ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1440.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 1440/2010 -17
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. prosince 2010 o dovolání podaném V. Ch. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 3 To 313/2010 ze dne 14. července 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 41/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 2 T 41/2009 ze dne 29. dubna 2010 byl dovolatel uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený trestný čin byl dovolatel odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 28 měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o zproštění dovolatele podle §226 písm. e) trestního řádu (dále jen tr. ř.) obžaloby státní zástupkyně pro tam popsaný skutek, neboť zanikla trestnost činu.
Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podal V. Ch. odvolání, o kterém rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně rozsudkem sp. zn. 3 To 313/2010 ze dne 14. července 2010 tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku u uloženém trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že dovolateli za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a za sbíhající se trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s dozorem. Dále byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. 2 T 195/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal V. Ch. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že odvolací soud posoudil nesprávně otázku trestnosti skutku a tedy to, zda byl dovolatel oprávněn disponovat s penězi, nacházejícími se na účtu stavebního spoření poškozené na základě generální plné moci ze dne 25. 7. 2006 z hlediska ustanovení §33b, 40 odst. 1, 2 a §853 občanského zákoníku (dále jen obč. zák.). Znovu popřel, že by se jemu přisuzovaného jednání dopustil, přesto však prezentoval svůj právní názor, že i v případě, že by se ho dopustil, byl k takovémuto disponování s účtem poškozené oprávněn. V tomto směru uvedl, že jej poškozená dne 25. 7. 2006 udělenou plnou mocí zmocnila i k veškerým právním úkonům, zejména bankovním operacím na bankovním účtu, a to jak ke vkladům finanční hotovosti na tento účet, tak výslovně i k výběrům finanční hotovosti z tohoto účtu. Shrnul, že tato plná moc byla následně roztrhána a poškozená dle názoru odvolacího soudu dne 27. 7. 2006 provedla úkon odvolání vůči Českomoravské stavební spořitelně, kdy této sdělila, že plnou moc udělenou ve prospěch V. Ch. odvolává. Dovolatel poukázal na skutečnost, že obč. zák. stanoví v ustanovení §33b taxativně důvody zániku plné moci, přičemž v této souvislosti poukázal zejména na §40 odst. 1 obč. zák., podle kterého nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný a podle §40 odst. 2 obč. zák. může být písemně uzavřená dohoda změněna nebo zrušena písemně. Dovolatel vyjádřil svoje přesvědčení, že roztrhání plné moci není totožné s odvoláním plné moci, protože samotný zánik takovéto listiny nemůže přivodit zánik plné moci jako takové, a to i s tím, že v plné moci samotné je požadováno její písemné odvolání. Dovolatel připustil, že plná moc není sice dohodou, ale jednostranným právním úkonem, avšak požadavek, aby jednostranné právní úkony byly měněny nebo rušeny pouze písemně dle jeho názoru vyplývá z ustanovení §853 obč. zák., podle kterého se občanskoprávní vztahy, pokud nejsou upraveny ani tímto, ani jiným zákonem, řídí ustanoveními tohoto zákona, která upravují vztahy obsahem i účelem jim nejbližší (tedy dle dovolatele §40 odst. 2 obč. zák.). Dovolatel tímto tedy zaujal stanovisko, že i kdyby se dopustil jednání popsaného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, činil by tak po právu na základě plné moci ze dne 25. 7. 2006, která jej k tomu výslovně zmocňovala, nebyla mu řádně odvolána a ani žádným jiným způsobem nezanikla a v této souvislosti neobstojí ani závěr odvolacího soudu, že na základě plné moci ze dne 25. 7. 2006 nemohl jednat, protože poškozená tuto plnou moc prokazatelně odvolala vůči Českomoravské stavební spořitelně, neboť odvolání plné moci musí být vždy učiněno vůči zmocněnci. Z výše uvedených důvodů proto dovolatel závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „podle §265 k odst. 1 tr. řádu rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 3 To 313/2010, zrušil a podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující a aby podle §265 l odst. 1 tr. řádu Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, které jej obdrželo dne 12. 10. 2010. K dnešnímu dni však dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k podanému dovolání. Přitom je třeba připomenout, že vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyšší státní zástupkyně není nezbytnou podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Z hlediska posuzovaného skutku tak nemá žádný právní význam tvrzení dovolatele, že se daného skutku nedopustil, protože se jedná o námitku skutkového charakteru, jejímž prostřednictvím se dovolatel de facto snaží o odlišné skutkové posouzení, než ke kterému dospěly soud nalézací a následně i odvolací. Přitom soudy (zejména) v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí jasně a srozumitelně objasnily, proč nemají pochybnosti o tom, že to byl právě dovolatel, kdo vypověděl smlouvu o stavebním spoření poškozené a nechal převést ve výroku o vině specifikovanou částku na účet T. U. a další tam specifikovanou částku na účet svůj. Pokud by byla obsahem dovolání pouze tato námitka, nezbylo by dovolacímu soudu než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Jiná situace je, co se týká námitky dovolatele, že se nemohl dopustit jemu přisuzovaného trestného činu, neboť měl právo disponovat finančními prostředky na účtu stavebního spoření poškozené, a to na základě plné moci, která mu byla poškozenou udělena dne 25. 7. 2006 a která dle jeho názoru nebyla nikdy odvolaná. V tomto případě se jedná o námitku uplatněnou právně relevantně (pod deklarovaným dovolacím důvodem), avšak současně se jedná o námitku zjevně neopodstatněnou.
Jak vyplývá z odůvodnění (a z učiněných skutkových zjištění) rozhodnutí ve věci dosud činných soudů, jak dovolatel, tak poškozená se shodli na skutečnosti, že plná moc ze dne 25. 7. 2006 byla ještě v kanceláři, ve které byla sepsána, roztrhána (a to v obou kopiích). Dovolatel ve svém podání dospěl k názoru, že takovýto krok neměl za následek zánik takovéto plné moci, tedy že smlouva nebyla řádně odvolána a on byl oprávněn na jejím základě jednat. K tomu je v první řadě nutno uvést, že dovolatel na základě této plné moci nejednal, nýbrž pro odčerpání finančních prostředků použil jinou plnou moc, a to udělenou plnou moc ze dne 23. 3. 2007, o jejíž nepravosti není nejmenších pochyb. Již tímto je zřejmé, že došlo k podvodnému jednání, přičemž i dovolatel, vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, musel vědět o tom, že nemá oprávnění takto disponovat finančními prostředky poškozené. Nicméně ani jeho snaha následně zhojit takovéto své jednání tvrzením, že oprávnění měl, a to na základě plné moci ze dne 25. 7. 2006 nemá oporu v zákoně. Z hlediska trestně právního bylo roztrhání (zničení) takto udělené právní moci zcela jednoznačným vyjádřením vůle poškozené, že si nepřeje, aby dovolatel za ni jakkoli jednal, a pokud tak dovolatel učinil (a navíc na základě jiné zfalšované plné moci) jedná se bez nejmenších pochyb o podvodné jednání, jehož cílem bylo ke škodě cizího majetku obohacení dovolatele a následně i T. U., kterému podle prokázaných skutkových zjištění poslal dovolatel na bankovní účet finanční obnos, který mu dlužil.
Dovolatelova námitka však neobstojí ani z hlediska občanskoprávního. Způsoby zániku plné moci jsou skutečně taxativně uvedeny v §33b odst. 1 obč. zák. a jedním ze způsobu zániku je odvolání plné moci zmocnitelem. Pro odvolání plné moci nevyžaduje zákon žádnou zvláštní formu a pro její odvolání tedy zákon nevyžaduje ani písemnou formu; stačí k tomu pouze jednoznačně učiněný ústní projev, což platí i tehdy, jestliže se písemná forma vyžaduje pro udělení plné moci (srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. §1- 459. Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2008, 293 s). Roztrhání plné moci (a tedy její prokazatelné zničení) ihned po jejím sepsání ještě předtím, než vstoupila v účinnost vůči třetím osobám, je zcela jednoznačným projevem vůle zmocnitele, který směřuje k odvolání plné moci. Dovolatel byl tomuto roztrhání plné moci přítomen (dokonce se na něm aktivně podílel) a z kanceláře odešel bez jakéhokoli písemného zmocnění. Musel tedy vědět, že mu plná moc udělena nebyla, což vyplývá ostatně i z jeho následného jednání, kdy pro výběr označených finančních prostředků použil plnou moc jinou, zfalšovanou, s jiným datem.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 1. prosince 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka