ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.4183.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 4183/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci obchodní společnosti Pelletia – cz spol. s r. o., se sídlem ve Výravě 150, PSČ 503 03, identifikační číslo 25 25 03 61, zastoupené JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Orlická 163, PSČ 500 03, o zápis změn do obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. C 10000, o dovolání obchodní společnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. března 2009, č. j. 14 Cmo 59/2009-198, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 31. prosince 2007, č. j. F 36402/2007, C 10000-178, kterým Krajský soud v Hradci Králové odmítl návrh na zápis změn do obchodního rejstříku, podaný obchodní společností Pelletia – cz spol. s r. o. (dále jen „společnost“) dne 6. listopadu 2007.
Odvolací soud – po zjištění, že návrh na zápis změn do obchodního rejstříku podaný u soudu dne 6. listopadu 2007 byl opatřen úředně ověřeným podpisem P. Š., odkazuje na své předchozí usnesení ze dne 25. března 2009, č. j. 14 Cmo 346/2008-194, konstatoval, že jmenovanému funkce jednatele na základě rozhodnutí valné hromady společnosti konané 10. října 2002 nevznikla a že žádné jiné listiny, dokládající jmenování P. Š. jednatelem společnosti, rejstříkovému soudu doloženy nebyly.
Na tomto základě uzavřel, že P. Š. se nikdy statutárním orgánem společnosti nestal, a tudíž nebyl oprávněn jejím jménem podat návrh na zápis změn do obchodního rejstříku.
Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), ohlašujíc uplatnění všech dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. a navrhujíc, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že se „dostatečně nezabýval otázkou podání návrhu na zápis změn do obchodního rejstříku“, když již v odvolání jednoznačně uvedla, že žádný návrh na zápis změn k rejstříkovému soudu nepodala. Odvolací soud rovněž nenapravil vadu řízení, spočívající dle dovolatelky v tom, že „soud prvého stupně zjevně rozhodoval na základě skutečnosti, která v dané době neexistovala, neboť proti usnesení o zániku funkce jednatele bylo podáno odvolání“. Rozhodnutí odvolacího soudu má (z těchto důvodů) za nepřezkoumatelné, zdůrazňujíc dále, že odvolací soud aplikoval ustanovení §200d odst. 1 písm. a/ o. s. ř., zatímco rejstříkový soud návrh odmítl podle ustanovení §200d odst. 1 písm. b/ o. s. ř.
„Na okraj“ dovolatelka uvádí, že „celé rejstříkové řízení je od počátku stiženo vadou, jež má za následek rozhodnutí odvolacího soudu“. Tvrdí, že v jiném (dřívějším) rejstříkovém řízení, jež skončilo zamítnutím návrhu na zápis P. Š. jako jejího jednatele do obchodního rejstříku, byla nejdříve usnesením rejstříkového soudu vyzvána k doložení listin s tím, že neučiní-li tak, bude návrh odmítnut. Následně byl usnesením téhož soudu návrh zamítnut. Podle dovolatelky je zřejmé, že byla nesprávně poučena o následku svého nekonání, „když mezi odmítnutím návrhu a jeho zamítnutím je zásadní rozdíl“, neboť jen v případě zamítnutí návrhu se na jmenování jednatele pohlíží jako na od počátku neplatné. Dodává, že k zamítnutí návrhu nebyl ani dán důvod. Jelikož řízení bylo stiženo vadou, vydání zamítavého usnesení „nemohlo znamenat zkonzumování funkce jednatele společnosti“. „Tvrzení odvolacího soudu, že P. Š. funkce jednatele nikdy nevznikla, není založeno na relevantních skutečnostech“ a „není možné tvrdit“, že jmenovanému funkce nevznikla ani v důsledku následného zápisu do obchodního rejstříku.
Nejvyšší soud úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého dovolání projednal a rozhodl o něm (do 30. června 2009), se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Dovolání je přípustné podle §239 odst. 3 o. s. ř.; není však důvodné.
Ačkoli dovolatelka jako důvod dovolání obecně označuje veškeré v úvahu přicházející dovolací důvody, námitky, o které svou argumentaci v dovolání opírá, jednak poukazují na vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jednak zpochybňují správnost právního posouzení věci odvolacím soudem. Dovolatelka tak obsahově vystihuje dovolací důvody uvedené v ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ a písm. b/ o. s. ř.; avizovaný dovolací důvod dle §241a odst. 3 o. s. ř. blíže žádnou dovolací námitkou nekonkretizuje.
Nejvyšší soud proto - jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - nejprve přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. a shledal, že řízení vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, netrpí.
Nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu není založena tím, že ve svém rozhodnutí výslovně nezdůraznil, že pod číslem listu 132 an. rejstříkového spisu společnosti je žurnalizován návrh na zápis změn do obchodního rejstříku datovaný 5. listopadu 2007, podaný u soudu následujícího dne, podepsaný P. Š.jako jednatelem.
Není vadou řízení, vychází-li soud ve svém rozhodnutí z právního názoru, který odůvodnil v předchozím rozhodnutí adresovaném témuž účastníku řízení; je přitom nerozhodné, zda předchozí rozhodnutí již nabylo právní moci, či zda bylo napadeno opravným prostředkem.
Usnesení o odmítnutí návrhu na zahájení řízení je odvolací soud oprávněn přezkoumat jen z důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil ve výroku rozhodnutí (§212a odst. 6 o. s. ř.); právním posouzením důvodu, pro který byl v řízení ve věcech obchodního rejstříku návrh odmítnut (§200d odst. 1 písm. a/ až e/ o. s. ř.), však odvolací soud vázán není.
K otázce namítané nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu tak Nejvyšší soud uzavírá, že rozhodnutí není nesrozumitelné a je i dostatečně odůvodněno; o nepřezkoumatelné rozhodnutí tudíž nejde.
Jelikož jiné vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se dále - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Závěr, podle něhož je jmenování P. Š. jednatelem společnosti valnou hromadou konanou dne 10. října 2002 od počátku neplatné (podle §27 odst. 7 obch. zák. ve znění účinném do 30. června 2005), Nejvyšší soud odůvodnil v usnesení ze dne 25. srpna 2010, sp. zn. 29 Cdo 4182/2009, vydaném v jiné rejstříkové věci společnosti, na které v podrobnostech odkazuje.
Jelikož z rejstříkového spisu společnosti nevyplývá (a dovolatelka ani netvrdí), že by ke dni podání návrhu v projednávané věci byl rejstříkovému soudu doložen jiný důvod vzniku funkce jednatele P. Š., je závěr odvolacího soudu, podle něhož jmenovaný nebyl oprávněn jménem společnosti předmětný návrh na zápis změn do obchodního rejstříku podat, správný.
Protože se dovolatelce prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 věty první o. s. ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. srpna 2010
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu