ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.3417.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 3417/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce J. J., zastoupeného JUDr. Zbyňkem Zachou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Jindřišská 20, PSČ 110 00, proti žalovanému J. G., zastoupenému JUDr. Liborem Janků, advokátem, se sídlem v Chebu, Májová 23, PSČ 350 02, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 48 Cm 59/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. ledna 2009, č. j. 12 Cmo 353/2008-129, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 31. března 2008, č. j. 48 Cm 59/2007-56, jímž Krajský soud v Plzni ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 16. května 2007, č. j. 62 Sm 82/2007-12, kterým uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci částku 1,200.000,- Kč s 6% úrokem od 1. ledna 2005 do zaplacení a náhradu nákladů řízení.
Odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně – uzavřel, že žalovanému se prostřednictvím včas uplatněných námitek správnost směnečného platebního rozkazu zpochybnit nepodařilo. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl podle písemně uzavřené smlouvy o půjčce ze dne 13. října 2003 žalovanému půjčku ve výši 1,200.000,- Kč, jejíž vrácení bylo zajištěno spornou směnkou, přičemž k poskytnutí půjčené částky žalovanému, stejně jako k předání žalovaným podepsané smlouvy o půjčce a vystavené zajišťovací směnky žalobci došlo – na základě pověření uděleného žalovaným – prostřednictvím svědka R. I.
Odvolací soud – odkazuje na ustanovení §41a odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku – přitom považoval smlouvu o půjčce za platnou bez zřetele k tomu, že „v části dluhu žalovaného mohl mít jeho závazek jinou povahu než dluh z půjčky, včetně úroku z poskytnuté půjčky“, když „v takovém případě by se jednalo zčásti o zastřený právní úkon“.
Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které mohlo být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Ústavního soudu, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jakkoli dovolatel avizuje uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ve skutečnosti (posuzováno podle obsahu) polemizuje se skutkovým závěrem soudů nižších stupňů o tom, že žalovanému byla – prostřednictvím svědka R. I. – půjčka ve výši 1,200.000,- Kč poskytnuta (rozuměj částka 1,200.000,- Kč předána); uplatňuje tak dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., který u dovolání, jež může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nemá, jak Nejvyšší soud vyložil již výše, k dispozici.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 22. června 2010
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu