ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.347.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 347/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce F. K. , zastoupeného JUDr. Jiřím Pavlíkem, advokátem, se sídlem v Chlumci nad Cidlinou, Klicperovo náměstí 1/1, PSČ 503 51, proti žalovanému Ing. D. J., jako správci konkursní podstaty úpadce Stavoslužba s. r. o., identifikační číslo osoby 47469153, zastoupenému JUDr. Milanem Václavíkem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Gočárova třída 1105/36, PSČ 500 02, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 41 Cm 27/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. května 2009, č. j. 15 Cmo 61/2009-157, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3060,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 30. ledna 2009, č. j. 41 Cm 27/2007-136, zamítl Krajský soud v Hradci Králové žalobu, kterou se žalobce (F. K.) domáhal vůči žalovanému (správci konkursní podstaty úpadce Stavoslužba s. r. o.) vyloučení ve výroku označených nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě o vyloučení sporných nemovitostí vyhověl (první výrok). Dále odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
Žalovaný (zastoupen advokátem JUDr. Milanem Václavíkem na základě plné moci ze dne 18. února 2008, č. l. 79) podal proti rozsudku odvolacího soudu včasné dovolání (č. l. 166). Dovolání datované 17. srpna 2009 došlo soudu téhož dne jako podání učiněné elektronicky s úředně ověřeným podpisem. Z tohoto podání i z průvodního přípisu, v němž je dovolání takto výslovně označeno (č. l. 165), se podává, že šlo o tzv. blanketní dovolání, jež neobsahuje dovolací důvody.
Vedle označení věci, soudu, jemuž je adresováno, rozhodnutí soudu prvního stupně a rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž dovolání směřuje, se totiž v dovolání pouze ohlašuje, že je předkládáno jako blanketní, s tím, že je žalovaný doplní a upřesní tak, aby odpovídalo ustanovení §241 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) nejpozději do 18. srpna 2009.
Dovolatel však blanketní dovolání doplnil až podáním datovaným 18. prosince 2009 doručeným soudu prvního stupně téhož dne jako podání učiněné elektronicky s úředně ověřeným podpisem (č. l. 172-175).
Podle ustanovení §241b odst. 3 věty první o. s. ř., dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Nejvyšší soud pak již v usnesení uveřejněném pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, že tzv. blanketní dovolání může být doplněno o údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen do uplynutí dovolací lhůty (jak ji vymezuje §240 o. s. ř.). Dovolání, které nebylo o uvedené náležitosti doplněno v propadné (prekluzívní) lhůtě určené v ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř., Nejvyšší soud podle ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř. odmítne, přičemž nemůže přihlížet ani k pozdějšímu doplnění dovolání.
Od tohoto závěru nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci. Jak se podává z obsahu spisu, rozsudek odvolacího soudu obsahující řádné poučení o dovolání byl dovolateli (jeho zástupci s procesní plnou mocí) doručen 18. června 2009 (srov. doručenku u č. l. 161 p. v.).
Lhůta k odstranění vad dovolání doplněním některého z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. tak marně uplynula v srpnu 2009 (posledním dnem lhůty bylo úterý 18. srpna 2009).
Nejvyšší soud proto dovolání ve shodě s podaným výkladem podle §241b odst. 3 a §43 odst. 2 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto, čímž žalobci vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Náklady žalobce sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jež podle §8, ve spojení s §10 odst. 3, §14 odst. 1 a §15 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“) činí 4.500,- Kč. Takto určená sazba se podle §18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 2.250,- Kč, jelikož advokát žalobce učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, ve výši 300,- Kč, jde o částku 2.550,- Kč. S připočtením náhrady za dvacetiprocentní daň z přidané hodnoty ve výši 510,- Kč tak Nejvyšší soud přiznal žalobci k tíži dovolatele částku 3.060,- Kč.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 31. srpna 2010
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu