ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.793.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 793/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce JUDr. I. L., zastoupeného JUDr. Josefem Pernicou, advokátem, se sídlem v Brně, tř. kpt. Jaroše 19, PSČ 602 00, proti žalované České republice - Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 6, PSČ 110 15, identifikační číslo 66 00 22 22, zastoupené JUDr. Jarmilou Fabiánovou, advokátkou, se sídlem v Psárech, Pod Vápenkou 311, PSČ 252 44, o zaplacení 129.115,-Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 26 Cm 207/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. října 2008, č.j. 14 Cmo 433/2007-66, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudek ze dne 14. června 2007, č. j. 26 Cm 207/2007-48, jímž Městský soud v Praze zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 129.115,- Kč s příslušenstvím, z titulu neuhrazené odměny a hotových výdajů likvidátora státního podniku Uhelné sklady Valašské Meziříčí, státní podnik „v likvidaci“ (dále jen „státní podnik“).
Vyšel přitom z toho, že žalobce byl opatřením ministra pro místní rozvoj ze dne 16. května 2003 jmenován likvidátorem státního podniku a dne 21. května 2003 uzavřeli žalobce a žalovaná „smlouvu o podmínkách výkonu činnosti a odměně likvidátora“ (dále jen „smlouva“), v níž byla sjednána odměna ve výši 8.000,- Kč měsíčně s tím, že „veškeré finanční náklady nezbytné ke splnění předmětu smlouvy a odměna likvidátora budou hrazeny výlučně z prostředků státního podniku“.
Odvolací soud - poukazuje na ustanovení §9 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, a na obsah smlouvy - uzavřel, že povinnost zakladatele platit likvidátorovi odměnu ve stanovené měsíční výši a hotové náklady ze zákona o státním podniku ani ze smlouvy neplyne. Proto přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle něhož žalované ve sporu nesvědčí pasivní věcná legitimace.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, maje za to, že pasivní věcná legitimace nemůže svědčit subjektu, který není účastníkem smlouvy, neboť žádnou smlouvou nelze založit závazek k tíži třetí osoby. Závazek státního podniku platit odměnu likvidátorovi jmenovanému do funkce zakladatelem přitom neplyne ani z žádného právní předpisu. Naopak z ustanovení §9 odst. 3 zákona o státním podniku, podle něhož zakladatel stanoví odměnu likvidátora, jakož i z uzavřené smlouvy lze podle názoru dovolatele dovodit „hmotnou legitimaci zakladatele k placení odměny“.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí pak dovolatel spatřuje v řešení otázky, „zda je povinen platit odměnu zakladatelem jmenovanému likvidátorovi státního podniku zakladatel či státní podnik, když smlouva o podmínkách výkonu činnosti a odměně likvidátora uzavřená mezi zakladatelem a likvidátorem zakládá nárok likvidátora na jeho odměnu a současně stanoví, že odměna bude hrazena výlučně z prostředků státního podniku“.
Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., a to k řešení otázky dovolatelem předestřené.
Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (a se zřetelem ke způsobu, jímž byla založena přípustnost dovolání, ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
Podle ustanovení §9 zákona o státním podniku likvidátora jmenuje a odvolává zakladatel, který rovněž stanoví jeho odměnu. Pokud o zrušení podniku rozhodne soud, současně jmenuje a odvolává likvidátora podniku s přihlédnutím k vyjádření zakladatele určí způsob stanovení jeho odměny (odstavec třetí).
Nestanoví-li tento zákon jinak, použije se na likvidaci státního podniku úprava platná pro likvidaci obchodní společnosti (odstavec šestý).
V této podobě platila citovaná ustanovení v době jmenování žalovaného likvidátorem státního podniku a uzavření smlouvy a dosud nedoznala změn.
Přestože likvidátor není zákonem o státním podniku výslovně zahrnut mezi orgány státního podniku (jimiž jsou podle ustanovení §11 tohoto zákona ředitel a dozorčí rada), jmenováním na něj přechází působnost statutárního orgánu (srov. ustanovení §6 odst. 5 zákona o státním podniku a dále ustanovení §9 odst. 6 téhož zákona ve vazbě na ustanovení §70 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku - dále jen „obch. zák.“). Je tudíž třeba jej za orgán státního podniku považovat (srov. i ustanovení §71 odst. 5 obch. zák.).
Účelem ustanovení §9 odst. 3 (a také §15 odst. 1 písm. b/) zákona o státním podniku je upravit postup při jmenování likvidátora a určit, jak (kým) má být likvidátor (jakožto orgán státního podniku) jmenován a stanovena jeho odměna. Zákon svěřuje toto oprávnění zakladateli státního podniku; obdobně v případě obchodních společností jmenuje likvidátora zásadně (s výjimkou odchylné úpravy v zákoně - srov. ustanovení §125 odst. 1 písm. i/ a §219 odst. 1 obch. zák. - stanovách či společenské smlouvě) statutární orgán společnosti (§70 odst. 3 obch. zák.).
Ze skutečnosti, že oprávnění jmenovat likvidátora a stanovit jeho odměnu zákon svěřuje do působnosti zakladatele státního podniku, však nelze dovozovat, že by povinnost hradit likvidátorovi stanovenou odměnu svědčila zakladateli. Jmenováním do funkce vzniká právní vztah mezi likvidátorem (jakožto orgánem státního podniku) a státním podnikem, stejně jako je tomu v případě jmenování ředitele státního podniku či členů jeho dozorčí rady (§15 odst. 1 písm. b/ zákona o státním podniku); povinnost platit likvidátorovi odměnu za výkon jeho funkce (stejně jako v případě ředitele) svědčí tudíž právě státnímu podniku.
Obdobně jmenuje-li likvidátora společnosti s ručením omezeným její jediný společník (§125 odst. 1 písm. i/, §132 obch. zák.), nevzniká tímto úkonem ex lege jedinému společníku povinnost platit likvidátorovi odměnu ze svého majetku. Likvidátor jako orgán společnosti (§71 odst. 5 obch. zák.) má zásadně nárok na odměnu vůči společnosti (srov. §66 odst. 2 obch. zák.).
Ostatně i v případě, že likvidátora státního podniku jmenuje soud a stanoví-li jeho odměnu (ustanovení §9 odst. 3 věty druhé zákona o státním podniku), je tato odměna hrazena státním podnikem z jeho prostředků. Pouze tehdy, nepostačuje-li „likvidační majetek“ k úhradě odměny a výdajů likvidátora jmenovaného soudem, hradí je stát (srov. ustanovení §71 odst. 9 obch. zák. a vyhlášku č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem, jež se v souladu s ustanovením §9 odst. 6 zákona o státním podniku použije i v případě likvidátora státního podniku jmenovaného soudem).
Není-li tudíž mezi zakladatelem a jím jmenovaným likvidátorem sjednán odlišný režim placení odměny a hrazení hotových výdajů, hradí odměnu likvidátora a jeho hotové výdaje státní podnik z majetku, s nímž hospodaří (§2 odst. 2 zákona o státním podniku).
Jelikož v projednávané věci takový odlišný režim sjednán nebyl a žalovaná se nezavázala k hrazení odměny a hotových výdajů žalobce jakožto likvidátora státního podniku, je závěr odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) o nedostatku pasivní věcné legitimace žalované správný.
Jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), pak Nejvyšší soud neshledal. Proto dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5, §224 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo zamítnuto a žalované podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. března 2010
doc. JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu