ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.3572.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 3572/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně Agentury pro podporu podnikání a investic CzechInvest, se sídlem v Praze 2, Štepánská 15, PSČ 120 00, identifikační číslo 71 37 79 99, zastoupené JUDr. Zorou Antonyovou Ph.D., advokátkou, se sídlem v Praze 4, Zelený pruh 95/97, PSČ 140 00, proti žalovaným 1) EKOS Kroměříž, a. s., se sídlem v Kroměříži, Kaplanova 3862, identifikační číslo 60 72 33 43, 2) Ing. M. P. a 3) Ing. P. V., zastoupenému JUDr. Ing. Jiřím Malantou, advokátem, se sídlem v Brně, Wurmova 16, PSČ 602 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 42 Cm 309/2003, o dovolání třetího žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. srpna 2008, č. j. 9 Cmo 126/2008-203, takto:
I. Řízení o dovolání třetího žalovaného ze dne 24. listopadu 2008 se zastavuje.
II. Dovolání třetího žalovaného ze dne 28. listopadu 2008 se odmítá.
III. Třetí žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 10.300,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám její zástupkyně.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci k odvolání třetího žalovaného rozsudkem ze dne 20. srpna 2008, č. j. 9 Cmo 126/2008-203, potvrdil (mimo jiné) rozsudek ze dne 24. dubna 2007, č. j. 42 Cm 309/2003-106, jímž Krajský soud v Brně ponechal ve vztahu mezi žalobkyní a třetím žalovaným v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 5. listopadu 2002, č. j. 42 Sm 205/2002-52.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal třetí žalovaný dovolání (datované 24. listopadu 2008), které následným podáním došlým soudu prvního stupně 28. listopadu 2008 vzal zpět. Nejvyšší soud proto dovolací řízení ohledně tohoto dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty druhé občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) zastavil.
Dále rozhodnutí odvolacího soudu třetí žalovaný napadl dovoláním datovaným 28. listopadu 2008, maje za to, že dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., tj. namítaje, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Za otázku zásadního právního významu považuje „posouzení, zda lze ze zcela nečitelných podpisů v levém horním okraji listiny u doložky per aval usuzovat na totožnost subjektů v postavení avalistů a zda lze za popsaných podmínek upřít dovolateli procesní právo dispozice a přítomnosti při soudním řízení“.
Dovolatel akcentuje, že „směnečné rukojemství nemůže být založeno pouhým zcela nečitelným podpisem v levém horním okraji směnky“ a současně vyslovuje názor, že podpis „není autentický“, pročež „směnka trpí materiální neplatností“.
Opakuje, že směnka, která neobsahovala doložku „bez protestu“, nebyla předložena k placení. Přitom poukazuje na absenci protestu a důsledky s tím spojené pro nepřímé dlužníky.
Současně shrnuje, že „nárok“ neměl být uznán „pro formální vady nepředložení protestní listiny, vady směnky, nedostatek pasivní legitimace, nedodržení prezentační lhůty a tedy promlčení nároku“.
Odvolacímu soudu dále vytýká, že věc přes omluvu a žádost o odročení projednal v jeho nepřítomnosti a upřel mu tak právo na spravedlivý proces.
Konečně dovolatel žádá o prominutí zmeškání lhůty „k uplatnění námitek“ a popisuje důvody, pro které „relevantní kauzální námitky“ uplatnit nemohl.
Požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání třetího žalovaného odmítl.
Dovolání třetího žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné – z povahy věci – posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak lze nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Jakkoli dovolatel z hlediska dovolacích důvodů odkazuje i na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., výhradou, podle níž mu postupem odvolacího soudu byla odňata možnost jednat před soudem, ve skutečnosti uplatňuje zmatečnostní vadu podle ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř. Taková vada však způsobilým dovolacím důvodem není, když k posouzení její důvodnosti slouží žaloba pro zmatečnost (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu pak nelze usuzovat ani z hlediska řešení důsledků (ne)předložení směnky k placení, když právní posouzení věci odvolacím soudem v tomto směru je v souladu s právní teorií i ustálenou judikaturou (srov. např. důvody rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2009, sp. zn. 29 Cdo 3964/2007).
Výhrady, podle nichž směnečné rukojemství nelze založit pouhým zcela nečitelným podpisem na směnce a podle nichž podpis třetího žalovaného je podpisem „neautentizovaným“, nebyly uplatněny v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (§175 odst. 1 o. s. ř.). Totéž platí o námitce „materiální neplatnosti směnky“ a námitce promlčení (k tomu viz např. důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 101/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Konečně z pohledu řešení otázky přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (a věcné správnosti rozhodnutí odvolacího soudu) je bez právního významu i žádost dovolatele o prominutí zmeškání lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, včetně argumentace tuto žádost podporující.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání třetího žalovaného bylo odmítnuto a třetímu žalovanému vznikla povinnost hradit žalobkyni její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., která podle ustanovení §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 činí 10.000,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a celkem činí 10.300,- Kč.
Rozhodné znění občanského soudního řádu se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 19. května 2010
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu