ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1143.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 1143/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. října 2010 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v prospěch i neprospěch obviněného P. B. , proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 5. 2010, sp. zn. 4 To 253/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 20 T 82/2009, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 věta první tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 5. 2010, sp. zn. 4 To 253/2010, se zrušuje , a to v části výroku o trestu, kterou byl obviněnému za trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zákona, a za sbíhající se trestné činy pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. a ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. 3 T 139/2009, uložen podle §242 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody ve výměře 6 měsíců, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, a to při současném zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 25. 6. 2009, sp.zn. 3 T 139/2009, týkajícím se sbíhající se trestné činnosti.
II. Podle §265k odst. 2 věta první tr. ř. se současně zrušují další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. 3 T 139/2009, byl obviněný P. B. uznán vinným pokračujícím trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), v jednočinném souběhu s pokračujícím trestným činem ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a) tr. zák., jehož se dopustil tím, že „ od přesně nezjištěného dne nejméně od 13. 9. 2008 do počátku února 2009 ve S. na lavičce na hřišti v ul. B., nejméně ve třech případech vykonal soulož s nezl., a to přesto, že si byl vědom toho, že poškozená dosud nedosáhla patnáctého roku věku “. Za to byl obviněný odsouzen podle §242 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce dvou roků, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků.
Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 20 T 82/2009, byl obviněný P. B. uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), a trestným činem ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a) tr. zák., jehož se dopustil tím, že „ v přesně nezjištěné době od 1. 3. 2009 do zahájení trestního stíhání, tj. do 1. 9. 2009, nejméně v jednom případě ve S., a to na lavičce na volném prostranství za kulturním domem v ulici M., vykonal soulož s nezletilou, a to i přesto, že věděl, že se jedná o osobu mladší 15 let; v uvedené době se s nezletilou stýkal, v důsledku čehož nezletilá zanedbávala školní docházku a školní povinnosti, nerespektovala pokyny rodičů a prarodičů, jímž byla svěřena do výchovy; z těchto důvodů je vedeno u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 8 P 179/2009 řízení o nařízení ústavní výchovy nad nezletilou, které dosud nebylo skončeno “ (bod 1), a dále též trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., jehož se obviněný dopustil tím, že „ v době od 19.00 hodin do 20.00 hodin dne 26. 9. 2009 ve S. za kameny zvanými S. odvedl poškozeného, k lavičce u řeky O., kde mu v úmyslu získat finanční hotovost ke krku přiložil zavírací nůž zn. LKW Walter, červené barvy, se dvěma proti sobě otevřenými střenkami, což uváděl slovy, že to s nožem umí; načež mu nůž z ruky vyklouzl a spadl na zem, a následně udeřil poškozeného pravou rukou sevřenou v pěst do levé tváře a požádal jej o peníze, načež poškozený ze strachu vydal P. B. bankovku v nominální hodnotě 200,- Kč a dvě bankovky v nominální hodnotě 100,- Kč, čímž M. F. způsobil škodu ve výši 400,- Kč “ (bod 2).
Za výše uvedené trestné činy byl obviněný P. B. odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl v souladu s ustanovením §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo obviněnému uloženo podle §228 odst. 1 tr. ř. uhradit na náhradě škody poškozenému částku 400,- Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 20 T 82/2009, podal v zákonné lhůtě obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 18. 5. 2010, sp. zn. 4 To 253/2010 , a to tak, že k odvolání obviněného napadený rozsudek nalézacího soudu částečně zrušil podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř., a to ve výroku o vině trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. a ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a) tr. zák. (bod 1 napadeného rozsudku) a v důsledku toho v celém výroku o uloženém trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak sám rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák, jehož se obviněný dopustil tím, že „ v přesně nezjištěné době v období velikonočních prázdnin roku 2009 na lavičce na volném prostranství za kulturním domem v ulici M. ve S. vykonal soulož s nezletilou, a to přesto, že věděl, že se jedná o osobu mladší patnácti let “. Za tento trestný čin a za sbíhající se trestné činy pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. a ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a) tr. zák, jimiž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 25. 6. 2009, č. j. 3 T 139/2009-90, byl obviněný odsouzen podle §242 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl v souladu s §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 25. 6. 2009, č. j. 3 T 139/2009-90, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Za trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., stran něhož zůstal napadený rozsudek nedotčen, byl obviněný odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
II.
Proti usnesení krajského soudu podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání ve prospěch i neprospěch obviněného , a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť má za to, že obviněnému byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Poté, co nejvyšší státní zástupkyně zrekapitulovala dosavadní průběh řízení a rozhodnutí soudů obou stupňů, uvedla, že závěr týkající se obviněnému uloženého trestu nemůže obstát. Připomněla, že změnu rozsudku odůvodnil krajský soud zúžením časového vymezení skutku [u trestného činu ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a) tr. zák.] na jediný bezpečně prokázaný případ soulože v období velikonočních prázdnin v dubnu 2009, tedy před vyhlášením rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích, sp. zn. 3 T 139/2009, zatímco druhý skutek posouzený jako loupež byl spáchán až v září 2009, tedy po vyhlášení zmíněného rozsudku. Z tohoto důvodu odvolací soud důvodně uložil jak souhrnný, tak samostatný trest s tím, že souhrnný trest byl uložen za dva trestné činy podle §242 odst. 1 tr. zák. se sazbou od jednoho roku do osmi let odnětí svobody, jednak pak za trestný čin podle §217 odst. 1 písm. a) tr. zák. se sazbou až na dvě léta odnětí svobody. Podle §35 odst. 2 tr. zák. měl být tedy souhrnný trest ukládán v sazbě od jednoho roku do osmi let. Obviněnému však byl uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 6 měsíců, tedy pod dolní hranicí sazby, což odůvodnil odvolací soud procesně právními důvody, resp. zásadou zákazu reformace in peius vyplývající z ustanovení §259 odst. 4 tr. ř. Podle nejvyšší státní zástupkyně měl krajský soud uvážit, že po vynesení rozsudku soudem prvního stupně byl ohledně uložených trestů obviněnému stav (stran uložených trestů) takový, že v jiné věci sp. zn. 3 T 139/2009 byl obviněný pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na dva roky, a v trestní věci sp. zn. 20 T 82/2009 byl obviněný nepravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců (jako trestu nepodmíněnému), čímž byly dány limity, které podle pravidla stanoveného v §259 odst. 4 tr. ř. nemohly být překročeny.
S ohledem na uvedený právní názor se nejvyšší státní zástupkyně domnívá, že soud pochybil, pokud znovu, byť v souladu se zákonem, hmotně právně kvalifikoval jednání obviněného a určil časový vztah mezi jednotlivými činy, a poté s odkazem na údajnou potřebu souladu s ustanovením §259 odst. 4 tr. ř., bez jakékoli opory v hmotně právních ustanoveních týkajících se ukládání trestu, obviněného odsoudil k trestu odnětí svobody ve výměře nalézající se zcela mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem pro daný trestný čin.
V petitu svého dovolání nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 5. 2010, sp. zn. 4 To 253/2010, a to v části výroku o trestu, kterou byl obviněnému za trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zákona, a za sbíhající se trestné činy pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. a ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. 3 T 139/2009, uložen podle §242 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody ve výměře 6 měsíců, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, a to při současném zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. 3 T 139/2009, týkajícím se sbíhající se trestné činnosti. Současně navrhla zrušit podle §265k odst. 2 věta první tr. ř. další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a přikázat podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný se k podanému dovolání vyjádřil v tom smyslu, že argumentace nejvyšší státní zástupkyně spočívající v poukazu na nerespektování nepřekročitelných limitů při aplikaci ustanovení §259 odst. 4 tr. ř. Krajským soudem v Českých Budějovicích se zdá být důvodnou, nicméně současně požádal dovolací soud, aby dovolatelkou uplatněné důvody řádně zvážil a úměrně tomu o dovolání jako takovém rozhodl.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě .
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelkou uplatněných dovolacích důvodů.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda nejvyšší státní zástupkyní vznesené námitky naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
V konkrétním případě směřovaly výhrady dovolatelky proti výroku o trestu napadeného rozsudku s tím, že v dané věci byl uložen trest odnětí svobody ve výměře nalézací se zcela mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem pro daný trestný čin. Námitky této povahy svým smyslem a podstatou odpovídají dovolatelkou uplatněnému dovolacímu důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Odvolací soud upřesnil dobu spáchání trestného činu pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. na velikonoční prázdniny 2009 a vypustil právní kvalifikaci jednání obviněného jako trestného činu ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a) tr. zák., neboť se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že ze strany obviněného měl být tento trestný čin spáchán zejména podporou záškoláctví nezletilé. Odvolací soud shledal, že obviněného v daném případě nelze činit odpovědným, neboť z opatrovnického spisu vyplynulo, že ani rodiče nezletilé nebyli schopni zamezit závadovému chování nezletilé (toho ostatně nebyli schopni zamezit ani její prarodiče, kterým byla svěřena do péče) a za takového stavu neměl obviněný prostředky, kterými by efektivně mohl působit na nezletilou, aby do školy řádně docházela a plnila tam své povinnosti. Přestože obviněný přispěl k záškoláctví nezletilé přinejmenším tím, že představoval motiv, pro který nezletilá preferovala jiný způsob trávení času, neshledal krajský soud, že toto přispění by mělo najít odraz v trestněprávní rovině (viz odůvodnění napadeného rozhodnutí str. 5).
Následně odvolací soud dovodil, že skutek spáchaný o velikonočních prázdninách 2009, který byl kvalifikován jako trestný čin pohlavního zneužívaní podle §242 odst. 1 tr. zák., není pokračujícím jednáním souvisejícím s jednáním obviněného, které bylo kvalifikováno jako trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 3 T 139/2009, neboť trestní stíhání pro skutky spáchané ve věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 3 T 139/2009 bylo zahájeno doručením usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému dne 30. 3. 2009. Z tohoto důvodu odvolací soud uložil jednak souhrnný trest k trestu, jímž byl obviněný postižen rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. 3 T 139/2009, a za trestný čin loupeže pak uložil trest samostatný, neboť obviněný se tohoto skutku dopustil až po vyhlášení odsuzujícího rozsudku ve věci Okresního soudu ve Strakonicích, sp. zn. 3 T 139/2009.
Okresní soud ve Strakonicích uložil obviněnému odvoláním napadeným rozsudkem, sp. zn. 20 T 82/2009, trest odnětí svobody ve výměře třiceti měsíců. Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že při úvaze o druhu a výši trestu přihlédl k ustanovení §259 odst. 4 tr. ř., podle něhož nemohl jen k odvolání obviněného zhoršit jeho pozici oproti stavu, jaký byl nastolen soudem prvního stupně, a dospěl k závěru, že z procesních důvodů musí uložit jeden ze dvou ukládaných trestů, tj. buď za trestný čin pohlavního zneužívání nebo za trestný čin loupeže, ve výměře pod zákonnou trestní sazbu, neboť nalézací soud uložil trest odnětí svobody ve výměře třiceti měsíců a krajský soud tuto výměru přesáhnout nemohl, neboť trest uložený rozsudkem ve věci sp. zn. 3 T 139/2009 byl trestem podmíněným. Odvolací soud dospěl k závěru, že trest odnětí svobody ve výši třiceti měsíců je s ohledem na společenskou nebezpečnost trestných činů a dopad do osobnostní integrity obou poškozených třeba rozdělit, a to tak, že za trestný čin pohlavního zneužívání a za sbíhající se trestnou činnost z rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích, sp. zn. 3 T 139/2009, uložil souhrnný trest odnětí svobody v délce šesti měsíců, a za trestný čin loupeže pak zbývajících dvacet čtyři měsíců (viz odůvodnění napadeného rozhodnutí str. 6 - 7).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu může být naplněn ve dvou alternativách, které spočívají v tom, že obviněnému byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu, stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným.
Druhem trestu, který zákon nepřipouští se rozumí případy, v nichž byl obviněnému uložen některý ze zákonem uvedených druhů trestů, vymezených v §27 tr. zák., ale bez splnění podmínek, které zákon přepokládá – tzn. jedná se o případy, kdy konkrétnímu pachateli za konkrétní trestný čin není možné uložit některý druh trestu s ohledem na jeho zvláštní zákonné podmínky. Uložení trestu mimo zákonem stanovenou sazbu se týká jen těch druhů trestů, které mají trestní sazbu vymezenou trestním zákonem. Tak tomu je i u trestu odnětí svobody, přičemž tento trest má horní a dolní hranici trestní sazby stanovenou v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákona – podle toho, o jaký trestný čin jde, v jaké alternativě byl spáchán, event. zda byl spáchán v souběhu s jiným trestným činem (viz §35 odst. 1, 2 tr. zák.). Trest je uložen mimo zákonnou sazbu – jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i nezákonným prolomením její dolní hranice, včetně nesprávného užití ust. §40 tr. zák. o mimořádném snížení trestu odnětí svobody. Rovněž může jít o případy překročení horní hranice sazby při ukládání dalšího trestu podle §36 tr. zák.
Zákon v ustanovení §259 odst. 4 část věty před středníkem tr. ř. stanoví, že v neprospěch obviněného může odvolací soud změnit napadený rozsudek jen na podkladě odvolání státního zástupce, jež bylo podáno v neprospěch obviněného. Tím je současně vyjádřen zákaz reformationis in peius, tj. zákaz změnit napadený rozsudek soudu prvního stupně v neprospěch obviněného, pokud odvolací soud nerozhoduje z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného.
Za změnu rozhodnutí v neprospěch obviněného nutno považovat jakoukoli změnu a v kterémkoli výroku, pokud z podnětu opravného prostředku podaného ve prospěch obviněného zhoršuje postavení obžalovaného a přímo se ho dotýká, bez ohledu na to, o které otázce z těch, o nichž se v trestním řízení rozhoduje, bylo v daném případě rozhodováno (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tz 57/98, publikován pod č. 22/1999 Sb. rozh. tr.). V posuzované věci odvolací soud rozhodoval výlučně z podnětu odvolání obviněného, proto nemohlo v žádném směru dojít k rozhodnutí v jeho neprospěch.
Otázku, zda nově uložený souhrnný trest není přísnější než rozsudkem soudu prvního stupně dříve uložený úhrnný trest, a nezhoršuje tak postavení obviněného vzhledem k původně uloženému trestu, je nutno řešit v konkrétním případě po zhodnocení uložených trestů z hlediska jejich druhu a výměry a při zachování zásad platných pro ukládání souhrnného či úhrnného trestu. Má-li být z podnětu odvolání podaného jen ve prospěch obviněného uložen souhrnný trest odnětí svobody, je pro jeho nejvyšší výměru z hlediska zákazu reformace in peius určující součet (samostatného) trestu uloženého soudem prvního stupně a trestu, který v důsledku uložení trestu souhrnného má být zrušen (rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 3 Tz 35/73, publikován pod č. 14/1974-I. Sb. rozh. tr.). To však platí jen za předpokladu, že jde vždy o tresty odnětí svobody nepodmíněné nebo naopak vždy jde o tresty odnětí svobody, jejichž výkon byl podmíněně odložen.
Ze shora uvedených závěrů vyplývá, že není možno považovat za správný postup odvolacího soudu, jenž za takovýchto okolností provede nápravu zjištěného pochybení soudu prvního stupně v rámci řízení, které směřuje podle názoru odvolacího soudu k výsledku, jenž je v neprospěch obviněného, čemuž odvolací soud zabrání vědomým způsobením vady jiné, v konečném důsledku zapříčiňující výsledek řízení, jenž změnou v neprospěch obviněného není.
Rozhoduje-li odvolací soud jen z podnětu odvolání podaného ve prospěch obviněného a zjistí-li v rámci přezkumu určité pochybení v postupu soudu prvního stupně, musí nejdříve zvážit, zda možný výsledek, tj. výsledek dosažený po případném odstranění vady, je pro obviněného změnou v jeho prospěch či naopak neprospěch. V předmětné věci odvolací soud zjistil pochybení soudu nalézacího při hmotněprávním posouzení skutku a v návaznosti na toto zjištění skutek překvalifikoval. Nově dovodil vztah souběhu části nyní projednávané trestné činnosti obviněného a další trestné činnosti obviněného, o kteréžto bylo pravomocně rozhodnuto v jiné trestní věci. Odvolací soud tak byl povinen důkladně zvážit důsledky možné nápravy a poté ji realizovat či nikoli.
Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že snížení dolní hranice trestní sazby, tedy uložení trestu odnětí svobody ve výměře nalézající se zcela mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem pro daný trestný čin, je činěno toliko z procesních důvodů, neboť v souladu s ustanovením §259 odst. 4 tr. ř. nelze k odvolání obviněného zhoršit jeho pozici oproti stavu založeným soudem prvního stupně. Současně zdůraznil, že při ukládání souhrnného trestu pod stanovenou dolní hranicí trestní sazby není činěno v rámci ustanovení §40 tr. zák., kteréžto představuje toliko hmotněprávní důvody umožňující snížení trestu pod dolní hranicí trestní sazby.
Trestní sazba stanovená trestním zákonem pro trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. je stanovena na jeden rok až osm let. I přes argumentaci odvolacího soudu obsaženou v odůvodnění jeho rozhodnutí o ukládaných trestech je nutno konstatovat, že pochybil, pokud uložil trest odnětí svobody pod dolní hranicí zákonem vymezené sazby toliko na základě procesních důvodů uvedených v ustanovení §259 odst. 4 tr. zák. bez opory v hmotněprávních ustanoveních týkajících se ukládání trestu. Krajský soud měl uvážit, že po vynesení rozsudku soudem prvního stupně byl ohledně uložených trestů obviněnému stav takový, že v jiné trestní věci obviněného vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 3 T 139/2009, byl obviněnému uložen pravomocně trest odnětí svobody v trvání dvou roků s podmíněným odkladem na dva roky a v nyní projednávané trestní věci, sp. zn. 20 T 82/2009, byl obviněný nepravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců nepodmíněně, čímž byly dány limity, které podle pravidla stanoveného v §259 odst. 4 tr. ř. nemohly být překročeny (odvolání podáno pouze obviněným). Vzhledem ke zjištění vztahu souběhu části nyní projednávané trestné činnosti k trestné činnosti posuzované ve věci, sp. zn. 3 T 139/2009, se tak nabízela např. možnost zvýšení výměry trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem za sbíhající se trestnou činnost a uložení nižšího trestu odnětí svobody v nepodmíněné formě za trestnou činnost další, upuštění od uložení souhrnného trestu apod.
IV.
Ze shora stručně rozvedených důvodů proto Nejvyšší soud z podnětu dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně, podle §265k odst. 1, 2 věta první tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 5. 2010, sp. zn. 4 To 253/2010, zrušil, a to toliko v části výroku o trestu, kterou byl obviněnému za trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zákona, a za sbíhající se trestné činy pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. a ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. 3 T 139/2009, uložen podle §242 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody ve výměře 6 měsíců, a to při současném zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. 3 T 139/2009, týkajícím se sbíhající se trestné činnosti (zrušen pouze jeden ze dvou samostatně uložených trestů, kdy trest odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl obviněný podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, uložený za trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. zůstal nedotčen).
Současně podle §265k odst. 2 věta první tr. ř. zrušil další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
O podaném dovolání rozhodl Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. října 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata