ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.2844.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 2844/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně JUDr. J. Č ., advokátky, jako správkyně konkursní podstaty úpadkyně BIHR CR spol. s r. o., identifikační číslo 48153621, proti žalovanému J. J . zastoupenému JUDr. Milanem Břeněm, advokátem, se sídlem ve Svitavách, náměstí Míru 28, PSČ 568 02, o zaplacení částky 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 15 C 100/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. února 2008, č. j. 19 Co 562/2007-213, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.650,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalovaného.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 27. srpna 2007, č. j. 15 C 100/2005-192, zamítl Krajský soud v Hradci Králové žalobu, kterou se žalobkyně (správkyně konkursní podstaty úpadkyně BIHR CR spol. s r. o.) domáhala po žalovaném (J.J.) zaplacení částky 100.000,- Kč s tříprocentním úrokem z prodlení od 23. ledna 2005 do zaplacení. Šlo o v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně, když jeho první (rovněž zamítavý) rozsudek ze dne 18. srpna 2005, č. j. 15 C 100/2005-94, zrušil odvolací soud usnesením ze dne 20. prosince 2005, č. j. 19 Co 619/2005-111.
Soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že částka, jejíhož zaplacení se žalobkyně domáhala coby plnění vyplaceného pozdější úpadkyní žalovanému bez právního důvodu, byla plněním poskytnutým na pohledávku dlužného nájemného za měsíce květen a červen 2001, podle nájemní smlouvy uzavřené 1. května 2000 mezi manželi H.jako pronajímateli a pozdější úpadkyní jako nájemkyní (dále též jen „nájemní smlouva“). Žalovaný se stal majitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 22. dubna 2002 (dále též jen „postupní smlouva“), uzavřené mezi ním (jako postupníkem) a manželi H. (jako postupiteli). Soud neshledal opodstatněnou námitku žalobkyně, že obě smlouvy jsou falsy, uváděje, že k tomuto závěru nepostačuje ani zjištění (ze znaleckého posudku Kriminalistického ústavu Praha /dále též jen „znalecký posudek“/), že otisk razítka pozdější úpadkyně na smlouvách vznikl pravděpodobně v roce 2004 nebo později. Podle soudu razítko nemá v dané věci vliv na platnost smlouvy, přičemž o existenci smluv vypovídala i svědkyně M..
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.
Odvolací soud měl odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně za správné, přitakávaje jeho závěru, že žalovaný se tím, že 27. června 2003 přijal od pozdějšího úpadce částku 100.000,- Kč, bezdůvodně neobohatil. K námitce žalobkyně, že smlouvy jsou falsy, odvolací soud uvedl, že podle znaleckého posudku nelze zjistit stáří listin (dobu jejich vyhotovení) ani stáří podpisu na nich, nýbrž (pouze) stáří otisku razítka na nich. V hodnocení stáří otisku razítka na listinách se pak ztotožnil se soudem prvního stupně, doplňuje, že nelze přehlédnout výpověď svědkyně M., která nájemní smlouvu viděla a potvrdila, že Ing. H. bylo měsíčně vypláceno 50.000,- Kč jako nájemné za sklad, ani faktury za „pronájem“ z 30. května a 25. června 2001.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítajíc, že jsou dány dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 o. s. ř., tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/) a požadujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Konkrétně dovolatelka uvádí, že soud pominul skutečnost, že účastníci nájemní smlouvy a postupní smlouvy tvrdili, že smlouvy uzavřeli ve dnech na nich uvedených a v podobě předložené soudu (tedy včetně razítka pozdější úpadkyně) a teprve po zrušení prvního rozsudku okresního soudu začali tvrdit, že razítka byla na listiny připojena později, v souvislosti s blíže nespecifikovanou kontrolou. Svědkyně M. sice osvědčila, že viděla nájemní smlouvu, nevypověděla však kdy a postupní smlouvu neviděla vůbec.
Dovolatelka míní, že soud při rozhodování nebral v úvahu otázku nicotnosti předmětných právních úkonů. Soukromá listina je důkazem o skutečnosti, která jí má být prokázána, není-li vyvrácena její pravost nebo obsahová správnost. Samotná existence písemné formy smlouvy, zachycující v písemné podobě projev vůle smluvních stran, nutně neznamená, že obsah listiny odpovídá skutečnosti. Pouze je-li taková listina pravá - pokračuje dovolatelka - není-li zfalšovaná nebo pozměněná, dokazuje, že smluvní strany projevily shodnou vůli o obsahu v listině zachyceném a v čase v ní uvedeném.
V daném případě bylo prokázáno, že smlouvy na něž žalovaný odkazuje jako na právní důvod přijetí částky 100.000,- Kč, byly uzavřeny v písemné formě až několik let po datu v nich uvedeném jako datum jejich vzniku, a to nejdříve v roce 2004 nebo později. Současně bylo prokázáno, že byly vyhotoveny v jeden den. V době tvrzeného vzniku tyto smlouvy neexistovaly a nemohly zakládat ani žádný smluvní vztah vedoucí k výplatě částky 100.000,- Kč žalovanému.
Existenci vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřuje dovolatelka v tom, že soud prvního stupně nenechal zpracovat znalecký posudek v intencích usnesení odvolacího soudu z 20. prosince 2005 (neuložil znalci, aby se vyjádřil ke stáří předložených listin co do jejich sepisu a podpisu v den na nich uvedených) a nevyslechl svědkyni M. H..
Žalovaný ve vyjádření nemá dovolání za přípustné a navrhuje je odmítnout, případně zamítnout. Ke znaleckému posudku žalovaný uvádí, že znalec v něm vysvětlil, že určení stáří listin není technicky možné.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 30. června 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b/ však nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c/ (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam) Nejvyšší soud nemá, když dovolatelka mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Výše uvedené omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v §241a odst. 3 o. s. ř. dáno tím, že zákon jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle §237 odst. 1 písm. a/ a b/ o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a §238a o. s. ř.).
Jakkoli se dovolatelka v dovolání přihlašuje ke způsobilému dovolacímu důvodu dle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., námitkou, že soud v řízení pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, konkrétně námitkou, že soud pominul skutečnost, že účastníci nájemní smlouvy a postupní smlouvy tvrdili, že smlouvy uzavřeli ve dnech na nich uvedených a v podobě předložené soudu (tedy včetně razítka pozdější úpadkyně) a teprve po zrušení prvního rozsudku okresního soudu začali tvrdit, že razítka byla na listiny připojena později, v souvislosti s blíže nespecifikovanou kontrolou, z obsahového hlediska vystihuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit nelze.
Dalšími výhradami (zčásti založenými na vlastní /od skutkových závěrů odvolacího soudu odlišné/ dovolatelčině představě o tom, co bylo v řízení prokázáno) dovolatelka brojí proti hodnocení důkazů provedenému soudy nižších stupňů, jež však se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2005, pod číslem 145, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. 20 Cdo 4352/2007, nebo ze dne 25. února 2010, sp. zn. 29 Cdo 1266/2009, jež jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl, a to prostřednictvím pro tuto věc „nezpůsobilého“ dovolacího důvodu dle §241a odst. 3 o. s. ř.
Z námitek, jež dovolatelka pojí k dovolacímu důvodu dle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí též nelze usuzovat. Ze spisu je zjevné, že znalecký posudek se k otázkám, jejichž absenci dovolatelka soudu vytýká, vyslovuje. K výtce, podle níž soud nevyslechl svědkyni H. lze se zřetelem k obsahu spisu (a u vědomí závěrů obsažených v rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 58/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) uvést, že při jednání před soudem prvního stupně 16. srpna 2007, jež předcházelo vyhlášení rozsudku, dovolatelka prohlásila, že žádné důkazní návrhy nemá (č. l. 188). V situaci, kdy se dovolatelka k požadavku na výslech svědkyně H. (uplatněnému podáním č. l. 55) nevrátila ani v odvolacím řízení, nelze tvrzené vadě procesu získání skutkových zjištění přičíst podmínku existence právní otázky zásadního významu (v prověrce významu důkazního návrhu, o jehož provedení dovolatelka v závěrečné fázi řízení před soudem prvního stupně a následně ani v odvolacím řízení nežádala, zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nespočívá).
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je tudíž, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první, o. s. ř.), odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení §243b odst. 5, §224 a §146 odst. 3 o. s. ř., odůvodněn tím, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto.
Účelně vynaložené náklady dovolacího řízení pak u žalovaného sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), určené podle §3 odst. 1 bodu 4., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů ve výši 6.075,- Kč a z náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč. Spolu s náhradou za dvacetiprocentní daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 1275,- Kč činí částka přiznaná žalovanému k tíži žalobkyně celkem 7.650,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 31. května 2010
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu