ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.3649.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 3649/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně R. D., zastoupené JUDr. Miloslavou Wipplingerovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, Pražská 45, PSČ 301 50, proti žalovanému D. D., zastoupenému Mgr. Josefem Pelechem, advokátem, se sídlem v Plzni, Kardinála Berana 1157/32, PSČ 301 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 48 Cm 51/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. června 2008, č. j. 12 Cmo 534/2007 – 55, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 14. listopadu 2007, č. j. 48 Cm 51/2007 - 27, kterým tento soud ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 18. dubna 2007, č. j. 62 Sm 70/2007 – 11.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán obsahem dovolání (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Tvrzení, jež dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu, však napadené usnesení zásadně právně významným nečiní.
Dovolatel tvrdí, že přípustnost dovolání vyplývá z rozporné judikatury odvolacího soudu ohledně otázky, jaké účinky má indosace směnky po uplynutí lhůty k protestu na zachování kauzálních námitek směnečného dlužníka vůči původnímu majiteli směnky.
K tomu dovolací soud uvádí, že tuto otázku již vyřešil v rozhodnutích ze dne 25. dubna 2007, sp. zn. 29 Odo 1636/2005 a ze dne 28. srpna 2008, sp. zn. 29 Odo 1446/2006, ve kterých dospěl k závěru, že dojde-li k převodu směnky formou indosamentu až po protestu pro neplacení nebo uplynutí lhůty k protestu, má indosament jen účinky obyčejného postupu. Ve druhém z uvedených rozhodnutí pak uzavřel, že určuje-li ustanovení čl. I §20 věty druhé zákona č. 191/1950 Sb., že indosament po protestu pro nezaplacení nebo po uplynutí lhůty k protestu má jen účinky obyčejného postupu, neznamená to, že se na takový převod vztahuje (plně) právní úprava postoupení pohledávky (§524 a násl. občanského zákoníku); vstup nového majitele směnky do právního postavení majitele předchozího se projeví zejména v okruhu námitek, které má směnečný dlužník vůči novému majiteli směnky k dispozici. Závěry rozhodnutí odvolacího soudu nejsou s tímto rozhodnutím v rozporu.
Dovolatel zakládá dovolání na tom, že mu poté, co byla směnka po uplynutí lhůty k protestu indosována na žalobkyni, zůstaly zachovány kauzální námitky, které měl proti poslednímu majiteli směnky před indosací. Na popření tohoto závěru však odvolací soud napadené rozhodnutí nezaložil a proto není uvedená námitka způsobilá založit přípustnost dovolání.
Odvolací soud založil dovolání na tom, že žalovaný netvrdil konkrétní důvod vystavení směnky, netvrdil ani, co směnka zajišťovala či co se jí mělo platit. Netvrdil, že by důvod vystavení směnky odpadl nebo se nenaplnil, tvrdil jen její souvislost s blíže nespecifikovanou dohodou o zprostředkování prodeje spoluvlastnického podílu na nemovitostech. Z toho učinil závěr, že jeho kauzální námitka je neurčitá a není proto projednatelná. Tento závěr dovolatel nezpochybňuje.
Z uvedeného plyne, že není oprávněná ani námitka dovolatele, že se odvolací soud nezabýval kauzou směnky, ze které se žalobkyně domáhá plnění a „neumožnil žalovanému provést důkazní prostředky“.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání a dovolatelka jej ostatně ani netvrdí, dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. března 2010
doc. JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu