ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.2422.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 2422/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně PGB Invest, s. r. o., se sídlem v Libušíně, Uhelná 107, PSČ 273 06, identifikační číslo osoby 25 73 13 60, zastoupené JUDr. Janem Skřipským, Ph.D., advokátem, se sídlem v Ostravě 1, Sokolská třída 21, PSČ 728 86, proti žalovaným 1) Frimex spol. s r. o., se sídlem v Olomouci, Šlechtitelů 1, identifikační číslo osoby 41 03 38 09, 2) Ing. M. F., CSc., zastoupenému JUDr. Wieslawem Firlou, advokátem, se sídlem v Havířově - Městě, U Stromovky 11, PSČ 736 01 a 3) A. F., zastoupené JUDr. Zdeňkem Šťastným, advokátem, se sídlem v Olomouci, Riegrova 12, PSČ 779 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 Cm 22/98, o dovolání druhého žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. června 2009, č. j. 14 Cmo 119/2009, 14 Cmo 120/2009-205, takto:
I. Dovolání druhého žalovaného se odmítá.
II. Ve vztahu mezi žalobkyní, společností P.M.T. 2002, s. r. o. a druhým žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením v průběhu řízení o odvolání druhého a třetí žalovaných proti usnesení ze dne 27. února 2002, č. j. 15 Cm 22/98-103, jímž Krajský soud v Ostravě odmítl jako opožděné námitky druhého a třetí žalovaných proti směnečnému platebnímu rozkazu a rozhodl o nákladech řízení, odkazuje na ustanovení §107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně PGB Invest, s. r. o. vstoupila společnost P.M.T. 2002, s. r. o., se sídlem v Uherském Hradišti, Palackého nám. 231, identifikační číslo osoby 60 72 07 35 (dále jen „společnost“).
Dovolání druhého žalovaného proti usnesení odvolacího soudu, které je přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (ve znění účinném do 30. června 2009), Nejvyšší soud jako bezpředmětné odmítl (§243b odst. 4 a §218 o. s. ř.).
Učinil tak proto, že z obsahu spisu je zřejmé, že v době po právní moci dovoláním napadeného usnesení Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 23. července 2009, č. j. 14 Cmo 119/2009-213, potvrdil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. února 2002, č. j. 15 Cm 22/98-103, v rozsahu, ve kterém soud prvního stupně odmítl jako opožděné námitky druhého žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu. Přitom zmíněným rozhodnutím odvolacího soudu, které nabylo právní moci dne 12. října 2009, bylo řízení skončeno (dovolání proti tomuto rozhodnutí není přípustné – srov. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 86/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ostatně ani nebylo podáno).
Za této situace se dovolání druhého žalovaného stalo bezpředmětným, když výsledek dovolacího řízení již nemůže zvrátit poměry založené usnesením, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí námitek druhého žalovaného pro opožděnost.
Současně nelze přehlédnout, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu odpovídá závěrům formulovaným Nejvyšším soudem např. v usnesení ze dne 8. října 2003, sp. zn. 29 Odo 454/2003, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2003, pod číslem 181, v usnesení ze dne 29. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 5052/2007, jakož i v usnesení ze dne 27. března 2008, sp. zn. 29 Cdo 5324/2007.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání druhého žalovaného bylo odmítnuto a původní žalobkyni, ani její procesní nástupkyni – společnosti podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. prosince 2010
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu