ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.5034.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 5034/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce V. P., zastoupeného JUDr. Robertem Vargou, advokátem, se sídlem v Plzni, Vlastina 23, PSČ 323 18, proti žalovanému A. J ., zastoupenému JUDr. Věnceslavou Holubovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Renoirova 624, PSČ 152 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 47 Cm 28/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. května 2009, č. j. 5 Cmo 42/2009-215, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 14. května 2009, č. j. 5 Cmo 42/2009-215, potvrdil rozsudek ze dne 27. října 2008, č. j. 47 Cm 28/2006-188, jímž Krajský soud v Plzni ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 7. srpna 2005, č. j. 52 Sm 177/2005-13, kterým žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 700.000,- Kč s 6% úrokem od 17. října 2002 do zaplacení, směnečnou odměnu 2.333,33 Kč a náhradu nákladů řízení.
Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle něhož se žalovanému nepodařilo prokázat, že směnečná pohledávka v rozsahu částky 700.000,- Kč zanikla (byť jen zčásti) zaplacením.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tj. uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř.
Dovolatel popisuje průběh jednání s žalobcem a akcentuje, že se účastníci ve smyslu ustanovení §570 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) v průběhu roku 2005 dohodli na tom, že dosavadní závazek žalovaného (rozuměj závazek ze směnky znějící na částku 1,000.000,- Kč) nahrazuje závazkem novým „z důvodu posunutí splatnosti závazku a tím i nového běhu promlčecí lhůty“. K datu zahájení řízení ve věci (k 8. červnu 2005) tak byla ve smyslu výše zmíněné dohody splatná pouze částka 50.000,- Kč a ve zbytku žalobce uplatnil svůj nárok předčasně. Ačkoli si soudy nižších stupňů „byly vědomy onoho splátkového kalendáře, ve smyslu ustanovení §570 obč. zák. se jím nezabývaly“, což „má za následek, že řízení je postiženo vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé“.
Konečně dovolatel namítá, že dne 29. srpna 2005 uhradil částku 25.000,- Kč a žalobce „měl vzít žalobu částečně zpět“.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že výhrady dovolatele, podle kterých měl být závazek ze směnky nahrazen závazkem novým (§570 obč. zák.), nebyly obsaženy ve včasných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (§175 odst. 1 o. s. ř.), když jedinou uplatněnou námitkou žalovaného bylo, že směnečná suma byla v plném rozsahu zaplacena.
Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu nelze usuzovat ani z hlediska závěru, podle něhož žalovaný zaplacení směnky v rozsahu částky 700.000,- Kč neprokázal, když dovolací námitky v tomto směru, jakkoli je dovolatel podřazuje dovolacím důvodům podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., jsou – posuzováno podle obsahu – polemikou se skutkovými závěry odvolacího soudu, tj. jejich prostřednictvím dovolatel uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., který ale u dovolání, jehož přípustnost může být založena jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., k dispozici nemá.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobci sestávají z paušální sazby odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., která podle ustanovení §3 odst. 1, §14, §15 a §18 odst. 1 činí 10.000,- Kč, a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty činí celkem 12.360,- Kč.
Rozhodné znění občanského soudního řádu se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 31. března 2010
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu