ECLI:CZ:NS:2010:29.NSCR.12.2010.1
KSPH 55 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 12/2010-A-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníka V. S. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 55 INS XY, o insolvenčním návrhu dlužníka, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2009, č. j. KSPH 55 INS XY, 2 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 14. září 2009, č. j. KSPH 55 INS XY, Krajský soud v Praze - odkazuje na ustanovení §108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) - zastavil insolvenční řízení zahájené k insolvenčnímu návrhu dlužníka ze dne 1. července 2009, pro neuhrazení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000,- Kč, k jejímuž zaplacení vyzval dlužníka (insolvenčního navrhovatele) usnesením ze dne 29. července 2009, č. j. KSPH 55 INS XY.
K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení insolvenčního řízení pro neuhrazení zálohy na náklady tohoto řízení insolvenčním navrhovatelem, není objektivně přípustné. Nejvyšší soud je proto odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto v insolvenčním řízení (§238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř), je ve smyslu §238a odst. 2 o. s. ř. (zakotvujícího pro tyto případy obdobné použití §237 odst. 1 a 3 o. s. ř.) podmíněna tím, aby šlo o rozhodnutí ve věci samé (srov. dikci §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o. s. ř.).
Usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení (usnesení odvolacího soudu je potvrzující) je sice usnesením, jímž se řízení končí, usnesením „ve věci samé“ však není (srov. mutatis mutandis v poměrech podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, např. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 58/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jiná ustanovení občanského soudního řádu přípustnost dovolání v této věci rovněž založit nemohou.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 8. července 2010
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu