ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1005.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 1005/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. srpna 2010 o dovolání obviněného J. V., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2010, sp. zn. 10 To 191/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 1 T 257/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. V. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 22. 2. 2010, sp. zn. 1 T 257/2009, byl obviněný J. V. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 tr. zák.
Toho se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že:
„dne 29. 8. 2009 kolem 01.15 hodin řídil po předchozím požití alkoholických nápojů s cca 0,78 promile alkoholu v krvi po silnici ve směru od křižovatky se silnicí na obec S., okres M. B., osobní vozidlo zn. Škoda Felicia, přičemž v úseku km 2,589 se plně nevěnoval řízení, po projetí pravotočivé zatáčky nezvládl řízení a havaroval vlevo mimo vozovku, čímž své spolujezdkyni T. C., způsobil smrtelná zranění a dalšímu spolujezdci M. L., pohmoždění mozku vlevo, mozkové krvácení, vícečetné kožní oděrky obličeje i vlasaté části hlavy, zhmoždění hrudní stěny, zhmoždění plíce vpravo a další poranění s pracovní neschopností do 18. 10. 2009 .“
Obviněný byl podle §224 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. a) tr. zák. zařazen do věznice s dohledem.
Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen rovněž trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu šesti let.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému stanovena povinnost nahradit škodu poškozené D. C. ve výši 240.000,- Kč, poškozenému P. C. ve výši 175.000,- Kč a Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR ve výši 65.184,- Kč.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený V. H. se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání směřující pouze do výroku o trestu. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 4. 5. 2010, sp. zn. 10 To 191/2010 , toto odvolání podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
II.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný J. V. prostřednictvím svého obhájce dovolání opřené o ust. §265b odst. 1 písm. h), g) a l ) tr. ř.
Obviněný v něm namítá, že trest, který mu byl uložen, je nepřiměřeně přísný s ohledem na jeho dosavadní bezúhonnost a také vzhledem k okolnostem, které tragické nehodě předcházely a které ji provázely.
Zdůraznil, že velmi lituje toho, co se stalo, a je připraven pozůstalým finančně odčinit to, co spáchal. Proto se domnívá, že je potřeba, aby zůstal na svobodě, mohl pracovat a zajistit si tak stálý příjem. Vhodnou alternativu k trestu odnětí svobody pro svou osobu spatřuje v uložení trestu domácího vězení.
Dovolatel vznáší ještě další námitku, a sice že se odvolací soud nevypořádal při rozhodování o náhradě škody se spoluzaviněním T. C. To spatřuje dovolatel v tom, že poškozená věděla, že v osudný den požil před jízdou alkohol, a dále, že ve vozidle nebyla připoutána. Tyto okolnosti měly být podle jeho přesvědčení vzaty v úvahu při rozhodování o jeho povinnosti k náhradě škody.
V petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadené rozhodnutí odvolacího soudu, tak rozhodnutí soudu prvého stupně, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu projednání. Alternativně navrhl, aby Nejvyšší soud sám rozhodl tak, jak je naznačeno v dovolání.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání do data neveřejného zasedání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně nevyjádřila.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné , bylo podáno oprávněnou osobou , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě .
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné obviněným J. V. v jeho dovolání lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Úvodem je nutno zdůraznit, že Nejvyšší soud z odvolání podaného obviněným (č. l. 156-158), resp. z protokolu o veřejném zasedání (č. l. 163) zjistil, že obviněný je podal toliko proti výroku o trestu , přičemž odvolací soud neměl povinnost postupovat podle §254 odst. 2 tr. ř., příp. §254 odst. 3 tr. ř., tj. přezkoumávat další výroky napadeného rozsudku. Tím vymezil restriktivním způsobem i přezkumnou povinnost dovolacího soudu (a současně i jeho právo přezkoumat napadené rozhodnutí). Nejvyšší soud se tak nemohl zabývat námitkou obviněného směřující proti výroku o náhradě škody, který za splnění dalších podmínek může naplňovat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť tento výrok nebyl a nemohl být přezkoumáván ani soudem odvolacím. Pokud by dovolání obviněného bylo podáno jen v tomto rozsahu a z důvodů brojících jen proti výroku o náhradě škody, bylo by nutno je podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnout jako nepřípustné (srovnej č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).
Obviněný však uplatnil ještě další námitku směřující proti výroku o trestu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Tuto námitku opřel o tvrzení, že mu byl uložen nepřiměřený trest, když namísto nepodmíněného trestu odnětí svobody mu vzhledem k okolnostem, které obviněný považoval za polehčující, měl být uložen trest mírnější, například trest domácího vězení. Tuto námitku však nebylo možno podřadit pod jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť ten sice připouští uplatnění námitek proti uloženému trestu, ale z jiných důvodů, než to učinil dovolatel. Výrok o trestu může být dovoláním z tohoto dovolacího důvod napaden, pokud by obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo trest mimo sazbu stanovenou trestním zákonem za čin, jímž byl uznán vinným (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. trest.). O takový případ se však v přezkoumávané věci zjevně nejednalo, když obviněnému byl uložen druh trestu, který zákon připouští, v rámci trestní sazby podle §224 odst. 2 tr. zák. stanovené na trestný čin, kterým byl obviněný uznán vinným. Nicméně nad rámec své přezkumné povinnosti Nejvyšší soud konstatoval, že nepodmíněný trest odnětí svobody uložený obviněnému se nejeví v rozporu s účelem trestu, tak jak je definován v ust. §23 odst. 1, §31 odst. 1 tr. zák., když soudy jeho uložením daly vyjádření okolnostem, které obviněnému přitěžovaly (jízda pod vlivem alkoholu, nepřiměřená rychlost, tragický následek, opakování podobného chování z minulosti, blíže viz str. 4 odůvodnění rozsudku okresního soudu).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. pak obviněný pouze formálně deklaroval, aniž by jej jakkoli odůvodnil.
IV.
Nejvyššímu soudu proto ze shora uvedených důvodů nezbylo než posoudit dovolání obviněného J. V. jako podané z jiného důvodu, než je uveden §265b tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. srpna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr