ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.5168.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 5168/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Mgr. R. V . advokáta, jako správce konkursní podstaty úpadkyně Corado tour, s. r. o., identifikační číslo 25 27 80 37, proti žalované M. So ., zastoupené JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové - Pražském Předměstí, Dukelská 15, PSČ 500 02, o zaplacení částky 246.666,15 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 61/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. ledna 2008, č. j. 14 Cmo 161/2007-74, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 8. ledna 2008, č. j. 14 Cmo 161/2007-74, potvrdil rozsudek ze dne 9. října 2006, č. j. 37 Cm 61/2006-36, jímž Krajský soud v Hradci Králové uložil žalované zaplatit žalobci částku 246.666,15 Kč s příslušenstvím.
Odvolací soud – odkazuje na ustanovení §323 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) – přitakal závěru soudu prvního stupně, podle něhož se žalovaná (jednatelka úpadkyně) na úkor úpadkyně v rozsahu uvedené částky bezdůvodně obohatila a svůj závazek v rozsahu výše uvedené částky písemně uznala.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítajíc, že „dovolací důvody spatřuje především ve vadách řízení, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci“. Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu spatřuje „v procesních krocích soudu prvního stupně a soudu odvolacího, kterými jí byla odepřena účast při jednání a znemožněno náležité uplatnění všech procesních práv a že jí postupem soudu nebylo poskytnuto ani náležité poučení“.
Dovolatelka zdůrazňuje, že soud prvního stupně věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti, ačkoli svou neúčast u jednání omluvila. Stejně tak se procesního pochybení dopustil odvolací soud, když vycházel pouze „z relací pošty, že žalovaná byla vyrozuměna o uložení zásilky na adrese, kterou sama ve svých podáních uváděla a že v úložné době tuto zásilku nevyzvedla“. Nezjišťoval však, zda se v době uložení zásilky v místě svého bydliště zdržovala. V důsledku výše zmíněných procesních pochybení soudy nemohly rozhodnout na základě úplného skutkového stavu věci a žalované bylo odepřeno doplnit řádně a včas svá skutková tvrzení k okolnostem, za nichž uznání závazku podepsala.
Dále soud „nezohlednil zákonné podmínky pro společnost s ručením omezeným, kde platí ustanovení oddělení rizik od osobního vlastnictví, přičemž základní jmění úpadkyně činilo 100.000,- Kč“.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto.
Dovolání žalované proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že dovolatelka po obsahové stránce brojí pouze proti procesnímu postupu soudů nižších stupňů, které věc projednaly a rozhodly v její nepřítomnosti; uplatňuje tak tzv. zmatečnostní vadu řízení ve smyslu ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř., k jejíž existenci by Nejvyšší soud přihlédl, shledal-li by dovolání přípustným. Námitkou, že řízení před soudy nižších stupňů trpí zmatečnostní vadou, přitom není uplatněn způsobilý dovolací důvod, když k posouzení její důvodnosti slouží žaloba pro zmatečnost (k tomu srov. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu nelze usuzovat ani z hlediska argumentace dovolatelky ohledně „oddělení rizik od osobního vlastnictví“, když v tomto směru dovolatelka evidentně pomíjí, že předmětem řízení byl požadavek žalobce na vydání bezdůvodného obohacení a nikoli pohledávka z titulu ručení za závazky úpadkyně ve vztahu ke třetím osobám (§106 obch. zák.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, další související zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. března 2010
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu