ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1207.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 1207/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. října 2010 o dovoláních podaných R. H. , a Z. H. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 4 To 310/2009 ze dne 18. ledna 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 4 T 53/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se obě podaná dovolání odmítají .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 4 T 53/2008 ze dne 30. června 2009 byli dovolatelé uznáni vinnými trestným činem týrání svěřené osoby podle §215 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.) a trestným činem kuplířství podle §204 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedené trestné činy byla R. H. odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců a pro jeho výkon byla zařazena do věznice s ostrahou. Z. H. byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání obou obviněných proti výše uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. 4 To 310/2009 ze dne 18. ledna 2010 tak, že podaná odvolání podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti výše uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě podali R. H. a Z. H. dovolání, a to jako osoby oprávněné, včas, prostřednictvím svých obhájkyň, a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označili shodně ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku R. H. shrnula, z jakých důkazů soud při svém rozhodování vycházel, když jednotlivé svědecké výpovědi zpochybnila, zejména výpověď nezl., který byl dle jejího názoru ovlivněn svou sestrou L. H. a jeho nedůvěryhodnost má vyplývat i ze znaleckého posudku a z jeho školních výsledků. Dále dovolatelka podala vlastní výklad výpovědí svědkyně (poškozené) A. M. i svědkyně L. H. s tím, že opět nabídla vlastní verzi skutkových závěrů ve vztahu k takto učiněným svědeckým výpovědím i s ohledem na vztah, který s manželem s touto dcerou (která se momentálně nachází ve výkonu trestu odnětí svobody) mají. V další části dovolání se vyjádřila k výpovědím třídní učitelky a ředitelky základní školy, kterou navštěvoval nezl. a A. M. a to s tím, že opět zdůraznila vlastní verzi skutkového děje, kterou uváděla v rámci své obhajoby před obecnými soudy. Z důvodů negativních sousedských vztahů potom zpochybnila i výpovědi svědků K. a B. Poukázala dále na to, že v řízení u soudu prvního stupně i soudu odvolacího navrhovala řadu důkazů, které měly prokázat, jak děti u nich žily, kolik měly jídla a jaký byl jejich vzájemný vztah, tyto však nebyly v řízení před soudem provedeny. Co se týká trestného činu kuplířství dovolatelka zdůraznila, že sama údajná poškozená A. M. uvedla, že ji nikdo k provozování prostituce nezjednal, nepřiměl ani nesvedl, tedy ani dovolatelé. Dále uvedla, že „rovněž nebylo prokázáno, že by obžalovaní kořistili z prostituce jiného, když žádný ze svědků či poškozených neuvedl, že by on byl zjednán, přiměn či sveden k prostituci nebo by bylo z jím provozované prostituce kořistěno obžalovanými. Zejména tím, že nejsou naplněny znaky skutkové podstaty uvedeného trestného činu, nelze dospět k závěru o jeho spáchání.“ K jednání, které bylo posouzeno jako trestný čin týrání svěřené osoby podle §215 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. dovolatelka uvedla, že toto nelze posoudit jako týrání svěřené osoby, „neboť nebyly naplněny znaky této skutkové podstaty, když zejména nebylo prokázáno, že došlo k jednání, jež naplňuje znaky skutkové podstaty, tj. nedošlo k týrání svěřené osoby. Z provedených důkazů se sice jeví, že u osoby nezl. mělo k takovému jednání dojít, když však s ohledem na osobu nezletilého a jeho nevěrohodnost, nelze k tomuto závěru dospět.“ Závěrem svého podání dovolatelka v souladu s „ust. §265o tr. ř.“ požádala o odklad výkonu napadeného rozhodnutí, a to vzhledem k svému zdravotnímu stavu. S ohledem na výše uvedené navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „v souladu s §265k tr. ř. napadený rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně čj: 4 T 53/2008 ze dne 30. 6. 2009 a usnesení Krajského soudu v Ostravě čj: 4 T 310/2009 zrušil, a to v celém rozsahu a přikázal, aby Okresní soud v Novém Jičíně v dané věci nově rozhodl.“ Námitky, které ve svém dovolání uplatnil Z. H. se obsahově shodují s těmi, které uplatnila R. H., když i on požádal o odklad výkonu napadeného rozhodnutí, a to vzhledem ke svému zdravotnímu stavu. Závěrem svého podání i on navrhl, aby Nejvyšší soud „v souladu s §265k tr. ř. napadený rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně čj: 4 T 53/2008 ze dne 30. 6. 2009 a usnesení Krajského soudu v Ostravě čj: 4 T 310/2009 zrušil, a to v celém rozsahu a přikázal, aby Okresní soud v Novém Jičíně v dané věci nově rozhodl.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně). V tomto svém vyjádření uvedla, že dovolatelé sice formálně uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak žádná z uvedených námitek tento ani jiný z taxativně uvedených dovolacích důvodů nenaplňuje, neboť podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. totiž lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. To dle vyjádření státní zástupkyně znamená, že pod uvedený dovolací důvod lze podřadit jen takové námitky, které odůvodňují jiné právní vyhodnocení věci, nikoliv výhrady vůči tomu, že v předmětném řízení před soudem nebyl proveden výslech některých svědků, nebo provedeny jiné, obviněnými navrhované důkazy. Poukázala na skutečnost, že je zcela zřejmé, že jednání, které je dovolatelům kladeno za vinu, bylo zjištěno nejen z výpovědí svědků, jejichž věrohodnost dovolatelé zpochybňují, ale dále z celé řady listinných důkazů, včetně osobních dopisů mezi rodinnými příslušníky, když ve věci byla provedena i celá řada dalších důkazů, a proto skutková zjištění nalézacího soudu tedy umožňují kvalifikovat jednání dovolatelů jako trestné činy týrání svěřené osoby podle §215 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a kuplířství podle §204 odst. 1 tr. zák. To s tím, že se dovolatelé pouze snaží zpochybňovat hodnocení provedených důkazů a skutkové závěry soudu z nich vyvozené, a takto dosáhnout změny skutkových zjištění v jejich prospěch, kdy takto nemůže být naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Závěrem svého podání navrhla proto Nejvyššímu soudu, aby obě předmětná dovolání R. H. a Z. H. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Upozornila, že navrhované rozhodnutí lze podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinit v neveřejném zasedání, což současně i navrhla a pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal učinit jiné rozhodnutí, vyjádřila souhlas ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže o trestný čin nejde nebo jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě popsán.
Trestného činu týrání svěřené osoby se podle §215 odst. 1 tr. zák. dopustí ten, kdo týrá osobu, která je v jeho péči nebo výchově. Trestného činu týrání svěřené osoby podle §215 odst. 2 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo pokračuje v páchání takového činu po delší dobu.
Trestného činu kuplířství podle §204 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo jiného zjedná, přiměje nebo svede k provozování prostituce, nebo kdo kořistí z prostituce provozované jiným.
Jak vyplývá ze skutkové věty (výše citovaného) rozsudku soudu prvního stupně, dovolatelé „v přesně nezjištěné době, minimálně od července 2006 do 5. 6. 2007 ve S. na ul. T., v bytě místa svého trvalého bydliště bezdůvodně několikrát za měsíc bili páskem od kalhot nebo rukou po různých částech těla nezl. který jim byl svěřen do pěstounské péče, nutili ho spát na holé zemi, neposkytovali mu dostatek jídla nutili ho jíst psí granule a častovali ho vulgárními výrazy“ , což soud prvního stupně posoudil jako trestný čin týrání svěřené osoby podle §215 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a „v přesně nezjištěné době od 19. 2. 2007 do května 2007 ve S. na ul. T., v bytě místa trvalého bydliště nabízeli proti její vůli A. M., žijící s nimi ve společné domácnosti, kterou do její zletilosti měli svěřenou v pěstounské péči, k provozování sexuálních služeb za finanční úplatu, kdy peníze z těchto služeb si ponechávali pro vlastní potřebu“ , přičemž toto jednání bylo soudem prvního stupně posouzeno jako kuplířství podle §204 odst. 1 tr. zák.
Na tomto místě nutno zdůraznit, že jak již bylo řečeno výše, pod deklarovaný dovolací důvod nelze podřadit námitky dovolatelů, jejichž prostřednictvím zpochybnili svědecké výpovědi, jiné ve věci provedené důkazy a vyjádřili nesouhlas se způsobem, jakým obecné soudy jednotlivé (ve věci provedené) důkazy hodnotily. Dovolatelé prostřednictvím těchto námitek pouze předestřeli dovolacímu soudu vlastní (pro ně příznivější) verzi skutkového děje, která však nekoresponduje se skutkovými závěry tak, jak je učinily obecné soudy po řádně vedeném dokazování. Dovolací soud je skutkovým stavem tak, jak byl zjištěn obecnými soudy, vázán a při svém rozhodování je povinen z něj vycházet. Námitky skutkového charakteru a námitky proti šíři provedeného dokazování nemohou být právně relevantně uplatněny nejen pod deklarovaným dovolacím důvodem, ale ani pod žádným jiným ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. Soudy (zejména) v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí pečlivě a srozumitelně vysvětlily, z jakých důkazů vycházely, jak je (provedené důkazy) následně hodnotily a proč uznaly dovolatele vinnými právě výše uvedenými trestnými činy. Vysvětlily, proč uvěřily výpovědím nezl. L. H., svědkyň W. a H., svědků K. a svědkyně B. a proč naopak neuvěřily výpovědím dovolatelů (obviněných). Stejně tak přiléhavě vysvětlily, proč považovaly za nevěrohodné výpovědi svědků S., H. a poškozené A. M. Je nutno konstatovat, že ve věci byla provedena i celá řada listinných důkazů (a to zejména Zprávy ze Speciálně pedagogického centra týkající se nezl., návrh na zahájení řízení o výchovném opatření u nezletilého, usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 6. 6. 2007, č. j. 10P 12/96-197, kterým byl nezl. odevzdán do péče dětského diagnostického ústavu v B., ze spisu Okresního soudu v Novém Jičíně 20 T 120/2000, spis Okresního soudu 91 Nc 1915/2007, v jehož rámci byl konstatován protokol o jednání o způsobilosti k právním úkonům A. M., kdy soud konstatoval důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu a dospěl přesvědčivě k závěru, že se dovolatelé dopustili jim přisuzovaných trestných činů. Co se týká námitky, že nebyly provedeny některé důkazy navrhované obhajobou, v tomto směru se již navíc dostatečně přesvědčivě vyjádřil odvolací soud, který se uvedenou námitkou pečlivě zabýval na str. 7 - 8 svého (citovaného) rozhodnutí a lze tedy pro stručnost na toto rozhodnutí odkázat, když dovolací soud s názorem odvolacího soudu souhlasí.
Námitky vznesené dovolateli tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než podaná dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podaná z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Vzhledem ke skutečnosti, že dovolací soud obě podaná dovolání odmítl, nerozhodoval dále již o podaných návrzích na odklad výkonu uložených trestů.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. října 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka