ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.3306.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 3306/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci navrhovatelky R. K., zastoupené JUDr. Stanislavem Křečkem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Nám. Míru 15/341, PSČ 120 00, za účasti Bytového družstva FORMÁNKOVA , se sídlem v Praze 8, Formánkova 1653/3, identifikační číslo 25 63 87 34, zastoupeného JUDr. Eliškou Kadlecovou, advokátkou, se sídlem v Praze 3, Lucemburská 1569/47, PSČ 130 00, o určení členství v družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 208/2003, o dovolání navrhovatelky proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2007, č. j. 7 Cmo 24/2007-101, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 23. února 2006, č. j. 21 Cm 208/2003-46, kterým Městský soud v Praze zamítl návrh na určení, že navrhovatelka je členkou Bytového družstva FORMÁNKOVA (dále jen „družstvo“).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Dovolatelka považuje za zásadně právně významné řešení otázky, zda jediným důkazem o vyloučení JUDr. C. z družstva rozhodnutím představenstva ze 7. září 1998 může být tvrzení členů představenstva o řádném doručení oznámení o vyloučení jmenovanému. Má za to, že tvrzení členů družstva, tedy osob majících zájem na výsledku sporu, nelze jako důkaz bez dalšího přijmout. Poukazuje na listinu z 5. listopadu 1998, podle níž většina členů družstva vyjádřila souhlas s převodem členských práv a povinností z JUDr. C. na navrhovatelku, aniž by kdokoliv z nich poukázal na to, že k převodu dojít nemůže, protože JUDr. C. byl již z družstva vyloučen. Nevěnoval-li odvolací soud této skutečností pozornost, zatížil řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolatelka dále namítá, že v rozporu se závěrem odvolacího soudu o vyloučení JUDr. C. z družstva před 15. zářím 1998, kdy byla uzavřena dohoda o převodu členských práv a povinností v družstvu, je skutečnost, že družstvo o jeho vyloučení znovu rozhodovalo 17. září 1998, tedy poté, co se dozvědělo o převodu členských práv a povinností, a rozhodnutí o vyloučení mu bylo doručeno 19. září 1998. Odvolací soud se však nezabýval tím, z jakého důvodu se tak stalo. Zdůrazňuje, že dokazování nebylo úplné a správné a z provedených důkazů nebyly vyvozeny odpovídající závěry. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání proti rozsudku a usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) v této věci nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.
Je tomu tak proto, že dovolatelka oponuje skutkovému závěru odvolacího soudu o doručení oznámení o vyloučení z družstva JUDr. C., namítajíc, že z provedených důkazů nebylo možno učinit uvedené skutkové zjištění. Tato námitka je podřaditelná pod dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze (k tomu srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06). Pro úplnost dovolací soud uvádí, že přípisem ze 17. září 1998 doručeným JUDr. C. 19. září 1998 bylo jmenovanému pouze znovu oznámeno rozhodnutí představenstva ze 7. září 1998 o vyloučení, nešlo o další rozhodnutí představenstva o vyloučení.
Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
Podle ustanovení §200e odst. 1 a 3 o. s. ř. ve vazbě na ustanovení §9 odst. 3 písm. g) o. s. ř. se ve sporech z právních vztahů ze smluv, jimiž se převádí členská práva a povinnosti v družstvu, rozhoduje usnesením. Rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího mají proto povahu usnesení, i když tak nejsou označena. Uvedený nedostatek označení však není takovou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelky bylo odmítnuto a družstvu podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. června 2010
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu