ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.4495.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 4495/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Mgr. J. Č., zastoupeného JUDr. Michalem Lincem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 17, PSČ 110 00, proti žalované Komerční bance, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33, čp. 969, PSČ 114 07, identifikační číslo 45 31 70 54, o zaplacení 111.476,63 USD, 164.445,49 EUR a 7.074,49 Kč s přísl., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 Cm 90/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. května 2009, č. j. 9 Cmo 452/2008 – 100, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. června 2008, č. j. 37 Cm 90/2006 - 63, se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. května 2009, č. j. 9 Cmo 452/2008 – 100, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. června 2008, č. j. 37 Cm 90/2006 – 63, kterým tento soud zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku.
Žalobce podal proti oběma výše označeným usnesením včasné dovolání, dožaduje se jejich zrušení a vrácení věci Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhuje jeho odmítnutí.
Dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud již v usnesení uveřejněném pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (na něž v podrobnostech odkazuje) vysvětlil, že dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podat nelze (není dána funkční příslušnost soudu k projednání takového dovolání a řízení o takovém podání musí být zastaveno).
Vzhledem k tomu, že „dovolání“ žalobce výslovně směřuje i proti usnesení soudu prvního stupně, Nejvyšší soud řízení v této části zastavil dle §104 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, pak není přípustné podle žádného z ustanovení občanského soudního řádu (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2002, sp. zn. 29 Odo 205/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 2002, pod číslem 102 a mutatis mutandis i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. ledna 2007, sp. zn. 21 Cdo 933/2006), jež je veřejnosti k dipozici na webových stránkách Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání v rozsahu, v němž směřovalo proti usnesení odvolacího soudu, odmítl [§243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. prosince 2010
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu