ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.3280.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 3280/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně I. K. zastoupené JUDr. Jiřím Hanečkem, advokátem, se sídlem v Ivanovicích na Hané, Palackého nám. 796, PSČ 683 23, proti žalovanému JUDr. Jiřímu Habartovi, jako správci konkursní podstaty úpadce ZD Hvězdlice, družstva se sídlem ve Chvalkovicích - v likvidaci, identifikační číslo 00 14 16 15, o vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Brně, pod sp. zn. 55 Cm 224/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. února 2009, č. j. 9 Cmo 243/2008-164, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 25. února 2009, č. j. 9 Cmo 243/2008-164, k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek ze dne 21. srpna 2008, č. j. 55 Cm 224/2003-108, jímž Krajský soud v Brně zamítl žalobu žalobkyně o vyloučení ideálního podílu ve výši 52/90 nemovitosti specifikované ve výroku rozhodnutí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce.
Odvolací soud přitakal závěru soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti dohody o vydání nemovitosti ze dne 3. ledna 2001 (dále jen „dohoda o vydání nemovitosti“) podle ustanovení §39 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).
Přitom zdůraznil, že žalobkyně měla pohledávku, která byla následně vypořádána dohodou o vydání nemovitosti, nabýt postupními smlouvami datovanými 17. prosince 2000 od O. a E.P., s tím, že převáděnými pohledávkami měly být pohledávky postupitelů jakožto „oprávněných“ osob podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku a zákona č.42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech. Jelikož se postupitelé (O. a E. P.) stali členy družstva po transformaci a jejich majetkové podíly z transformace se staly „součástí obchodního majetku transformovaného družstva“, neměli pohledávky, které by mohly být předmětem postoupení podle smluv ze dne 17. prosince 2000. Potud odvolací soud odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, a to rozsudek ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. 29 Odo 209/2001, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2002, pod číslem 58, rozsudek ze dne 29. března 2005, sp. zn. 29 Odo 518/2004, uveřejněný v témže časopise č. 7, ročník 2005, pod číslem 104, ze dne 20. dubna 1999, sp. zn. 29 Cdo 2166/99, uveřejněný v témže časopise pod číslem 11, ročník 1999, pod číslem 114, jakož i usnesení ze dne 7. června 2007, sp. zn. 26 Cdo 1433/2006 a rozsudek ze dne 6. května 2004, sp. zn. 29 Odo 922/2003.
V situaci, kdy se E. a O. P. stali členy transformovaného družstva a jejich majetkový podíl z transformace se stal jejich „vnosem do transformované právnické osoby“, neměli ke dni 17. prosince 2000 pohledávku z titulu vydání majetkového podílu z transformace a nemohli ji ani platně postoupit žalobkyni.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítajíc existenci dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka zdůrazňuje, že družstvo v roce 2000 bylo již dva roky v likvidaci a provádělo „vypořádání majetkových nároků vůči svému majetku, které měly původ v transformaci podle zákona č. 42/1992 Sb.“ O. P. pak z družstva vystoupil k 28. únoru 1994 a vznikl mu nárok na vydání vypořádacího podílu. Jelikož tato pohledávka nebyla až do roku 2000 vypořádána, postoupil ji smlouvou z 17. prosince 2000 na žalobkyni. U E. P. byla situace obdobná, když se zúčastnila transformace družstva a byl jí vypočten majetkový podíl, který nestačil na základní členský vklad u úpadce; „proto nezůstala jeho členkou, když v seznamu členů družstva k 31. prosinci 1995 již nefiguruje“.
Dále uvádí, že zákon č. 42/1992 Sb. měl napomoci odstranění majetkových křivd v zemědělství a toho bylo v případě manželů P. dosaženo postoupením pohledávky žalobkyni; nyní v důsledku postupu úpadce a následného přísně formalizovaného rozhodování soudu „hrozí obnovení křivdy“. Konečně poukazuje na závěry formulované v rozsudku Nevyššího soudu sp. zn. 29 Odo 654/2003 (jde o rozsudek ze dne 27. října 2005, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2006, pod číslem 78), v němž se dovolací soud vyslovil k otázce určitosti vymezení postupované pohledávky.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a to včetně závislých výroků o nákladech řízení.
Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, podle něhož se postupitelé (O. a E.P.) stali členy transformovaného družstva (podle úplného výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Krajským soudem v Brně, oddílu Dr XXXVI, vložky 303, byly právní poměry družstva upraveny stanovami přijatými na členské schůzi konané 11. listopadu 1992 a přizpůsobenými úpravě družstva přeměněného podle ustanovení §765 odst. 1 obchodního zákoníku, kterážto skutečnost byla zapsána do obchodního rejstříku 25. listopadu 1992), pročež jim nevznikly pohledávky, jež měly být postoupeny postupními smlouvami ze dne 17. prosince 2000 žalobkyni, a které měly být následně vypořádány smlouvou o vydání nemovitosti ze dne 3. ledna 2001.
Výše zmíněný závěr odvolacího soudu přitom nebyl dovoláním zpochybněn, když samotná dovolatelka výslovně uvedla, že O. P. z družstva vystoupil k 28. únoru 1994 a vznikl mu nárok na vydání „vypořádacího podílu“ a E. P. nezůstala členkou transformovaného družstva proto, že výše vypočteného majetkového podílu z transformace nepostačovala k úhradě základního členského vkladu a v seznamu členů družstva k 31. prosinci 1995 nefigurovala. Tyto argumenty přitom nejsou způsobilé vyvrátit závěr o tom, že se jmenovaní stali členy transformovaného družstva (ohledně O. P. dovolatelka sama uvádí, že jmenovaný následně z družstva vystoupil a jde-li o E. P., skutečnost, zda byla uvedena v seznamu členů k 31. prosinci 1995, nemá vypovídací schopnost o tom, zda se stala členkou transformovaného družstva, stejně jako disproporce mezi výší vypočteného majetkového podílu z transformace a výší základního členského vkladu u družstva). Konečně dovolatelka nenapadá ani právní posouzení věci odvolacím soudem, jež vychází ze shora konkretizované judikatury Nejvyššího soudu a podle něhož se majetkové podíly z transformace O. a E. P. staly jejich vnosem do transformovaného družstva.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. srpna 2010
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu