ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.2997.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 2997/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně AB - CREDIT a. s., se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1658, PSČ 140 21, identifikační číslo 40 52 26 10, zastoupené Mgr. Davidem Štůlou, advokátem se sídlem v Praze 6-Bubenči, Českomalínská 516/27, PSČ 160 00, proti žalovanému Mgr. M. K . jako správci konkursní podstaty úpadkyně Zbrojovka Brno a. s., identifikační číslo 46 34 60 66, zastoupenému Mgr. Davidem Gregorem, advokátem se sídlem v Brně, Rašínova 2, PSČ 602 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 55 Cm 114/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. února 2008, č. j. 9 Cmo 239/2007-109, ve znění usnesení ze dne 28. května 2008, č. j. 9 Cmo 239/2007-123, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 2.550,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 3. května 2007, č. j. 55 Cm 114/2005-82, jímž Krajský soud v Brně zamítl žalobu o určení, že žalobkyně má za úpadkyní Zbrojovkou Brno a. s., identifikační číslo 46 34 60 66 (dále jen „úpadkyně“) pohledávku ve výši 9,435.739,32 Kč z titulu úroků z prodlení z neuhrazených splátek úroků.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož je úročení úroků z úvěru nedovolené. Namítá, že občanský zákoník ani obchodní zákoník sice neumožňují požadovat úroky z prodlení z příslušenství pohledávky, neobsahují však ani výslovný zákaz a je třeba vycházet z principu „co není zakázáno, je dovoleno“. Ustanovení o úrocích z prodlení je v obchodním zákoníku dispozitivní, lze se od něj odchýlit. Nezakazuje-li zákon dohodnout si úrok z prodlení v jiné než zákonem stanovené podobě, pak by smluvní úročení příslušenství mělo být přípustné. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 5/2006 (dále jen „R 5/2006“) namítá, že mohou-li si smluvní strany dohodnout, že úroky se stanou součástí jistiny, což zákon také neupravuje (výslovně nedovoluje ani nezakazuje), pak není důvod, aby si strany nemohly dohodnout i smluvní úroky z prodlení z úroků z úvěrů.
Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nepřípustné.
V průběhu dovolacího řízení byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. června 2009, č. j. 45 K 77/99-4932, jež nabylo právní moci 15. července 2009, konkurs na majetek úpadkyně zrušen z důvodu, že nejsou předpoklady pro konkurs podle ustanovení §44 odst. 1 písm. a) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále jen „ZKV“ nebo „zákon č. 328/1991 Sb.“).
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.
Je tomu tak proto, že otázkou, zda věřitel má právo požadovat při prodlení s placením smluvních úroků úroky z prodlení z těchto úroků, jíž dovolatelka přisuzuje zásadní právní význam, se Nejvyšší soud zabýval již ve zmíněném rozhodnutí R 5/2006 a v dalších svých rozhodnutích (srov. např. rozsudek ze dne 30. srpna 2006, sp. zn. 29 Odo 689/2006, usnesení ze dne 23. května 2007, sp. zn. 29 Odo 1797/2007, usnesení ze dne 30. srpna 2006, sp. zn. 29 Odo 919/2006, rozsudek ze dne 31. srpna 2004, sp. zn. 33 Odo 1170/2003, jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). Závěr odvolacího soudu, podle něhož nelze požadovat úroky z prodlení ze smluvních úroků, pokud ve smlouvě nebylo dohodnuto, že úroky se stávají součástí jistiny, je se závěry dovolacího soudu formulovanými v uvedených rozhodnutích v souladu. Důvod ke změně rozhodovací praxe ustálené rozhodnutím velkého senátu svého obchodního kolegia (R 5/2006) na základě argumentů obsažených v dovolání, Nejvyšší soud neshledal.
Nad rámec tohoto posouzení dovolání jako nepřípustného, Nejvyšší soud dodává, že dovolání se stalo bezpředmětným v důsledku zrušení konkursu pro nedostatek předpokladů pro konkurs (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 917/2008, jež je veřejnosti rovněž k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu), neboť i kdyby Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným, věcně je přezkoumal a napadené rozhodnutí případně zrušil, výsledky dovolacího přezkumu by se nemohly již v žádném směru projevit v konkursu, jímž (a pro který jedině) byl tento spor vyvolán. Po zrušení konkursu z důvodu uvedeného v ustanovení §44 odst. 1 písm. a) ZKV ztrácí spor o určení pravosti pohledávky, jenž je sporem vyvolaným konkursem prohlášeným podle zákona č. 328/1991 Sb., smysl, protože jeho výsledkem je právě zjištění, jestli pohledávka věřitele přihlášená v konkursu existuje a měla by být uspokojena v rozvrhu (k osudu sporů vyvolaných konkursem prohlášeným podle zákona č. 328/1991 Sb. po zrušení konkursu srov. i výklad podaný ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. června 2007, Opjn 8/2006, uveřejněném pod číslem 74/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), odmítl [§243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř, když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a vznikla jí povinnost nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 2.250,- Kč podle ustanovení §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a celkem činí 2.550,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 19. května 2010
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu