Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.08.2010, sp. zn. 29 Cdo 3149/2010 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.3149.2010.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.3149.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 3149/2010 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce T. M., zastoupeného Mgr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem, se sídlem v Brně, Pekařská 13, PSČ 602 00, proti žalované J. V., o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 20 Cm 103/2007, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. října 2009, č. j. 4 Cmo 352/2009-62, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 20. října 2009, č. j. 4 Cmo 352/2009-62, odkazuje na ustanovení §43 odst. 2 a §205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jeno. s. ř.“), odmítl odvolání žalované proti usnesení ze dne 6. března 2009, č. j. 20 Cm 103/2007-42, jímž Krajský soud v Brně odmítl jako opožděné námitky žalované proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 5. června 2007, č. j. 20 Sm 211/2006-11. Podáním ze dne 7. prosince 2009, doplněným podáním ze dne 19. ledna 2010, označeným jako „žádost o revizi soudního jednání vedeného pod sp. zn. 4 Cmo 352/2009-62“, které dovolací soud posoudil podle obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.) jako dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, se žalovaná domáhala „zrušení žaloby v celém rozsahu a usnesení“, namítajíc, že žalobci nedluží žádné finanční prostředky. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř. Podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že dovoláním napadené usnesení nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů. Ustanovení §237 o. s. ř. upravuje podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku a usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto ve věci samé. Usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání proto, že dovolatelka neodstranila jeho vady, však usnesením „ve věci samé“ není. Dovolání žalované tak není přípustné ani podle ustanovení §237 o. s. ř. (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2006, sp. zn. 29 Odo 381/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2006, pod číslem 174). Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. srpna 2010 JUDr. Petr G e m m e l předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08/26/2010
Spisová značka:29 Cdo 3149/2010
ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.3149.2010.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§236 odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-10