ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.4998.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 4998/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka, v právní věci navrhovatelů a) Ing. L. N., b) R. M. , c) J. S., všech zastoupených JUDr. Petrem Zimou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Slezská 13, PSČ 120 00, d) M. V., e) Mgr. D. H., f) K. M., g) Ing. R. P., h) Z. M., i) M. P., všech zastoupených Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem, se sídlem v Brně, tř. Kpt. Jaroše 1844/28, PSČ 602 00, j) Města Ledvice, se sídlem Ledvice, Mírová 422/42, PSČ 417 72, identifikační číslo 00266434, a k) Ing. A. H., obou zastoupených Mgr. Lukášem Zscherpem, advokátem, se sídlem v Plzni, Lochotínská 18, PSČ 301 00, za účasti společnosti Severočeské doly a. s., se sídlem v Chomutově, Boženy Němcové 5359, PSČ 430 01, identifikační číslo 49901982, zastoupené Mgr. Radkem Pokorným, advokátem, se sídlem v Praze 1, Karolíny Světlé 301/8, PSČ 110 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 68 Cm 93/2006, o dovoláních navrhovatelů a), b), c), j) a k) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. prosince 2008, č. j. 14 Cmo 1/2008-359, takto:
I. Dovolání se odmítají.
II. Navrhovatelé a), b), c), j) a k) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit společnosti Severočeské doly a. s. na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.720,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelů usnesení ze dne 7. června 2007, č. j. 68 Cm 93/2006-227, kterým Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti Severočeské doly a. s. (dále jen „společnost“), konané dne 27. března 2006, o přechodu všech účastnických cenných papírů společnosti, které nejsou ve vlastnictví hlavního akcionáře, na hlavního akcionáře (společnost ČEZ, a. s.), postupem podle ustanovení §183i a následujících zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“).
Proti usnesení odvolacího soudu podali navrhovatelé a), b), c), j) a k) dovolání, která Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odmítl jako nepřípustná.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Otázky, jež dovolatelé předkládají Nejvyššímu soudu, však napadené usnesení zásadně právně významným nečiní.
A) K námitkám podřaditelným dovolacímu důvodu vymezenému v ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ a odst. 3 o. s. ř.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně právně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Dovolateli vytýkané vady řízení (nedostatečné odůvodnění rozhodnutí v rozporu s požadavky ustanovení §157 o. s. ř., zásah do práva na spravedlivý proces porušením „zásady dvojinstančnosti“ a neprovedení dovolateli navrhovaných důkazů) podmínku existence otázky zásadního právního významu nezahrnují.
B) K námitkám nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.):
1) Souladem ustanovení §183i až §183n obch. zák. s ústavním pořádkem se zabýval Ústavní soud již v nálezu ze dne 27. března 2008, sp. zn. Pl ÚS 56/2005, uveřejněném pod číslem 257/2008 Sb. V něm - mimo jiné - uzavřel, že realizace práva nuceného výkupu není vyvlastněním ve smyslu článku 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“; srov. odst. 53 a násl. odůvodnění nálezu). Na tomto závěru není způsobilý ničeho změnit ani argument dovolatelů, že v projednávané věci je většinovým akcionářem hlavního akcionáře stát. Jak přiléhavě uvádí ve vyjádření k dovolání společnost, stát (byť by byl většinovým „vlastníkem“ hlavního akcionáře společnosti) v procesu vytěsnění menšinových akcionářů neuplatňuje svá veřejnoprávní (vrchnostenská) oprávnění, nýbrž vystupuje jako (jakákoliv jiná) právnická osoba (§21 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku).
2) Posouzení, k jakému dni má znalec v posudku, vypracovaném pro účely výkupu účastnických cenných papírů, stanovit výši protiplnění v penězích, nemůže mít žádný význam pro řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady konané podle ustanovení §183i a násl. obch. zák. (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 4161/2008 a sp. zn. 29 Cdo 3797/2008, nebo ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. 29 Cdo 4961/2009, jež jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu). Určení výše protiplnění k nesprávnému dni může vést toliko k závěru o nepřiměřenosti výše protiplnění, jež však důvodem pro vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady není (§183k odst. 5 obch. zák.). Nemůže-li se řešení této otázky projevit v poměrech dovolatelů a), b), c), j) a k) (tj. nemůže-li zvrátit rozhodnutí o zamítnutí jejich návrhu), nelze pro její posouzení dovolání připustit (srov. usnesení uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
3) Stejný závěr se prosadí i pro námitky dovolatelů směřující do nesprávně stanovené výše protiplnění, absence úročení protiplnění za období od „rozhodného dne“ a nezohlednění rozdílu v ocenění společnosti ve výši „cca tří miliard korun v neprospěch vyvlastněných akcionářů“, jakož i pro posouzení, zda v okolnostech určení výše přiměřeného protiplnění lze spatřovat zneužití práva (§56a obch. zák.). Ani tyto námitky nemohou vést k vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady a ani k jejich přezkoumání nelze tudíž dovolání připustit.
4) Taktéž pro námitky, podle nichž nebylo dovolatelům poskytnuto na valné hromadě vysvětlení k některým otázkám týkajícím se „hospodářské a ekonomické situace společnosti a tedy i přiměřenosti a spravedlnosti navrženého protiplnění“ („proč a jakým způsobem došlo k souhlasu Komise pro cenné papíry se znaleckým posudkem“ a dále způsobu stanovení ceny uhlí „v dodavatelsko-odběratelské smlouvě“ uzavřené mezi společností a hlavním akcionářem, resp. „podstatných otázek týkajících se hospodářské a ekonomické situace společnosti“) platí, že podání vysvětlení ohledně těchto skutečností je významné toliko pro posouzení správnosti výše protiplnění, jehož případná nepřiměřenost důvodem pro vyslovení neplatnosti napadeného usnesení valné hromady společnosti být nemůže. Navíc posouzení toho, zda v projednávané věci byly naplněny podmínky, za nichž může být podání vysvětlení odmítnuto (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 400/2001, či ze dne 24. září 2008, sp. zn. 29 Odo 1516/2006), jsou odvislé od okolností projednávané věci a postrádají potřebný judikatorní přesah.
5) Závěr, podle kterého je hlavní akcionář oprávněn na valné hromadě rozhodující o právu výkupu účastnických cenných papírů podle ustanovení §183i a násl. obch. zák. hlasovat, plyne zcela zřejmě z ustanovení §183i odst. 2 obch. zák. Nejvyšší soud neshledává důvodu připouštět k potvrzení tohoto závěru dovolání postupem podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
6) Připustit dovolání nelze ani k přezkoumání námitky, podle níž nebyly-li protinávrhy menšinových akcionářů (uveřejněné společností na její webové stránce) uveřejněny stejným způsobem jako oznámení o konání valné hromady (tedy v Hospodářských novinách), byla porušena zásada rovnosti akcionářů. I zde totiž (za situace, kdy ustanovení §180 odst. 5 obch. zák. neupravuje způsob uveřejnění protinávrhů) je posouzení, zda uveřejněním protinávrhů jiným způsobem než v případě oznámení o konání valné hromady bylo porušeno právo akcionářů na rovné zacházení a zda takové porušení mělo závažné právní následky (jež ostatně ani dovolatelé v projednávané věci netvrdí), závislé na okolnostech konkrétní věci a napadené rozhodnutí tak zásadně právně významným nečiní.
7) Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze usuzovat ani z námitek, podle nichž společnost v rozporu se stanovami nezveřejnila ani protinávrhy akcionářů (§180 odst. 5 obch. zák.), ani pozvánku na valnou hromadu v Obchodním věstníku. Je tomu tak již proto, že dovolatelé zpochybňují správnost právního posouzení věci, vycházejíce přitom z jiného než soudy nižších stupňů zjištěného skutkového stavu (podle kterého stanovy společnosti takovou povinnost společnosti neukládaly). Ve skutečnosti tak uplatňují dovolací důvod vymezený v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., který u dovolání, jehož přípustnost může být založena jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., k dispozici nemají a k jehož přezkoumání přípustnost dovolání založit nelze (srov. ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř.).
8) Nejvyšší soud konečně neshledává dovolání přípustným ani k prověření námitky, podle které společnost měla s ohledem na změnu obchodního zákoníku, provedenou s účinností od 15. března 2006 zákonem č. 81/2006 Sb. (jímž byla do ustanovení §184 odst. 4 věty třetí obch. zák. za slova "o konání valné hromady" vložena slova "v Obchodním věstníku a jiným"), zveřejnit oznámení o konání valné hromady i v Obchodním věstníku (a ne pouze v Hospodářských novinách). Závěr, ze kterého vycházel odvolací soud a podle něhož se tato nově zakotvená povinnost nevztahuje na již svolané valné hromady (v projednávané věci bylo oznámení o konání valné hromady uveřejněno v Hospodářských novinách 24. února 2006, tedy před účinností uvedené novely), plyne zcela zjevně z principu zákazu pravé retroaktivity právních předpisů (srov. například nález pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 28. února 1996, sp. zn. Pl. ÚS 9/95, uveřejněný pod č. 16 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, sv. 5, roč. 1996 - I. díl, nebo nález pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 4. února 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněný pod č. 63/1997 Sb., či v judikatuře Nejvyššího soudu usnesení uveřejněné pod číslem 24/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo rozsudek ze dne 29. března 2005, sp. zn. 29 Odo 347/2004, dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu); přezkum tohoto závěru odvolacího soudu napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání navrhovatelů a), b), c), j) a k) byla odmítnuta a společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jejíž výše činí podle ustanovení §7 písm. g/, §10 odst. 3, §14 odst. 1 a §15 vyhlášky č. 484/2000 Sb. 7.500,- Kč, a náhrady hotových výdajů určené podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,-Kč za jeden úkon právní služby, tj. v celkové výši 600,- Kč (za dvě podaná vyjádření k dovoláním). Společně s náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 1.620,- Kč tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži dovolatelů celkem 9.720,- Kč.
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 30. června 2009), se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 5. října 2010
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu