ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.84.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 84/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a Mgr. Filipa Cilečka v konkursní věci úpadce J. K. , zastoupeného JUDr. Miloslavou Wipplingerovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, Pražská 45, PSČ 301 50, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 20 K 34/2001, o ukončení účasti konkursního věřitele v řízení, o dovolání úpadce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. prosince 2008, č. j. 1 Ko 172/2007-434, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 26. března 2008, č. j. 20 K 34/2001-394, rozhodl Krajský soud v Plzni (dále též jen „konkursní soud“) - odkazuje na ustanovení §7 a §66a odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, jakož i na ustanovení §94 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) - že účast věřitele Poradenství pro podniky - A. K., spol. s r. o. (dále též jen „společnost P“) v konkursním řízení vedeném na majetek úpadce J. K. skončila (jelikož pohledávka tohoto věřitele zanikla).
K odvolání společnosti P Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení konkursního soudu tak, že se účast společnosti P v konkursním řízení neukončuje. (maje na rozdíl od konkursního soudu za to, že pohledávka společnosti P vůči úpadci dosud nezanikla).
Proti usnesení odvolacího soudu podal úpadce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s ustanovením §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Dovoláním uplatňuje dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 o. s. ř. a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř., jako objektivně nepřípustné.
Učinil tak proto, že napadené usnesení není mezi těmi, pro něž by občanský soudní řád dovolání připouštěl (v §237 až §239). Tomu, aby bylo možné založit přípustnost dovolání způsobem předjímaným dovolatelem, brání skutečnost, že napadeným usnesením nebylo změněno ani potvrzeno usnesení soudu prvního stupně „ve věci samé“ (srov. v typově obdobné věci i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2009, sp. zn. 29 Cdo 4404/2007, ze dne 20. července 2010, sp. zn. 29 Cdo 926/2010 a ze dne 29. července 2010, sp. zn. 29 Cdo 356/2009, jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Uvedené platí bez zřetele k tomu, že napadené usnesení se opírá o ustanovení (§94 odst. 4 o. s. ř.), jehož užití v konkursním řízení Nejvyšší soud vyloučil v usnesení uveřejněném pod číslem 46/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. srpna 2010
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu