ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.4162.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 4162/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně Československé obchodní banky, a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, identifikační číslo 00 00 13 50, zastoupené Mgr. Radkem Pokorným, advokátem, se sídlem v Praze 1, Karolíny Světlé 301/8, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) Ing. O. K. a 2) PhDr. M. K., zastoupené JUDr. Jindřichem Vališem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opatovická 4, PSČ 110 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 Cm 473/2003, o dovolání druhé žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. dubna 2008, č. j. 7 Cmo 433/2007-280, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Druhá žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 15. dubna 2008, č. j. 7 Cmo 433/2007-280, potvrdil rozsudek ze dne 5. února 2007, č. j. 3 Cm 473/2003-171, jímž Krajský soud v Ostravě ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 21. srpna 2003, č. j. 3 Sm 227/2003-12, kterým uložil žalovaným zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 3,697.078,28 Kč s 6% úrokem z částky 3,737.078,28 Kč od 21. června 2000 do 25. ledna 2001 a se 6% úrokem z částky 3,697.078,- Kč za dobu od 26. ledna 2001 do zaplacení, směnečnou odměnu 12.457,- Kč a náklady řízení.
Odvolací soud přitakal závěru soudu prvního stupně, podle něhož směnkou zajištěná pohledávka (rozuměj pohledávka ze smlouvy o úvěru ze dne 25. června 1996, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně – INVESTIČNÍ A POŠTOVNÍ BANKOU, akciovou společností a FRENAS a. s. – dále jen „společnost“) započtením nezanikla. Zmíněná pohledávka měla totiž původně vzniknout JUDr. V. N. vůči právní předchůdkyni žalobkyně z titulu smluvní pokuty dle smlouvy o poskytování právních služeb ze dne 12. listopadu 1998 v rozsahu částky 3.350,000,000,- Kč a smlouvou ze dne 27. června 2000 byla postoupena na Goldfund Financial LLC. Následnou postupní smlouvu ze dne 4. února 2002, kterou Goldfund Financial LLC. postoupila část příslušenství shora vymezené pohledávky ve výši 650,000.000,- Kč Glen Lyon Trading Ltd. vyhodnotil (shodně se soudem prvního stupně) jako neplatnou podle ustanovení §37 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) pro neurčité vymezení postupované pohledávky a v situaci, kdy se Glen Lyon Trading Ltd. věřitelkou nestala, posoudil jako neplatné i následné postupní smlouvy, podle nichž se věřitelkou měla stát FUTURE FINANCIAL, a. s. (postupní smlouva ze dne 25. dubna 2002) a FRENAS a. s. (postupní smlouva ze dne 4. září 2002).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala druhá žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. namítajíc, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle názoru dovolatelky ve všech postupních smlouvách byla postupovaná pohledávka JUDr. Nemetha vůči právní předchůdkyni žalobkyně detailně popsána a část pohledávky uvedena v nominální hodnotě. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podáním ze dne 11. srpna 2009 první žalovaný „doplnil“ dovolání potud, že s JUDr. V. N. dne 4. srpna 2009 uzavřel novou postupní smlouvu a 6. srpna 2009 takto nabytou pohledávku započetl mimo jiné i na pohledávku žalobkyně přiznanou shora uvedeným směnečným platebním rozkazem.
Žalobkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
K podání prvního žalovaného označenému jako „doplnění dovolání“ Nejvyšší soud nepřihlížel, když sám první žalovaný dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu nepodal a posuzováno podle obsahu toto podání za druhou žalovanou neučinil (a bez dalšího ani učinit nemohl). Navíc argumentace obsažená v tomto podání odporuje ustanovení §241a odst. 4 o. s. ř. a je z hlediska správnosti vydaného směnečného platebního rozkazu právně nevýznamná (k tomu srov. závěry rozhodnutí uveřejněného pod číslem 31/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání druhé žalované proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že otázkou platnosti smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 4. února 2002 (jde o smlouvu uzavřenou mezi postupitelkou Goldfund Financial LLC. a postupníkem Glen Lyon Trading Ltd.) se zabýval v usnesení ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 2766/2007, přičemž tuto smlouvu shledal neplatnou pro neurčitost podle ustanovení §37 odst. 1 obč. zák. Nestala-li se Glen Lyon Trading Ltd. věřitelkou postupované pohledávky, nemohla ji následně převést na FUTURE FINANCIAL, a. s. a totéž platí o následném postoupení na společnost.
Pouze pro úplnost a v zájmu předejití dalším sporům Nejvyšší soud dodává, že součástí spisu byla i oznámení postupitelů o postoupení pohledávek, jež by mohla činit (ve světle úvah obsažených v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007) ve vztahu k jednotlivým převodům pohledávky právně nevýznamnou argumentaci soudů nižších stupňů o neplatnosti postupních smluv. V dovolání nicméně druhá žalovaná správnost právního posouzení věci odvolacím soudem z hlediska právní nevýznamnosti závěru o (ne)určitosti a (ne)platnosti postupních smluv neuplatnila a při vázanosti obsahem dovolání a objektivní nemožnosti uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. se Nejvyšší soud z tohoto pohledu správností právního posouzení věcí odvolacím soudem zabývat nemohl. Nicméně – jak je zřejmé ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů – postupované pohledávky nejsou z hlediska určitosti požadovaným způsobem vymezeny ani v jednotlivých oznámeních o postoupení adresovaných žalobkyni (k tomu viz oznámení ze dne 15. února 2002, 25. dubna 2002 a 4. září 2002) a závěry o tom, že se výše vymezené subjekty nestaly věřiteli postupovaných pohledávek, by se prosadil i v tomto případě.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání druhé žalované bylo odmítnuto a vznikla jí povinnost hradit žalobkyni její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., která podle ustanovení §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 činí 10.000,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a celkem z připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty činí 12.360,- Kč.
Rozhodné znění občanského soudního řádu se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 19. května 2010
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu