ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.4170.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 4170/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci navrhovatele J. R. , zastoupeného JUDr. Františkem Mozgou, advokátem, se sídlem v Brně, Špitálka 41, PSČ 602 00, za účasti Stavebního bytového družstva Jeseník, se sídlem v Jeseníku, 28. října 891, identifikační číslo 00 05 35 71, zastoupeného Mgr. Davidem Raifem, advokátem, se sídlem v Jeseníku, Krameriova 503, PSČ 790 01, o neplatnost rozhodnutí představenstva a shromáždění delegátů o vyloučení člena z družstva, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 Cm 8/2005, o dovolání družstva proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. března 2008, č. j. 8 Cmo 48/2008-71, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. března 2008, č. j. 8 Cmo 48/2008-71, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením, potvrdil výroky II. a III. usnesení ze dne 25. září 2006, č. j. 37 Cm 8/2005-43, ve znění opravného usnesení ze dne 28. listopadu 2007, č. j. 37 Cm 8/2005-60, kterými Krajský soud v Ostravě prohlásil usnesení shromáždění delegátů Stavebního bytového družstva Jeseník (dále jen „družstvo“) ze dne 9. listopadu 2004 o vyloučení navrhovatele z družstva za neplatné a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně.
Soudy vyšly z toho, že:
1/ Dne 16. prosince 2003 rozhodlo představenstvo družstva o vyloučení navrhovatele z družstva, a to pro neplacení nájemného a přenechání pronajatého družstevního bytu
do podnájmu bez souhlasu družstva.
2/ Usnesením ze dne 9. listopadu 2004 shromáždění delegátů družstva zamítlo odvolání navrhovatele proti uvedenému rozhodnutí představenstva.
3/ V průběhu řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že tvrzený dluh
na nájemném nikdy nevznikl.
4/ Mezi stranami není sporu o tom, že vyloučení navrhovatele nepředcházela žádná výstraha.
Soud prvního stupně, konstatuje, že důvodem vyloučení navrhovatele z družstva bylo porušení povinnosti přenechat pronajatý byt do podnájmu jen s písemným souhlasem družstva, tedy porušení členské povinnosti, uzavřel, že toto vyloučení je neplatné pro rozpor s §231 odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“),
neboť mu nepředcházela žádná výstraha.
Odvolací soud zdůraznil, že bylo-li o vyloučení navrhovatele rozhodnuto jediným rozhodnutím obsahujícím dva důvody vyloučení, přičemž (minimálně) jednomu z uvedených důvodů (neplacení nájemného) musí předcházet výstraha, způsobuje její absence neplatnost rozhodnutí jako celku. Není tudíž nutné zabývat se otázkou, zda byly naplněny podmínky pro platné vyloučení navrhovatele z dalších uplatněných důvodů (přenechání bytu do podnájmu bez souhlasu družstva).
Družstvo napadlo rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, opírajíc jeho přípustnost
o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc přitom dovolací důvod dle §241a odst. 2
písm. b/ o. s. ř. a navrhujíc, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dle názoru dovolatele je třeba každý z uplatněných důvodů vyloučení posuzovat samostatně, byť jsou uvedeny v jednom rozhodnutí, přičemž pro platné vyloučení člena je rozhodné, aby rozhodnutí bylo „bezvadné“ ve vztahu i jen k jedinému z těchto důvodů.
Bylo-li důvodem vyloučení navrhovatele přenechání bytu do podnájmu bez souhlasu družstva, jedná se dle dovolatele o vyloučení z tzv. jiných důvodů uvedených ve stanovách,
k němuž není vyžadována předchozí výstraha, a vyloučení navrhovatele je tudíž platné.
Navrhovatel ve vyjádření k dovolání uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné, a navrhuje, aby dovolací soud dovolání „žalovaného“ zamítl.
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. pro řešení otázky dovoláním otevřené a je i důvodné.
Z ustanovení §231 odst. 4 obch. zák. (ve znění účinném ke dni 16. prosince 2003, tedy ve znění rozhodném pro projednávanou věc) vyplývá, že člen může být vyloučen, jestliže opětovně a přes výstrahu porušuje členské povinnosti, nebo z jiných důležitých důvodů uvedených ve stanovách.
Závěr, podle něhož při vyloučení člena z družstva „z jiných důležitých důvodů uvedených ve stanovách“ není třeba předchozí výstrahy, se podává ze znění §231 odst. 4 obch. zák. i z dosavadní judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. října 1998, sp. zn. 1 Odon 103/97, uveřejněný v časopise Právo a podnikání číslo 1, ročník 99, nebo rozsudek ze dne 14. ledna 2003, sp. zn. 32 Cdo 666/2002, veřejnosti dostupný
na webových stránkách Nejvyššího soudu) a je soudní praxí široce přijímán.
Je-li rozhodnutí o vyloučení člena z družstva založeno na dvou (nebo více) samostatných důvodech, je proto při posuzování jeho platnosti nutné zabývat se mimo jiné
i otázkou, zda každému z uvedených důvodů musí předcházet výstraha před vyloučením,
či zda jde o „jiný důležitý důvod uvedený ve stanovách“ ve smyslu §231 odst. 4 obch. zák., k jehož uplatnění není předchozí výstrahy třeba.
S názorem odvolacího soudu, podle něhož absence výstrahy před vyloučením nezbytné u jednoho z více důvodů vyloučení způsobuje neplatnost rozhodnutí o vyloučení člena z družstva jako celku, a tudíž není nutné zabývat se naplněním předpokladů každého uplatněného důvodu vyloučení zvlášť, Nejvyšší soud nesouhlasí.
Nejvyšší soud k nastolené otázce uzavírá, že je-li rozhodnutí o vyloučení z družstva založeno na naplnění dvou skutkově odlišných důvodů, z nichž jen jednomu musela předcházet výstraha (tj. jak na opětovném porušování členských povinností, tak na naplnění jiných důležitých důvodů uvedených ve stanovách), skutečnost, že výstraha rozhodnutí nepředcházela, jej nečiní neplatným jako celek, ale pouze ve vztahu k tomu důvodu vyloučení, kterému (ač měla) výstraha nepředcházela (tj. pouze ve vztahu k porušování členských povinností).Shledal-li v projednávané věci odvolací soud rozhodnutí, jímž byl navrhovatel z družstva vyloučen, neplatným jako celek z důvodu, že mu nepředcházela výstraha, aniž by vzal v úvahu skutečnost, že navrhovatel byl vyloučen i pro přenechání družstevního bytu
do podnájmu bez souhlasu družstva, tedy - podle obsahu rozhodnutí - nikoli pro opětovné porušování členských povinností, ale právě z jiného důležitého důvodu uvedeného
ve stanovách, jehož uplatnění výstraha předcházet nemusí, a aniž by se zabýval tím,
zda jde skutečně - s ohledem na obsah stanov družstva - o důvod, jemuž výstraha předcházet nemusí, je jeho právní posouzení neúplné, a tudíž nesprávné.
Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné, Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu podle §243b odst. 2 věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil
a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta první a §226 odst. 1 o. s. ř.).
V další fázi řízení se odvolací soud zaměří na posouzení, zda byly splněny všechny předpoklady pro vyloučení navrhovatele z důvodu přenechání bytu do podnájmu bez souhlasu družstva, a v novém rozhodnutí znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. srpna 2010
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu