ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.4093.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 4093/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce JUDr. P. K. , jako správce konkursní podstaty úpadce Česká národní záložna, spořitelní a úvěrní družstvo, identifikační číslo 65138058, zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem, se sídlem v Ostravě 1, Poštovní 2, PSČ 702 00, proti žalovanému Ing. J. P. , zastoupenému JUDr. Tomášem Štípkem, advokátem, se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Stodolní 741/15, PSČ 702 00, o zaplacení 1,428.000,- Kč, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 41 Cm 116/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. prosince 2008, č. j. 5 Cmo 168/2008-100, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil výroky I. a II. rozsudku ze dne 30. srpna 2007, č. j. 41 Cm 116/2006-27, kterými Krajský soud v Ostravě zavázal žalovaného k zaplacení částky 1,428.000,- Kč a rozhodl o nákladech řízení
před soudem prvního stupně (výrok první), změnil výrok III. tak, že žalovanému neuložil povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 57.120,- Kč (výrok druhý), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok třetí).
Žalovaný napadl výrok první a třetí rozsudku odvolacího soudu dovoláním,
jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl.
Učinil tak proto, že v rozsahu, ve kterém dovolání směřuje i proti té části prvního výroku napadeného rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně
i ve výroku o nákladech řízení, a proti třetímu výroku rozsudku o nákladech odvolacího řízení, je „absolutně“ nepřípustné (srov. k tomu i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné
pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé pak může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.
Dovolatel – namítaje, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci – nijak nezpochybňuje závěr odvolacího soudu (jakož i soudu prvního stupně), podle něhož způsobil úpadkyni jako předseda jejího představenstva škodu ve výši žalované částky, přičemž tato škoda vznikla jako přímý následek trestné činnosti žalovaného (pro kterou byl pravomocně odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě
ze dne 4. října 2002, sp. zn. 34 T 6/2001, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. února 2004, sp. zn. 5 To 68/2003).
Uvádí-li dovolatel, že „toto civilněprávní řízení je vadné“, a to s ohledem
na propojenost s uvedeným trestním řízením, jež je dle jeho názoru „neoprávněné, bezpředmětné, nezákonné a vadné“, nenaplňuje tak žádnou konkrétní námitkou ohlašovaný dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., ale zpochybňuje legalitu a legitimitu daného trestního řízení; tyto námitky však nijak nesouvisí s projednávanou věcí, a tudíž přípustnost dovolání založit nemohou.
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu přípustné není.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Náklady řízení sestávají ze sazby odměny advokáta za řízení v jednom stupni (dovolací řízení) určené podle ustanovení §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 10.000,- Kč
a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů za dovolací řízení tedy s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.) celkem činí 12.360,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. srpna 2010
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu