ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.3584.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 3584/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně AB-CREDIT a. s., se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1658, PSČ 140 21, identifikační číslo osoby 40 52 26 10, proti žalovaným 1) Ing. V. S. , jako správci konkursní podstaty úpadkyně SOFIN a. s. "v likvidaci", identifikační číslo osoby 47 67 33 38 a 2) TPV, s. r. o. , se sídlem v Ostravě-Přívoze, Slovenská 1a/1085, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 63 32 14 16, zastoupené JUDr. Miloslavem Kijasem, advokátem, se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Jiráskovo nám. 8, PSČ 702 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 12 Cm 264/2002, o dovolání druhé žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. listopadu 2007, č. j. 8 Cmo 477/2006-153, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně a druhá žalovaná nemají vzájemně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. září 2006, č. j. 12 Cm 264/2002-133, určil, že žalobkyně (Česká konsolidační agentura) má za úpadkyní SOFIN a. s. "v likvidaci" pohledávku z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. 208295081 ze dne 17. listopadu 1995 ve výši 43,980.741,79 Kč, a rozhodl o nákladech řízení.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání druhé žalované v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že řízení ve věci je sporem vyvolaným konkursem, proto se v něm uplatní zásada koncentrace řízení podle ustanovení §118b odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Předchozí rozsudek soudu prvního stupně byl pro odstranitelný nedostatek podmínky řízení odvolacím soudem zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K námitce, že důsledky koncentrace řízení nastaly do skončení prvního jednání ve věci, které se konalo 13. května 2003, a po zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně již nemělo být přihlíženo k důkazům provedeným po tomto prvním jednání, odvolací soud uvedl, že koncentrace řízení se mohla uplatnit pouze při jednání, při němž byly splněny podmínky řízení, resp. poté, co nedostatek podmínky řízení byl odstraněn. Tato situace nastala až při jednání konaném 19. září 2006, při němž byl vydán rozsudek napadený odvoláním. Řízení před soudem prvního stupně proto vadou spočívající v porušení zásady koncentrace řízení podle ustanovení §118b odst. 1 o. s. ř. netrpí.
Odvolací soud nepřisvědčil ani námitce, že původní žalobkyně (Česká konsolidační agentura) neprokázala, že sporná pohledávka ke dni uzavření smlouvy o prodeji podniku (dne 19. června 2000 mezi INVESTIČNÍ A POŠTOVNÍ BANKOU, a. s. a Československou obchodní bankou, a. s.) byla součástí podniku a že došlo k jejímu přechodu na nového nabyvatele jakožto součásti převáděného podniku, když shodně se soudem prvního stupně měl za to, že původní žalobkyně v řízení prokázala, že k prodeji podniku došlo a zákonným důsledkem byl tak i přechod sporné pohledávky. Zdůraznil, že druhá žalovaná naopak neprokázala, ač měla k této námitce povinnost tvrzení a povinnost důkazní, že pohledávka „zcela konkrétním způsobem“ přestala být součástí podniku prodávající.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala druhá žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká nesprávnost závěru, podle něhož nebyla porušena zásada koncentrace řízení ve smyslu ustanovení §118b odst. 1 o. s. ř., jestliže po zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně byly prováděny další důkazy. Dále namítá, že žalobkyně neprokázala, že sporná pohledávka ke dni uzavření smlouvy o prodeji podniku byla součástí podniku a že došlo k jejímu přechodu na kupující podnik.
Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Za dovolacího řízení - usnesením ze dne 3. ledna 2008, č. j. 38 K 7/20001-616 - Krajský soud v Ostravě připustil, aby do řízení na místo dosavadního věřitele České konsolidační agentury vstoupil věřitel ASSET PARK s. r. o. Následně usnesením ze dne 19. února 2009, č. j. 38 K 7/2001-691, připustil, aby do řízení na místo věřitele ASSET PARK s. r. o. vstoupil věřitel AB-CREDIT a. s. Nejvyšší soud k této změně na straně žalobkyně přihlédl při označení účastníků v záhlaví rozhodnutí (srov. i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 82/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.
Je tomu tak proto, že k účinkům zákonné koncentrace se Nejvyšší soud vyjádřil již v rozsudku uveřejněném pod číslem 28/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm vysvětlil, že i v režimu zákonné koncentrace řízení podle ustanovení §118b odst. 1 o. s. ř. není soud zbaven povinnosti provést i jiné než účastníky navržené důkazy, jestliže potřeba jejich provedení vyšla v řízení najevo (§120 odst. 3 o. s. ř.). Zákonná koncentrace řízení omezuje soud v rozsahu těchto aktivit potud, že může brát v úvahu jen takové důkazy, jejichž potřeba provedení vyšla najevo do skončení prvního jednání, které se ve věci konalo.
V projednávané věci vyšla najevo do skončení prvního jednání, které se ve věci konalo (a je nerozhodné, že při tomto prvním jednání nastal nedostatek podmínky řízení, který byl následně odstraněn), potřeba provedení důkazu smlouvou o prodeji podniku, protože dovolatelka od počátku řízení zpochybňovala, že sporná pohledávka přešla smlouvou o prodeji podniku na předchůdkyni žalobkyně. Byly-li soudem prvního stupně provedeny i jiné důkazy k prokázání přechodu pohledávky, nebylo provedení těchto důkazů potřebné, protože na těchto důkazech soudy nižších stupňů závěr o přechodu pohledávky na kupující podnik nezaložily. Současně uzavřely, že bylo na druhé žalované, aby případně prokázala, že sporná pohledávka už v době prodeje podniku nebyla jeho součástí. Byť je tedy závěr odvolacího soudu ohledně koncentrace řízení podle ustanovení §118b o. s. ř. nesprávný, v projednávané věci k porušení zásady koncentrace řízení nedošlo, když potřeba provést důkaz smlouvou o prodeji podniku vyšla v řízení najevo do skončení prvního jednání, které se ve věci konalo, a na ostatních provedených důkazech soudy nižších stupňů závěr o přechodu pohledávky na kupující podnik, nezaložily.
Dovolatelkou zpochybněný právní závěr, podle něhož pohledávka přešla smlouvou o prodeji podniku na předchůdkyni žalobkyně jakožto kupující podnik, žádnou otázku zásadního právního významu neotvírá. Závěr odvolacího soudu není rozporný s hmotným právem (ustanovením §477 odst. 1 a 2 obchodního zákoníku) ani judikaturou dovolacího soudu (k tomu srov. obdobně rozsudek uveřejněný pod číslem 84/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl [§243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání druhé žalované bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z ustanovení §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. září 2010
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu