ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.2521.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 2521/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně M, Ch., zastoupené JUDr. Zlatavou Davidovou, CSc., advokátkou, se sídlem v Brně, Přívrat 12, PSČ 616 00, proti žalovanému JUDr. J. H., jako správci konkursní podstaty úpadce ZD Hvězdlice, družstva se sídlem ve Chvalkovicích - v likvidaci, identifikační číslo 00 14 16 15, o vyloučení věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Brně, pod sp. zn. 55 Cm 217/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. února 2009, č. j. 9 Cmo 203/2008-148, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek ze dne 29. dubna 2008, č. j. 55 Cm 217/2003-110, jímž Krajský soud v Brně zamítl žalobu o vyloučení nemovitostí specifikovaných ve výroku rozhodnutí (dále jen „sporné nemovitosti“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce.
Odvolací soud přitakal závěru soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti dohod o vydání nemovitostí ze dní 26. března 1999 a 8. července 1999 (dále jen „dohody o vydání nemovitostí“) podle ustanovení §39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).
Přitom zdůraznil, že žalobkyně (spolu se Z. P. a Ing. R. P.) měla pohledávku, která byla následně vypořádána dohodami o vydání nemovitostí, nabýt postupní smlouvou datovanou 26. března 1999 od M. P.,
s tím, že převáděnou pohledávkou měla být pohledávka postupitelky jakožto „oprávněné“ osoby podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), a zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech (dále jen transformační zákon“). Jelikož se postupitelka (M. P.) stala členkou družstva po transformaci
a její majetkový podíl z transformace se stal „součástí obchodního majetku družstva“, neměla pohledávku, která by mohla být předmětem postoupení podle smlouvy ze dne 26. března 1999. Potud odvolací soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu, ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. 29 Odo 209/2001, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2002, pod číslem 58.
Neměla-li ke dni 26. března 1999 M. P. pohledávku z titulu vydání majetkového podílu z transformace, nemohla ji ani platně postoupit žalobkyni, Z. P. a Ing. R. P. Jmenovaní tak nemohli nabýt postavení „oprávněných“ osob ve smyslu ustanovení §33a odst. 1 zákona o půdě a dohody o vydání nemovitostí s nimi úpadce uzavřel v rozporu s ustanovením §13 transformačního zákona,
a tudíž neplatně. Jelikož se žalobkyně, Z. P. a Ing. R. P. na základě dohod o vydání nemovitostí spoluvlastníky sporných nemovitostí (každý s podílem ideální 1/3) nestali, nemohli ani oba posledně jmenovaní převést na žalobkyni vlastnické právo
ke svým podílům na sporných nemovitostech.
Námitky žalobkyně, podle nichž se M. P. nestala členkou transformovaného družstva, měl odvolací soud - v situaci, kdy M. P. neučinila výslovně „projev vůle, že se nehodlá stát členkou transformovaného družstva“, za nedůvodné.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „ o. s. ř.“), namítajíc existenci dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka se domnívá, že rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2001,
sp. zn. 29 Cdo 209/2001, nelze „na případ dovolatelky“ aplikovat, neboť vychází ze situace, kdy byl člen družstva na členské schůzi, která o transformaci družstva rozhodla, přítomen. Zdůrazňuje, že její právní předchůdkyně (M. P.) nebyla přítomna členské schůzi, na které „se dle tvrzení žalovaného rozhodlo o tom, že nechce-li se stát členkou transformovaného družstva, musí svůj nesouhlas v sedmidenní lhůtě písemně sdělit, jinak
že se má za to, že se svým členstvím v transformovaném družstvu souhlasí“. Skutečnost,
že byla přítomna na následných členských schůzích, je - dle názoru dovolatelky - irelevantní, neboť ty se konaly až po uplynutí sedmidenní lhůty. „Nelze tedy mít za to, že se stala členkou transformovaného družstva proto, že úkon (písemný nesouhlas) neučinila, a tím mlčky přijala své členství v transformovaném družstvu, když o tom, že má možnost z družstva vystoupit, vůbec nevěděla.“
„Právní předchůdkyně dovolatelky tak neměla možnost, aby svou vůli projevila v okamžiku, kdy s tím transformující se družstvo spojovalo jisté následky“, uzavírá dovolatelka.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ a b/ o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, podle něhož
se postupitelka (M. P.) stala členkou transformovaného družstva, pročež jí nevznikla pohledávka, jež měla být postoupena postupními smlouvami ze dne 26. března 1999 žalobkyni a která měla být následně vypořádána dohodami o vydání nemovitostí.
Výše zmíněný závěr odvolacího soudu přitom nebyl dovoláním zpochybněn, když samotná dovolatelka pouze uvedla, že M. P. nebyla přítomna na členské schůzi, která o transformaci družstva rozhodla, a tudíž nemohla ve stanovené lhůtě „sdělit nesouhlas se členstvím v družstvu“. Tento argument není způsobilý vyvrátit závěr o tom,
že se jmenovaná stala členkou transformovaného družstva, neboť z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že člen původního družstva se nestane členem transformovaného družstva pouze tehdy, projeví-li v průběhu transformace nezpochybnitelným způsobem vůli nestat se jeho členem (srov. např. rozsudek ze dne 20. dubna 1999, sp. zn. 29 Cdo 2166/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1999, pod číslem 114, rozsudek ze dne 6. května 2004, sp. zn. 29 Odo 922/2003
či rozsudek ze dne 30. srpna 2006, sp. zn. 29 Odo 357/2005).
Z těchto rozhodnutí se dále podává i závěr, podle něhož jestliže člen družstva v průběhu transformace jasně projevil vůli nestát se členem transformovaného družstva, členem tohoto družstva se nestal bez ohledu na to, jak upravovaly stanovy transformovaného družstva ukončení členství. Proto ani nepřítomnost M. P.
na členské schůzi sama o sobě nebránila tomu, aby svou vůli nestat se členkou transformovaného družstva právně významným způsobem vyjádřila.
Konečně dovolatelka nenapadá ani právní posouzení věci odvolacím soudem,
jež vychází ze shora konkretizované judikatury Nejvyššího soudu a podle něhož se majetkový podíl M. P. z transformace stal „součástí obchodního majetku družstva“.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. srpna 2010
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu