určeným podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů částkou 300,- Kč náleží společnosti 4.050,- Kč. Z této částky pak činí náhrada za 20% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) 810,- Kč. Celkem tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži navrhovatele částku 4.860,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu
V Brně dne 10. března 2010
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu