ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.2998.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 2998/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně RABAT ČR, a. s. , se sídlem v Praze-Březiněvsi, Na Hlavní 18, PSČ 182 00, identifikační číslo 25 12 10 49, zastoupené Mgr. Jaroslavem Dvořákem, advokátem, se sídlem v Kladně, Gorkého 502, PSČ 272 01, proti žalovanému Mgr. V. R. , jako správci konkursní podstaty úpadkyně STAVO ARTIKEL a. s., identifikační číslo 63 49 21 30, zastoupenému JUDr. Ludvíkem Ševčíkem, ml., advokátem, se sídlem v Brně, Kobližná 19, PSČ 602 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 49 Cm 124/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. února 2008, č. j. 9 Cmo 336/2007-85, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 17. září 2007, č. j. 49 Cm 124/2004-58, zamítl žalobu o určení, že žalobkyně má za úpadkyní STAVO ARTIKEL a. s. pohledávku ve výši 1,424.482,76 Kč druhé třídy bez nároku na oddělené uspokojení (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že obě dohody o převodu práv a povinností z nájemních smluv k nemovitostem uzavřené 31. října 2003 mezi společností STAVO ARTIKEL TRADE a. s. jako bývalou nájemkyní a žalobkyní jako novou nájemkyní (dále jen „dohody o převodu práv a povinností“ nebo „předmětné dohody“), za účasti úpadkyně jako pronajímatelky, jsou neplatné, neboť nesplňují náležitosti ustanovení §524 a §531 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). V dohodách o převodu práv a povinností je zmíněn převod všech práv a povinností dřívějšího nájemce na nového nájemce, bližší konkretizace těchto práv a povinností v dohodách uvedena není, formulace jsou vágní a neurčité. Je-li v předmětných dohodách zmínka o převodu nájemného předplaceného do 31. července 2004 na nového nájemce, není zřejmé, jakou částku představuje a kdy pohledávka vůči pronajímateli vznikla. Předmětnými dohodami proto nepřešla na žalobkyni práva a povinnosti nájemce z nájemních smluv k nemovitostem, uzavřených 31. března 2003 mezi úpadkyní jako pronajímatelkou a STAVO ARTIKEL TRADE a. s. jako nájemkyní (dále jen „nájemní smlouvy“), ve znění jejich dodatku č. 1, tedy ani právo z předplaceného nájemného. Úpadkyně od žalobkyně nikdy žádné finanční prostředky neobdržela, ani za postoupení práv, ani jako předplacené nájemné, když to bylo uhrazeno společností STAVO ARTIKEL TRADE a. s. Žalobkyně tak nemá za úpadcem pohledávku ve výši 1,424.482,76 Kč představující předplacené nájemné za období od 13. února 2004 do 31. července 2004, kterou přihlásila do konkursu.
Soud prvního stupně považoval za neplatné též obě nájemní smlouvy pro neurčitost předmětu nájmu a absenci údaje o účelu nájmu podle ustanovení §3 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Po částečném opakování dokazování odvolací soud uzavřel, že předmětem nájmu podle nájemních smluv jsou nemovitosti jako celky, proto je nutné tyto smlouvy posuzovat podle ustanovení občanského zákoníku, nikoli zákona č. 116/1990 Sb. Nájemní smlouvy považoval za platné, uváděje, že plnění na základě těchto smluv není bezdůvodným obohacením, přičemž na tomto závěru nemění nic skutečnost, že předplacení nájemného bylo sjednáno až v dodatcích č. 1 z 31. července 2003 k nájemním smlouvám. Tyto dodatky byly sjednány neplatně, neboť je za úpadkyni podepsal R. N., který k tomuto úkonu nebyl oprávněn. V dodatcích byla dohodnuta pouze splatnost nájemného. Smlouvy o převodu práv a povinností odvolací soud posoudil jako neplatné, protože je stejně jako dodatky č. 1 k nájemním smlouvám za úpadkyni podepsal R. N. na základě plné moci udělené mu E. N. jako předsedou představenstva úpadkyně. K datu uzavření nájemních smluv a jejich dodatku i k datu uzavření smluv o převodu práv a povinností byl v obchodním rejstříku zapsán jako předseda představenstva úpadkyně Ing. J. B.; E. N. jako člen statutárního orgánu v obchodním rejstříku zapsán nebyl. Oprávnění E. N. jednat za pozdější úpadkyni nevyplývá ani z notářského zápisu ze dne 22. července 2003, sp. zn. NZ 27/2003, N 36/2003 (dále jen „notářský zápis“). Na základě dohod o převodu práv a povinností proto žalobkyně žádná práva a povinnosti nenabyla.
Odvolací soud zdůraznil, že uzavřela-li žalobkyně se žalovaným 31. března 2004 novou nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem stejných nemovitostí, které byly pronajaty již nájemními smlouvami, pak i kdyby byly dohody o převodu práv a povinností platné, mohla být ve sporu úspěšná, jestliže by tvrdila a prokázala, že v nové nájemní smlouvě bylo dohodnuto zrušení předchozích nájemních smluv, nebo jestliže by tvrdila a prokázala, že předchozí nájemní smlouvy jsou neplatné. Tyto skutečnosti žalobkyně netvrdila ani neprokazovala. Pokud totiž smlouvy o nájmu trvaly a byly platné, žalovaný se neobohatil plněním na základě těchto smluv, ale na základě nové nájemní smlouvy. Předmětem přihlášky do konkursu i tohoto řízení je však pravost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého předplacením nájemného na základě smluv o nájmu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodů na ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř.
Dovolatelka rekapituluje dosavadní průběh řízení i svou právní argumentaci a nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož jednal za pozdější úpadkyni při uzavření dohod o převodu práv a povinností R. N. jako neoprávněná osoba. Namítá, že při jednání s úpadkyní vycházela z informací uvedených v notářském zápise coby veřejné listiny, přičemž neměla pochybnosti o jejich správnosti. V řízení nebylo prokázáno, že věděla o odlišném složení představenstva úpadkyně a že za úpadkyni jedná neoprávněná osoba.
Soudům nižších stupňů vytýká, že neprovedly všechny jí navržené důkazy a na základě neúplného zjištění skutkového stavu dospěly k nesprávnému právnímu závěru. Tím byla poškozena na svých právech zaručených Ústavou a zákony. V obecné rovině nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, namítajíc, že nejsou v souladu s ústavně konformním výkladem právních předpisů. V řízení doložila všechny rozhodné skutečnosti prokazující její nárok i to, že za nabytí práv řádně zaplatila. Namítá, že dospěl-li odvolací soud k odlišným závěrům od závěrů soudu prvního stupně, měl napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu dokazování a nikoliv potvrdit. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Výše uvedené omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v §241a odst. 3 o. s. ř. dáno tím, že zákon jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a §238a o. s. ř.).
V rovině dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. dovolatelka namítá nesprávnost právního posouzení otázky vzniku bezdůvodného obohacení úpadkyně úhradou předplaceného nájemného podle nájemních smluv v důsledku (ne)platnosti smluv o převodu práv a povinností. Odvolací soud však shledal žalobu o určení pravosti pohledávky nedůvodnou i z dalšího, dovoláním nezpochybněného důvodu (podle něhož placení nájemného na základě platných a dosud nezrušených nájemních smluv nelze považovat za plnění bez právního důvodu, případně z důvodu, který odpadl, přičemž žalobkyně by za této situace mohla mít pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení z důvodu zaplacení nájemného jen podle nájemní smlouvy uzavřené následně se žalovaným, avšak tato pohledávka nebyla přihlášena do konkursu a není předmětem sporu), z nichž každý sám o sobě vede k závěru, že žalobkyně nemá za úpadkyní tvrzenou pohledávku. Založit přípustnost dovolání pro řešení dovolatelkou předkládaných otázek proto nelze (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl [§243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2010
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu