ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1250.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 1250/2010 -23
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. prosince 2010 o dovolání podaném D. K. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 4 To 684/2009 ze dne 23. listopadu 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 7 T 74/2008, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 4 To 684/2009 ze dne 23. listopadu 2009 a rozsudek Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 7 T 74/2008 ze dne 9. března 2009 zrušují .
II . Podle §265k odst. 2 trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Okresnímu soudu v Mostě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
IV. Podle §265 l odst. 4 trestního řádu se obviněný D. K. nebere do vazby.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mostě, sp. zn. 7 T 74/2008 ze dne 9. března 2009 byl dovolatel uznán vinným jednak trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.), jednak trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. f) tr. zák., když uvedené trestné činy byly spatřovány ve skutečnosti, že „dne 19. 8. 2007 kolem 14,00 hodin ve Věznici Bělušice, okr. Most, kde vykonával jako odsouzený trest odnětí svobody, předal odsouzenému T. S. cigaretové papírky, ve kterých byla ukryta dvě psaníčka s 0,18 gramů psychotropní látky metamfetaminu, uvedené příloze zák. č. 167/1998 Sb.“ Za výše uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podal D. K. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením sp. zn. 4 To 684/2009 ze dne 23. listopadu 2009 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal D. K. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že se předmětného trestného činu nedopustil a zopakoval svou dosavadní obhajobu. Poukázal na to, že soudy (dosud ve věci činnými) nebylo prokázáno, že by drogu vyrobil nebo že by ji do předmětných cigaretových papírků uschoval a nebylo ani prokázáno, že by věděl, že balení cigaretových papírků drogu obsahuje. Zdůraznil, že o předání papírků požádal jiného odsouzeného, který byl v doprovodu příslušníka Vězeňské služby. Dále uvedl, že se soud nezabýval ani zjištěním, jak se drogy do věznice dostaly, tak aby s nimi bylo možno dále nakládat. Vyjádřil přesvědčení, že mu ani po doplněném dokazování nebyl prokázán úmysl popsaným způsobem jednat, neboť nebylo prokázáno, že by věděl, co cigaretové papírky obsahují. O předání předmětného balíčku požádal v přítomnosti dozorce a nesnažil se balíček přehodit z jedné strany ubytovny na druhou, jak se ze zprávy věznice podává a za dané situace tak měly soudy postupovat podle zásady „in dubio pro reo“ a obžaloby jej zprostit. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dovolatelem spatřován ve skutečnosti (stejně i podle §265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.), že trestní zákoník od 1. 1. 2010 nezná trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák. a domnívá se, že skutek, jehož se dopustil by měl být právně kvalifikován jako trestný čin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Poukázal na skutečnost, že za dané situace mu byl pak uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu z hlediska uvedeného trestného činu. Proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „zrušil napadené rozhodnutí a dále podle §265 l tr. ř. přikázal soudu prvého stupně, aby ve věci opětovně jednal a rozhodl.“
K takto podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky. V tomto svém vyjádření uvedl, že k trestnosti trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních a jedů je třeba úmyslného zavinění (§3 odst. 3 tr. zák.), tedy je nutná existence zjištění, že pachatel buď chtěl porušit nebo ohrozit zákonem chráněný zájem nebo věděl, že svým jednáním může takovéto porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tímto srozuměn. Připomněl, že úmyslné zavinění je tvořeno složkou vědomostní, zahrnující pachatelovo vnímání, a složkou volní, obsahující vůli pachatele, tedy jeho chtění či srozumění. S poukazem na výše uvedené považoval státní zástupce za nutné především konstatovat, že skutková věta výroku o vině dostatečné podklady pro posouzení subjektivní stránky předmětného trestného činu neposkytuje a předpokládá pouze objektivní projev jednání dovolatele, když potřebné zavinění dovodil soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku. Státní zástupce však vyjádřil přesvědčení, že na základě učiněných zjištění není možno tvrdit, že by dovolatel relevantně věděl, že neoriginálně zabalené cigaretové papírky mohou obsahovat metamfetamin a již vůbec nelze dovodit jeho aktivní volní vztah s metamfetaminem nakládat. Nelze tak učinit spolehlivý závěr o úmyslném spáchání dovolateli přisuzovaného trestného činu. Současně vyjádřil přesvědčení, že shodně by mělo být opětovně posouzeno naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. f) tr. zák., také zejména stran subjektivní stránky. S ohledem na výše uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, jakož i předcházející rozsudek Okresního soudu v Mostě, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal učinit rozhodnutí jiné, souhlasil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže o trestný čin nejde nebo jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě popsán.
Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed.
Podle §120 odst. 3 tr. ř. výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným, nebo jímž se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením, zda jde o zločin nebo přečin, a místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu.
Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1383/2005 ze dne 25. 11. 2005 ve skutkové větě musí být výslovně obsaženy znaky skutkové podstaty tak, aby samotný výrok mohl k jejímu vymezení obstát, co do své určitosti, přičemž nedostatky skutkové věty nemohou být zhojeny cestou odůvodnění. Stejně tak podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 426/2006 ze dne 19. 4. 2006 soud prvního stupně při popisu skutku nepostupuje zcela podle ustanovení §120 odst. 3 tr. ř., jestliže neuvede, v čem spočívá objektivní a subjektivní stránka trestného činu (skutková věta tedy neobsahuje úplný popis skutečností rozhodných pro naplnění skutkové podstaty trestného činu), jímž byl obviněný uznán vinným. Popis skutku tak neodpovídá ustanovení §120 odst. 3 tr. ř.
Trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. je trestný činem úmyslným, zákon tedy k jeho trestnosti požaduje buď úmysl nepřímý nebo přímý. Ze skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně však nevyplývá, že by se tohoto trestného činu dovolatel dopustil, byť i jen ve formě úmyslu nepřímého, přičemž jakýkoli popis úmyslného jednání příslušná skutková věta citovaného rozsudku neobsahuje, neboť se omezuje na pouhé holé konstatování skutečnosti, že dovolatel předal cigaretové papírky, kde byla ukryta psaníčka obsahující metamfetamin, jinému vězni, přičemž neobsahuje ani popis reálných skutečností, které by svědčily o jeho (byť nepřímém) úmyslu označený trestný čin spáchat.
Zároveň je třeba uvést, že okolnosti, které by umožňovaly učinit bezpečný závěr o tom, že dovolatel spáchal označený trestný čin nevyplývají ani z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, když zjevně z dosud učiněných skutkových zjištění neplyne, jak dovolatel k cigaretovým papírkům (obsahujícím drogu) přišel, případně že by s nimi během doby, co je měl v držení nějakým způsobem manipuloval nebo že by měl povědomí o tom, že drogu obsahují. Učinit tento závěr pouze ze skutečnosti, že se v dané době ve věznici drogy vyskytovaly, nelze akceptovat. Neoriginálně zabalené cigaretové papírky mohly být takto zabaleny z mnoha jiných důvodů, přičemž dovolatel mohl být srozuměn i s tím, že obsahují jiné zakázané věci (např. SIM kartu, vzkaz jinému spoluvězni). Navíc skutečnost, že papírky předal jinému vězni, který byl v tu dobu v doprovodu dozorce (a mohl předpokládat, že při prohlídce mohou být papírky kontrolovány), nesvědčí ani o tom, že by byl minimálně srozuměn s tím, že mohou obsahovat drogu. Námitky uplatněné dovolatelem v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ohledně absence subjektivní stránky předmětného trestného činu jsou tedy nejen námitkami uplatněnými právně relevantně (z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu), ale jsou současně i důvodné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Tohoto dovolacího důvodu (a současně i dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.) se dovolatel domáhá na základě tvrzení, že trestní zákoník nezná trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., jeho jednání by tak bylo možno posoudit jako trestný čin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedů podle §284 trestního zákoníku, pro který je však stanovena trestní sazba ve výši jednoho roku a takto tedy mu byl uložen trest mimo zákonem stanovenou trestní sazbu. Taková námitka však důvodná není. To proto, že nový trestní zákoník obsahuje přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 trestního zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed s trestní sazbou v rozpětí jednoho roku až pěti let nebo peněžitým trestem. Zároveň je namístě připomenout, že soud prvního stupně i odvolací soud rozhodovaly ve věci během roku 2009, tedy za účinnosti trestního zákona a není tak ani namístě, aby se zabývaly časovou působností zákonů v dovolatelem naznačeném směru. Proto takto vedená námitka je zjevně neopodstatněnou.
Ohledně trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. f) tr. zák. bude nezbytné, aby nalézací soud své právní závěry učinil v souladu s (ve věci) učiněnými skutkovými zjištěními s ohledem i na skutkové a právní závěry učiněné ohledně trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., když i zde bude nezbytné vycházet z učiněných skutkových zjištění zejména i co do dovolatelem namítaného prokázání subjektivní stránky tohoto trestného činu.
Rozhodnutí soudu prvního stupně (a tím i napadené rozhodnutí soudu odvolacího) je tedy zatíženo takovou vadou, že dovolací soud musel v rámci rozhodnutí o dovolání obě tato rozhodnutí podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušit. Z důkazů dosud provedených ve věci nelze učinit jednoznačný právní závěr o naplnění subjektivní stránky dovolateli přisuzovaných trestných činů a tato subjektivní stránka nebyla v rozporu s §120 odst. 3 tr. ř. vyjádřena ani ve skutkové větě výroku o vině (citovaného) rozhodnutí soudu prvního stupně ani v důvodech soudy přijatých (citovaných) rozhodnutí. V uvedeném směru pak bude zapotřebí vést případné další dokazování a jeho výsledkům také přiměřit adekvátní právní závěry. Vzhledem ke skutečnosti, že ke zrušení napadených rozhodnutí došlo z podnětu dovolání D. K., Okresní soud v Mostě je v dalším řízení povinen postupovat podle §265s odst. 1 tr. ř. a je také povinen respektovat zákaz reformationis in peius (§265s odst. 2 tr. ř.).
Podle §265 l odst. 4 tr. ř., vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem (jak je tomu v dané věci) a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Citované ustanovení lze analogicky vztáhnout i na nyní posuzovanou věc, protože Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu a takto pozbyl v důsledku uvedeného právní moci i vykonatelnosti výrok o trestu z rozsudku soudu prvního stupně a v příslušném výkonu trestu na dovolateli nelze pokračovat. Nejvyšší soud potom (za výslovného souhlasu dovolatele s projednáním dovolání v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c/ tr. ř., včetně rozhodování o jeho vazbě), následně rozhodl tak, že se D. K. z hlediska současného stadia řízení, ve kterém se jeho trestní stíhání nachází, nebere do vazby, protože důvody jeho vzetí do vazby z hlediska ustanovení §67 tr. ř. aktuálně neshledal. Proto také podle §265 l odst. 4 tr. ř. rozhodl tak, že se obviněný do vazby nebere.
Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že shledané vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 1. prosince 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka