ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.967.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 967/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně Československé obchodní banky, a. s. , se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, identifikační číslo 00 00 13 50, proti žalované J. O., zastoupené JUDr. Jaroslavem Poláčkem, advokátem, se sídlem v Pardubicích – Zeleném Předměstí, nám. Republiky 53, PSČ 530 02, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 44 Cm 8/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. dubna 2008, č. j. 9 Cmo 474/2007-169, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 21. května 2007, č. j. 44 Cm 8/2006-117, jímž Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 27. prosince 2005, č. j. 52 Sm 348/2005-28, kterým uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 500.000,- Kč a náklady řízení.
Dovolání žalované proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které mohlo být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že dovolatelka mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Závěr, podle něhož dohody zakazující převod směnky nezakládají neplatnost takového převodu (bez ohledu na to, zda jde o směnku na řad či o rektasměnku), je v soudní praxi ustálen [k tomu srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. března 2006, sp. zn. 29 Odo 280/2005, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2006, pod číslem 118, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2008, sp. zn. 29 Odo 1446/2006 (jež obstálo i v ústavní rovině, když Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou usnesením ze dne 10. září 2009, sp. zn. III. ÚS 3113/08, odmítl) a sp. zn. 29 Odo 1549/2006, jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu, jakož i rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. července 2004, sp. zn. 5 Cmo 242/2004, uveřejněný v časopise Právní rozhledy, č. 10, ročník 2005]. Přitom není žádných pochyb ani o tom, že spolu s převodem nebo přechodem blankosměnky přechází na nabyvatele bez dalšího i právo ji vyplnit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 89/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výhrady dovolatelky, podle kterých
- je „převedení práv z blankosměnky“ neplatné také z toho důvodu, že prodej podniku právního předchůdce žalobkyni nebyl „běžný a obvyklý“, neboť k němu došlo „z důvodu státní ingerence“ a … „za symbolickou cenu“,
- příjemci směnky dosud nebyla předložena směnka k placení,
- odvolací soud se „dostatečně nezabýval“ její námitkou, že blankosměnku nepodepsala svobodně a vážně,
- žalobkyně dosud nevysvětlila, jakým způsobem byla vypočtena dlužná částka uvedená na směnce a
- žalobkyně vyplnila předmětnou blankosměnku „neoprávněně“, neboť nevyužila všech možností k uspokojení směnkou zajištěné pohledávky (konkrétně nepostoupila tuto pohledávku Ing. V. K., který za postoupení nabízel úplatu 13,100.000,- Kč a nedosáhla uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy),
pak nebyly obsaženy ve včas podaných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a soudy nižších stupňů k nim – se zřetelem ke koncentraci řízení o námitkách (srov. ustanovení §175 odst. 1, 4 o. s. ř.) – nemohly při rozhodování o tom, zda směnečný platební rozkaz bude ponechán v platnosti, přihlížet.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2010
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu