ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1063.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 1063/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. srpna 2010 o dovolání podaném M. Č. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. 2 To 182/2010 ze dne 31. května 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 1 T 70/2009, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. 2 To 182/2010 ze dne 31. května 2010 zrušuje .
II. Podle §265k odst. 2 trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku sp. zn. 1 T 70/2009 ze dne 16. 12. 2009 byl dovolatel uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 trestního zákona (zák. č. 140/1960 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.), který byl spatřován v tom, že „společně s další osobou v září 2007 na stavbě hotelu Park v O., okr. J., v úmyslu obohatit se společně opakovaně učinili zástupcům investora stavby společnosti ABATEC OSTRAVA, s. r. o., M. D. a M. R. nabídku na dodání koberců, podlah a nábytku pro vnitřní vybavení hotelu s tím, že mohou uvedené vybavení dodat za zvýhodněné ceny, ačkoli věděli, že tuto dodávku nikdy neuskuteční a získané peníze si nechají pro sebe, a poté na základě této nabídky převzali v hotovosti 1) dne 9. 10. 2007 od M. D. v O. částku 60.000,- Kč, 2) dne 30. 10. 2007 od M. R. v J. částku 15.000,- Kč, 3) dne 5. 11. 2007 od M. D. v O. částku 72.000,- Kč, 4) dne 9. 11. 2007 od M. D. v O. částku 45.000,- Kč, čímž způsobili škodu poškozené společnosti ABATEC OSTRAVA, s. r. o., celkovou škodu ve výši 192.000,- Kč“ . Za výše uvedený trestný čin byl dovolatel odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců a pro jeho výkon by zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti řízení všech motorových vozidel na dva roky. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 2. 2009, č. j. 74 T 22/2009-47, který byl obžalovanému doručen dne 11. 3. 2009 a nabyl právní moci dne 20. 3. 2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
O odvolání M. Č. proti citovanému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 31. května 2010 sp. zn. 2 To 182/2010 tak, že podané odvolání podle §253 odst. 3 trestního řádu (dále jen tr. ř.) odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal M. Č. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., a to v jeho první alternativě. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel shrnul postup trestního řízení před jednáním o jeho odvolání, když uvedl, že mu byl rozsudek soudu prvního stupně doručen 27. 2. 2010 a lhůta pro podání odvolání tedy skončila dnem 8. 3. 2010, přičemž dovolatel podal odvolání na poštovním úřadě již dnem 5. 3. 2010. Vzhledem ke skutečnosti, že toto podání nesplňovalo náležitosti odvolání tak, jak jsou stanoveny trestním řádem, vyzval jej předseda senátu k odstranění vad ve lhůtě 8 dnů (§251 odst. 2 tr. ř.). Protože ani tento postup nevedl k nápravě, ustanovil předseda senátu (samosoudce) v souladu s trestním řádem dovolateli obhájce za účelem odůvodnění odvolání, přičemž výzva k odůvodnění odvolání byla jeho obhájci doručena dne 4. 5. 2010 s tím, že mu byla stanovena lhůta 5 dnů od doručení této výzvy k doplnění podaného odvolání, a to se zdůrazněním, že nedodržení této lhůty je důvodem pro odmítnutí odvolání podle §253 odst. 3 tr. ř. Poukázal na skutečnost, že ačkoliv jeho obhájce tuto lhůtu nedodržel o jeden den a odůvodnění jeho odvolání bylo na okresní soud doručeno dne 11. 5. 2010, předmětný trestní spis byl odvolacímu soudu předložen až dne 25. 5. 2010. Dovolatel vyslovil přesvědčení, že i když odvolací soud vycházel z právního názoru, že lhůta dle §251 odst. 1 tr. ř. má propadný charakter, nelze s tímto jeho názorem souhlasit. V tomto směru odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) a Ústavního soudu České republiky (dále jen Ústavní soud), ze které jednoznačně vyplývá závěr, že měl-li odvolací soud v době, kdy o odvolání rozhodoval, již odůvodnění odvolání k dispozici, nemohl odvolání odmítnout podle §253 odst. 3 tr. ř. Závěrem svého podání dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud „zrušil podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. napadené usnesení odvolacího soudu a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil rovněž rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu“. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud „podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, tedy aby se znovu zabýval odvoláním obviněného, a dále aby Nejvyšší soud zavázal Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, v dalším řízení postupovat podle §265s odst. 1 tr. ř. a také respektovat zákaz reformationis in peius (§265s tr. ř.)“.
K takto podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále je státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že uplatněné námitky obsahově odpovídají formálně deklarovanému dovolacímu důvodu a je nutno je považovat i za důvodné. V předmětné trestní věci vskutku nebyly splněny procesní podmínky k odmítnutí odvolání podle §253 odst. 3 tr. ř, když podle současné judikatury Ústavního soudu (viz dovolatelem citovaný nález ve věci, sp. zn. IV 276/04), jakož i podle novější judikatury Nejvyššího soudu je namístě překážky věcného projednání odvolání pojímat restriktivně s tím, že důvody pro odmítnutí odvolání zjišťuje odvolací soud ke dni svého rozhodnutí. Státní zástupce poukázal na skutečnost, že jestliže odvolatel nedoplnil odvolání ve stanovené lhůtě pěti dnů, vystavuje se tím riziku, že odvolací soud může kdykoli rozhodnout v neveřejném zasedání o odmítnutí odvolání podle §253 odst. 3 tr. ř., avšak zdůraznil, že na druhé straně marné uplynutí lhůty podle §251 odst. 1 tr. ř. nemá stejné důsledky jako marné uplynutí propadné lhůty k podání dovolání. Vyjádřil přesvědčení, že za situace, kdy jsou vady odvolání odstraněny sice až po uplynutí lhůty uvedené v ust. §251 odst. 1 tr. ř., avšak tak, že odvolací soud má v době svého rozhodování k dispozici řádně odůvodněné odvolání, nic nebrání odvolacímu soudu odvolání meritorně projednat, když názor vyslovený v rozhodnutí publikovaném pod č. 59/2002, podle kterého bylo nedodržení lhůty podle §251 odst. 1 tr. ř. bez dalšího důvodem pro odmítnutí odvolání podle §253 odst. 3 tr. ř., je tedy vskutku nutno považovat za překonaný pozdější judikaturou. V předmětné trestní věci přitom dle státního zástupce přímo z údajů obsažených v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že ke dni konání neveřejného zasedání o odvolání měl tento soud řádně odůvodněné odvolání k dispozici a za této situace ke dni rozhodnutí odvolacího soudu tak nebyly splněny procesní podmínky pro jeho odmítnutí podle §253 odst. 3 tr. ř. a uvedeným postupem bylo odvolateli znemožněno projednání jeho věci soudem druhého stupně. Vzhledem k výše uvedenému proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 31. 5. 2010, sp. zn. 2 To 182/2010, a aby uvedenému soudu podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádné opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (druhá alternativa). Uvedený dovolací důvod tak přitom dovolatel uplatnil v jeho první alternativě s tím, že odvolací soud odmítl jeho odvolání z formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takovýto postup.
Nejvyšší soud přezkoumal napadené rozhodnutí a zjistil, že námitky uplatněné v dovolání jsou právně uplatněny v souladu s deklarovaným dovolacím důvodem a jsou i důvodné. Z obsahu příslušného spisu skutečně vyplývá, že obhájce dovolatele byl vyzván k doplnění podaného odvolání a tato výzva (č. l. 181) mu byla doručena dne 4. 5. 2010, přičemž požadované doplnění odvolání bylo soudu doručeno dne 11. 5. 2010 (č. l. 183). Předmětný spis byl následně dne 27. 5. 2010 předložen Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, k projednání odvolání obviněného a takto tedy (v době svého rozhodování dne 31. 5. 2010) měl odvolací soud k dispozici řádně odůvodněné odvolání. Nezbývá než poukázat na (dovolatelem citovanou) judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, kdy vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 276/04 to, že propadný charakter procesní lhůty není obvyklý, a je-li procesní lhůta zákonodárcem zamýšlena jako lhůta propadná, pak se tato zákonodárcova intence projevuje ve výslovném ustanovení zákona, které stanoví, že navrácení lhůty není přípustné (viz např. konstrukce ustanovení §265e odst. 4 tr. ř. o dovolání). Ostatně pokud by zákonodárce skutečně konstruoval propadný charakter lhůty u opravného prostředku, jakým je odvolání, tj. u prostředku, jehož existence je chráněna základním právem (jak svrchu uvedeno), vyvolávala by taková konstrukce ústavněprávní pochybnosti o příliš restriktivním formálním omezení tohoto základního práva. Dále je třeba odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 469/2009, v rámci kterého byl vysloven závěr spočívající v tom, že měl-li odvolací soud v době, kdy o odvolání rozhodoval, již odůvodnění odvolání k dispozici, nemohl odvolání odmítnout podle §253 odst. 3 tr. ř., ale měl se jím věcně zabývat. Citované ustanovení zákona je sice projevem zásady rychlosti řízení, která je však takto v kolizi s významem práva na odvolání v trestních věcech garantovaným článkem 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Rychlost a plynulost soudního rozhodování je nesporně obecně v zájmu mimo jiné i samotných obviněných a není povinností odvolacího soudu, aby s rozhodnutím o odvolání donekonečna vyčkával, pokud obviněný ani dodatečně své odvolání neodůvodní. V posuzované věci je však nesporné, že v době rozhodování o odvolání krajský soud měl odůvodnění odvolání již k dispozici, neboť to bylo doručeno již nalézacímu soudu, a to několik dní před předložením věci soudu odvolacímu. V takovém případě je třeba formalistické trvání na dodržení pětidenní lhůty považovat za takové, které je v rozporu s ústavně zaručenými právy obviněného (viz citovaný nález Ústavního soudu).
Vzhledem k výše uvedenému je namístě uzavřít, že Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, přijetím citovaného usnesení pochybil, pokud odvolání M. Č. odmítl postupem podle §253 odst. 3 tr. ř., jako to, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání. Za daného stavu je takto zjevné, že odvolacím soudem bylo rozhodnuto o odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Napadené (citované) rozhodnutí je tedy vadné s ohledem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první, tam uvedené alternativě.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání M. Č. je důvodné, zrušil podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. napadené (citované) usnesení odvolacího soudu a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a tedy, aby se věcně zabýval uvedeným odvoláním obviněného. Krajský soud Ostravě, pobočka v Olomouci, je přitom v dalším řízení vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.).
Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. srpna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka