ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1396.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 1396/2010 -19
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. prosince 2010 o dovolání, které podal A. B., proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 3 To 627/2009 ze dne 24. 2. 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 97/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 11 T 97/2009 ze dne 26. 10. 2009 byl dovolatel uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podal A. B. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem sp. zn. 3 To 627/2009 ze dne 24. 2. 2010 tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, když skutkový děj podrobně popsal ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin jej odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s dozorem, když rozhodl i o vzneseném nároku na náhradu škody.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal A. B. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že si ve skutečnosti zapůjčil od poškozené 300.000,- Kč a pokud tato uvedla, že se jednalo o částku 500.000,- Kč, nehovořila pravdu. Poukázal však především na to, že se poškozené snažil půjčku splácet a současně popřel, že by v souvislosti s poskytnutím předmětné půjčky chtěl poškozenou uvést v omyl. To s tím, že tato skutečnost nebyla ani v průběhu trestního řízení prokázána, když poškozená znala jeho finanční poměry a věděla, že má půjčky a úvěry z minulosti. Poukázal na to, že měl v úmyslu řádně provozovat zakoupenou restauraci s tím, že byl ujištěn, že tato prosperuje a z jejího zisku hodlal splatit nejenom půjčku poškozené, ale uhradit i své další závazky. Za těchto okolností tak má za to, že mu podvodný úmysl nebyl dostatečně prokázán, z provedených důkazů jej nelze jednoznačně vyvodit a v tomto směru shledat bezpečně jeho vinu. Uvedl také, že soudem prvního stupně bylo odmítnuto provedení jím navrhovaného důkazu výslechem označené svědkyně, což však soud s nedostatečným odůvodněním odmítl a porušil tak jeho právo na řádnou obhajobu. Konečně namítl, že za daných okolností soudy měly aplikovat zásadu in dubio pro reo, zprostit jej obžaloby „a trestní stíhání jeho osoby zastavit“. Proto také navrhl, aby dovolací soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení (správně rozsudek) soudu II. stupně zrušil v celém rozsahu a dále, aby „v souladu s ust. §265 l odst. 1 vrátil věc soudu II. stupně k novému projednání a rozhodnutí ve věci nebo, aby věc podle ust. §265m odst. 1 tr. řádu sám věc rozhodl a odsouzeného zprostil obžaloby a trestní stíhání jeho osoby zastavil“.
Dovolací soud k dnešnímu dni neobdržel písemné podání, kterým by nejvyšší státní zástupkyně případně uplatnila svá práva vyplývající z ustanovení §265h odst. 2 tr. ř., zejména právo vyjádřit se k dovolání obviněného.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněný dovolatelem je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze spolehlivě dovodit adekvátní právní závěry. Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
Z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu druhého stupně, dovolatel namítl, že z nedostatečně a neúplně zjištěného skutkového děje nelze dovodit jeho podvodný úmysl a v konečném důsledku tak rozhodnutí o jeho vině předmětným trestným činem je nesprávné. Takto vedená námitka je sice (z pohledu jím užitého dovolacího důvodu) uplatněna právně relevantně, současně je však zjevně neopodstatněná. To proto, že právě z učiněných skutkových zjištění zjevně vyplývá, že dovolatel v kritické době dobře věděl o četnosti svých finančních závazků, které byl povinen splácet, věděl také, že ze zamýšleného provozu jím zakoupené restaurace nebude schopen (ve stanovené krátké době) zapůjčené peníze poškozené vrátit. O své finanční situaci a všech okolnostech s ní spojených také poškozenou řádně neinformoval, přičemž i z její výpovědi plyne, že pokud by tato všechny okolnosti, za kterých poskytla dovolateli předmětnou půjčku, znala, tuto by neposkytla. Z takto nesporně zjištěného skutkového stavu plyne, že dovolatel naplnil všechny znaky skutkové podstaty označeného trestného činu, včetně jeho subjektivní stránky, neboť se obohatil tím, že uvedl (úmyslně) poškozenou v omyl a zamlčel podstatné skutečnosti při jednání o zmíněné půjčce a způsobil tak na jejím majetku škodu. Uvedené skutečnosti také oba soudy vyjádřily (podrobně) popsaly v důvodech svých (přijatých) rozhodnutí a také odpovídajícím způsobem vysvětlily, proč nevyhověly návrhu dovolatele na doplnění dokazování výslechem označené bývalé zaměstnankyně předmětné restaurace.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 1. prosince 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka