ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.3428.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 3428/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce Společenství pro dům č.p. 1199, 1200, 1201, 1202, Kadaň , se sídlem v Kadani, Chomutovská 1200, PSČ 432 01, identifikační číslo osoby 27318516, zastoupeného JUDr. Bedřichem Hájkem, advokátem, se sídlem v Kadani, J. Švermy 1696, PSČ 432 01, proti žalovanému MUDr. M. S., Ph.D. , o zaplacení částky 18.350,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 33 C 166/2010, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. května 2010, č. j. 10 Co 364/2010-25, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 14. dubna 2010, č. j. 33 C 166/2010-19, zastavil Okresní soud v Chomutově řízení z důvodu zpětvzetí návrhu na jeho zahájení, uložil žalovanému zaplatit žalobci 13.224,- Kč na náhradě nákladů řízení a rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobci.
V záhlaví označeným usnesením odmítl Krajský soud v Ústí nad Labem odvolání žalovaného proti prvnímu výroku usnesení soudu prvního stupně (o zastavení řízení) jako podané neoprávněnou osobou a potvrdil toto usnesení v nákladovém výroku. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání (označené jako „odvolání“), jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) jako nepřípustné odmítl. Učinil tak proto, že dovolání proti shora označenému usnesení není přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti výroku usnesení, jímž odvolací soud odmítá odvolání (lhostejno, z jakých příčin), není dovolání přípustné podle žádného z ustanovení občanského soudního řádu (srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. října 2002, sp. zn. 26 Cdo 1712/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2002, pod číslem 196).
Dovolání pak není přípustné ani v rozsahu, ve kterém směřuje proti výroku napadeného usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a proti výroku napadeného usnesení o nákladech odvolacího řízení (srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (od 1. července 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. října 2010
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu