ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1502.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 1502/2010 -41
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. prosince 2010 o dovolání obviněné D. K. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 4. 2010, č. j. 6 To 24/2010-1374, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 45 T 5/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
V rámci rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2010, č. j. 45 T 5/2009-1227, v trestní věci obviněných M. M., D. K., M. B. a I. R. byla obviněná D. K. uznána vinnou zločinem obchodování s lidmi podle §168 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 (dále jen „tr. zákoník“/), jehož se měla dopustit společně s obviněným M. M. jednáním popsaným pod bodem 1) tzv. skutkové věty výroku rozsudku, a trestným činem kuplířství podle §204 odst. 1 alinea první, alinea druhá, odst. 3 písm. b) trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/), jehož se měla dopustit společně s obviněnými M. M. a M. B. skutky popsanými pod body 2) a 4) výroku rozsudku. Za to byla podle §168 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou.
O odvoláních, která proti předmětnému rozsudku podali obvinění M. M. a D. K., a v jejich neprospěch do výroků o uložených trestech také státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě, rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 26. 4. 2010, č. j. 6 To 24/2010-1374, jímž z podnětu podaných odvolání podle §258 odst. 1 písm. b), c), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o vině pod body 1), 2), 4), 5) a v celém výroku o trestu a za použití §261 tr. ř. i ohledně již odsouzeného M. B. ve výroku o vině pod body 2), 4) a ve výroku o trestu, týkajícího se tohoto obviněného. Za podmínek podle §259 odst. 3 tr. ř. pak nově rozhodl mimo jiné tak, že obviněnou D. K. na totožném skutkovém základě jako soud prvního stupně uznal vinnou trestným činem obchodování s lidmi podle §232a odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zák. (bod 1/) a trestným činem kuplířství podle §204 odst. 1 alinea první, alinea druhá, tr. zák. (body 2/ a 4/). Za to byla obviněná podle §232a odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků a tří měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byla pro účely výkonu trestu zařazena do věznice s ostrahou. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 26. 4. 2010 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podala obviněná D. K. následně dovolání , jímž tento rozsudek napadla „v plném rozsahu“. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého dovolání se omezila toliko na konstatování, že „rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení“.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí (rozsudek) soudu druhého stupně, jímž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a kterým byla obviněná nově uznána vinnou a byl jí uložen trest.
Obviněná je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.) a prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.).
K otázce zda podané dovolání zároveň splňuje povinné obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř. učinil Nejvyšší soud následující závěry:
Podle §265f odst. 1 tr. ř. musí být v dovolání obviněného (dovolatele) vedle obecných náležitostí (§59 odst. 3 tr. ř.) podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu a z jakých důvodů napadá a čeho se domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř., o které se dovolání opírá.
V posuzovaném případě bylo dovolání obviněné D. K. se spisem předloženo Nejvyššímu soudu poprvé 8. 9. 2010. Z obsahu podaného dovolání Nejvyšší soud zjistil, že dovolatelka sice použila odkaz na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale současně neuvedla jediný konkrétní důvod (skutečnost), pro který podle jejího názoru dovoláním napadené rozhodnutí „spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení“. Zároveň neučinila ani žádný návrh na rozhodnutí dovolacího soudu. Bylo tedy zřejmé, že v dovolání chybí povinné obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Za výše konstatovaného stavu věci bylo povinností předsedkyně senátu soudu prvního stupně, aby ještě před tím, než podané dovolání předloží Nejvyššímu soudu, postupovala v souladu s ustanovením §265h odst. 1 tr. ř. a vyzvala dovolatelku a jejího obhájce, aby ve lhůtě dvou týdnů doplnili chybějící náležitosti obsahu dovolání, a upozornila je, že jinak bude dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Poněvadž v posuzovaném případě tento postup dodržen nebyl , vrátil Nejvyšší soud přípisem ze dne 27. 9. 2010, sp. zn. 3 Tdo 1121/2010, dovolání obviněné včetně spisu bez meritorního rozhodnutí zpět soudu prvního stupně s tím, že v rámci řízení podle §265h tr. ř. bude nejprve nutno odstranit zjištěné procesní nedostatky. Jinými slovy, obviněné (a tedy i jejímu obhájci) měla být dána možnost podané dovolání doplnit a jeho obsah - pokud jde o povinné náležitosti dovolání - uvést do souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání obviněné bylo Nejvyššímu soudu opětovně předloženo dne 26. 11. 2010. Z předloženého procesního spisu je přitom zřejmé, že soud prvního stupně v souladu s pokyny Nejvyššího soudu řízení konané podle §265h tr. ř. řádně doplnil. Výzva ve smyslu ustanovení §265h odst. 1 tr. ř. k odstranění vad dovolání byla doručena dovolatelce dne 8. 10. 2010 a jejímu obhájci dne 11. 10. 2010 (č. l. 1502 verte spisu). V jejím rámci byli oba výslovně upozorněni, že nedojde-li ve stanovené lhůtě k odstranění vad specifikovaných předsedou senátu Nejvyššího soudu, bude dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. odmítnuto. Po marném uplynutí dvoutýdenní lhůty, kdy obviněná D. K. zastoupená obhájcem Mgr. Ing. Danielem Keprtou na výzvu - jak plyne ze spisu - nijak nereagovala, byla věc předložena Nejvyššímu soudu, aby o dovolání obviněné rozhodl.
K dovolání obviněné se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který konstatoval, že v dovolání kromě zákonného označení dovolacího důvodu s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejsou uvedeny žádné bližší okolnosti, kterými má být uplatněný dovolací důvod podložen, a kromě toho v něm chybí i jakýkoliv návrh na rozhodnutí dovolacího soudu. Vzhledem k těmto nedostatkům proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. s tím, že nesplňuje náležitosti obsahu dovolání. Současně připomněl, že navrhované rozhodnutí lze podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinit v neveřejném zasedání, což současně rovněž navrhl. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání pak vyslovil i pro ten případ, že by Nejvyšší soud hodlal učinit jiné než navrhované rozhodnutí (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Ve shora uvedených souvislostech považuje Nejvyšší soud za nezbytné poznamenat, že zákonodárce si byl nepochybně vědom zvýšených nároků, jež na dovolatele klade obsah a poměrně úzké vymezení jednotlivých dovolacích důvodů. Proto je v §265d odst. 2 tr. ř. stanoveno, že dovolání může být podáno zásadně jen prostřednictvím obhájce. Tento zákonný požadavek vyplývá z povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku kladoucího zvýšené nároky zejména na jeho přesné obsahové náležitosti limitující mimo jiné přezkumnou činnost Nejvyššího soudu (tzv. omezený revizní princip). Obhájce jako osoba znalá práva (resp. jako osoba, u níž se znalost práva předpokládá) by měl zaručovat, aby právní složitost spojená s podáním dovolání nebyla na újmu možnosti využití tohoto mimořádného opravného prostředku obviněným, který zpravidla potřebné právní znalosti nemá. V případě dovolatelky D. K. byla podmínka uvedená v §265d odst. 2 tr. ř. splněna. Přes tuto skutečnost podané dovolání postrádalo obsahové náležitosti podle §265f odst. 1 tr. ř., ačkoliv napadené rozhodnutí odvolacího soudu obsahuje příslušné poučení (§125 odst. 3 tr. ř.) . Soud prvního stupně dovolatelce a jejímu obhájci spolu s výzvou k odstranění obsahových vad dovolání (§265h odst. 1 tr. ř.) zároveň zaslal i výše zmíněný přípis Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2010, sp. zn. 3 Tdo 1121/2010, v němž je mj. obsaženo i výslovné upozornění na obligatorní postup podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. (tj. odmítnutí dovolání), nebudou-li chybějící náležitosti dovolání ve stanovené lhůtě doplněny.
Podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, nesplňuje-li náležitosti obsahu dovolání. Poněvadž v posuzovaném případě Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné D. K. neobsahuje všechny povinné náležitosti výslovně stanovené v §265f odst. 1 tr. ř., rozhodl o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Toto své rozhodnutí učinil Nejvyšší soud za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 1. prosince 2010
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler