ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.2600.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 2600/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce J. M. , zastoupeného JUDr. B. B., advokátem, proti žalovanému Ing. M. N. , jako správci konkursní podstaty úpadkyně P. s. r. o., o určení účinků přihlášení pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 22 Cm 18/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. února 2009, č. j. 13 Cmo 95/2008-59, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. února 2009, č. j. 13 Cmo 95/2008-59, potvrdil rozsudek ze dne 20. listopadu 2007, č. j. 22 Cm 18/2007-42, jímž Městský soud v Praze zamítl žalobu o určení, že „žalobcova přihláška pohledávky za úpadkyní P. s. r. o. do konkursního řízení vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 59 K 52/2000, datovaná 20. listopadu 2006, má právní účinky včas podané přihlášky“.
Odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupně, který dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žalobce přihlásil pohledávku do konkursu vedeného na majetek úpadkyně opožděně – s odkazem na ustanovení §80 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) uzavřel, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem, když se mohl domáhat svých práv žalobou na plnění – uložení povinnosti žalovanému přihlášenou pohledávku přezkoumat.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., odkazuje co do jeho důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel zpochybňuje závěr odvolacího soudu o nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce souhlasí se závěry soudů nižších stupňů.
Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 o. s. ř. odmítl jako bezpředmětné.
Učinil tak proto, že v průběhu dovolacího řízení Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. června 2009, č. j. 59 K 52/2005-267, které nabylo právní moci 25. července 2009, zrušil konkurs na majetek úpadkyně „pro nedostatek majetku“ [§44 odst. 1 písm. d) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání].
Opravný prostředek (dovolání) se tudíž stal bezpředmětným v důsledku okolností nastalých po vydání napadeného rozhodnutí a je tak namístě jeho odmítnutí (k postupu soudu při bezpředmětnosti opravného prostředku srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 611/2002).
V projednávané věci nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud zdůrazňuje, že důsledky odmítnutí přihlášky pohledávky žalobce do konkursu vedeného na majetek úpadkyně správcem konkursní podstaty pro opožděnost mohl žalobce odvrátit žalobou, kterou by se domáhal, aby správci konkursní podstaty bylo uloženo zařadit spornou pohledávku do seznamu přihlášených pohledávek (k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. března 2006, sp. zn. 29 Odo 601/2005, 29 Odo 602/2005, jež obstálo i v ústavní rovině, když ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud usnesením ze dne 9. srpna 2007, sp. zn. IV. ÚS 404/06, odmítl). Závěr odvolacího soudu o nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení je tak správný.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu a zákona o konkursu a vyrovnání (do 31. prosince 2007) plyne z ustanovení §432 odst. 1, §433 bodu 1 a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobu jejího řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. ledna 2010
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu