ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.4702.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 4702/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Petra Šuka a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce JUDr. P. W., Ph. D., jako správce konkursní podstaty úpadkyně MIKA akciová společnost, identifikační číslo 64829511, proti žalovanému JUDr. F. L., CSc. , jako správci konkursní podstaty úpadkyně MIKA TRANS spol. s r. o., identifikační číslo 47453559, zastoupenému Mgr. Pavlem Burešem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Tř. ČSA 556, PSČ 500 02, za účasti společnosti N I V A s. r. o. , se sídlem v Dolním Přímu 2, PSČ 503 16, identifikační číslo 60111445, zastoupené JUDr. Annou Romanovou, advokátkou, se sídlem v Hradci Králové, náměstí 5. května 812, PSČ 500 02, jako vedlejší účastnice řízení na straně žalovaného, a za účasti Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové , se sídlem v Hradci Králové, Zieglerova 189/1, PSČ 500 39, o vyloučení věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 45 Cm 65/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. ledna 2008, č. j. 13 Cmo 233/2007-499, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit vedlejší účastnici N I V A s. r. o. do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.060,- Kč, k rukám její zástupkyně.
III. Žalobce, žalovaný a Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové nemají vzájemně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku (jímž Vrchní soud v Praze potvrdil k odvolání žalobce rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. listopadu 2006, č. j. 45 Cm 65/2000-435, ve znění opravného usnesení ze dne 5. dubna 2007, č. j. 45 Cm 65/2000-474, o zamítnutí žaloby o vyloučení označených nemovitostí ze soupisu konkursní podstaty úpadkyně MIKA akciová společnost), Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že otázku právních důsledků zkrácení majetku dlužníka odporovatelným právním úkonem (ustanovení §16 odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání - dále jen „ZKV“), na níž napadené rozhodnutí spočívá, vyřešil odvolací soud v souladu s označeným ustanovením a s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu uveřejněné pod čísly 26/2000 a 30/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Na správnosti jeho závěrů nemůže ničeho změnit ani dovolatelem namítaná skutečnost, že proti rozhodnutí, jímž byla vyslovena neúčinnost právního úkonu úpadkyně, podal dovolání, neboť případné zrušení tohoto rozhodnutí v dovolacím řízení by v projednávané věci nemohlo být zohledněno (§241a odst. 4 o. s. ř.).
Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí pak nelze usuzovat ani z námitek, podle nichž měl odvolací soud přezkoumat oprávněnost soupisu nejen z hlediska ustanovení §16 ZKV, ale taktéž z hlediska ustanovení §15 odst. 1 a §27 odst. 5 ZKV, „když při řešení neúčinnosti dle §15 odst. 1 ZKV a oprávněnosti soupisu do konkursní podstaty dle §27 odst. 5 ZKV mohl soud dospět k jinému rozhodnutí a žalobu zamítnout“. Jejich posouzení se totiž nemůže nijak projevit v poměrech dovolatele (srov. usnesení uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu není dovolání přípustné.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto, žalovanému a Krajskému státnímu zastupitelství v Hradci Králové podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly. Vedlejší účastnici vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátkou v řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“). Podle ustanovení §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 vyhlášky činí sazba odměny 4.500,- Kč. Takto určená sazba se podle ustanovení §18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 2.250,- Kč, jelikož zástupkyně vedlejší účastnice učinila v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů ve výši 300,-Kč a s náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 510,- Kč podle ustanovení §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal vedlejší účastnici k tíži žalobce celkem 3.060,- Kč.
Dovolání úpadce proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) jako nepřípustné.
Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 28. ledna 2010
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu