ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.3113.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 3113/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci navrhovatelky I. H. , zastoupené JUDr. Václavem Duškem, CSc., advokátem, se sídlem v Praze 6, Nový lesík 7, PSČ 162 00, za účasti Bytového družstva Rabbit, se sídlem v Praze 4-Háje, Stříbrského 679 a 680, identifikační číslo 60 19 54 52, zastoupeného JUDr. Reginou Soukupovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Konviktská 12, PSČ 110 00, o neplatnost vyloučení z družstva, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 29 Cm 297/2000, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. ledna 2007, č. j. 3 Cmo 331/2006-102, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. prosince 2005, č. j. 29 Cm 297/2000-76, se zastavuje .
II. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. ledna 2007, č. j. 3 Cmo 331/2006-102, se odmítá.
III. Navrhovatelka je povinna zaplatit Bytovému družstvu Rabbit na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.860,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho zástupkyně.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. prosince 2005, č. j. 29 Cm 297/2000-76, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze Bytového družstva Rabbit (dále jen „družstvo“) konané 1. července 1998, kterým byla navrhovatelka vyloučena z družstva.
K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu a výslovně též proti rozhodnutí soudu prvního stupně podala navrhovatelka dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dovolatelka podrobně rekapituluje skutková zjištění soudů obou stupňů a namítá, že nebyla vzata v úvahu její vyjádření o tom, že psi, které v bytě chová, nezpůsobují žádné závady v domě, neohrožují a neobtěžují ostatní obyvatele domu, ani skutečnost, že byla zakládající členkou družstva v roce 1993 a v té době již v bytě chovala tři psy. Nový domovní řád omezující bez souhlasu družstva počet chovaných zvířat pouze na jedno zvíře byl přijat až v roce 1997. S jeho přijetím nesouhlasila a nemohla vyhovět požadavku družstva na snížení počtu chovaných psů, neboť jde o zdravá zvířata, mající vysokou hodnotu s odpovídajícím výcvikem a citovou vazbou na dovolatelku i její dceru. Rozhodnutí členské schůze o vyloučení z družstva předcházela nepravdivá tvrzení členům družstva o chování psů. Má za to, že tvrzení družstva o chování psů jsou obecná a neprůkazná, protože neuvádí konkrétně, co psi poškodili, komu ublížili či jakou škodu způsobili. Tvrdí, že dodržuje domovní řád v plném rozsahu, pokud jde o pořádek a čistotu v domě, „rozdíl je jen v počtu psů“. Dovolatelka zmiňuje i nepříznivý zdravotní stav svůj a své dcery a v té souvislosti asistenční službu psů. Namítá, že družstvo nemohlo změnit domovní řád až po několika letech od založení a takovým zásadním způsobem omezit práva svých členů. Přitom žádná zákonná úprava neumožňuje omezení práv členů družstva domovním řádem. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Družstvo považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nepřípustné.
Řízení o „dovolání“ proti usnesení soudu prvního stupně Nejvyšší soud zastavil pro nedostatek funkční příslušnosti soudu k jeho projednání (viz usnesení Nejvyšší soudu uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod čísly 10/2001 a 47/2006).
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) v této věci nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.
Je tomu tak proto, že závěr, na kterém odvolací soud založil své rozhodnutí, podle něhož dovolatelka byla vyloučena z družstva v souladu s článkem 8 odst. 1 stanov pro porušování členských povinností, k nimž podle stanov patří dodržování domovního řádu, protože v rozporu s článkem 13 písm. b) domovního řádu bez souhlasu družstva v bytě chová čtyři psy, nebyl dovoláním zpochybněn.
Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu nelze usuzovat z hlediska námitky, že družstvo nemohlo změnit domovní řád a jeho prostřednictvím omezit práva svých členů. Tuto výhradu dovolatelka v odvolání neuvedla, odvolací soud stanovy ani domovní řád z pohledu této námitky neposuzoval a neučinil v tomto směru žádný závěr, který by mohl být dovolacím soudem přezkoumán.
Zásadně právně významným nečiní rozhodnutí odvolacího soudu ani výhrady, že družstvo konkrétně neuvedlo, kdy a jakou škodu psi v domě způsobili, případně komu ublížili, protože na tomto zjištění odvolací soud své rozhodnutí nezaložil, ale poukázal jen na skutkové zjištění soudu prvního stupně, že „každodenní soužití členů družstva a psů žalobkyně bylo předmětem stížností členů družstva“.
Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Doplnila-li navrhovatelka dovolání podáními ze dne 22. srpna 2007, 3. října 2007 a 9. března 2008, dovolací soud k těmto doplněním nemohl přihlédnout (§241b odst. 3 a §242 odst. 4 o. s. ř.), protože tak učinila po uplynutí lhůty k dovolání (16. května 2007).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelky bylo odmítnuto a vznikla jí povinnost nahradit družstvu náklady dovolacího řízení. Náklady dovolacího řízení sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 3.750,- Kč podle ustanovení §7 písm. g), §10 odst. 3, §15, §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 810,- Kč a celkem činí 4.860,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněné domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 23. června 2010
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu