ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.165.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 165/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. března 2010 o dovolání podaném M. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, sp. zn. 42 To 226/2009 ze dne 13. 10. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru na Sázavou pod sp. zn. 1 T 15/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou sp. zn. 1 T 15/2009 ze dne 24. 8. 2009 byl dovolatel uznán vinným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu šesti let.
V předmětné věci podal M. K. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, usnesením sp. zn. 42 To 226/2009 ze dne 13. 10. 2009 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal M. K. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech ostatních, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že se trestného činu kladeného mu za vinu nedopustil a poukázal v této souvislosti na ve věci vedené dokazování, které bylo neúplné, přičemž také soudy ve věci učiněná skutková zjištění nehodnotily zákonu odpovídajícím způsobem. To proto, že vůči poškozené si nepočínal násilně, když na jejím těle také stopy násilí (v podobě zranění) nebyly shledány (ač by tak tomu mělo s ohledem na výpověď poškozené být) a naopak poškozená si počínala násilně tím, že jej kousla. Proto také v uvedeném směru navrhl pořídit znalecký posudek, který by posoudil míru jeho násilného působení na poškozenou (s ohledem na její výpověď) a takto možnost vzniku zranění na jejím těle. V souvislosti s vedeným dokazováním potom odkázal na konkrétní judikaturu Ústavního soudu České republiky přijatou v tomto směru. Konečně navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadené (citované) usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, a s ním související (citovaný) rozsudek Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou zrušil a soudu prvního stupně vrátil věc k „dalšímu řízení“.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že z obsahu dovolání je zřejmé, že ač jej dovolatel podal s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho druhé alternativě, zcela pominul, že tato varianta dovolacího důvodu musí být uplatněna vždy ve spojení s některým dalším dovolacím důvodem, a proto vyjádřil státní zástupce přesvědčení, že takto nesprávně podané dovolání nemůže být relevantním podkladem pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Proto dovolacímu soudu navrhl, aby takto podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť tento mimořádný opravný prostředek byl podán z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a pro případ, že by bylo rozhodováno i jiným způsobem, než je specifikován v §265r odst. 1 písm. a) a b) tr. ř., vyjádřil též souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedeného v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (druhá alternativa). Přitom dovolatel ve svém podání blíže nespecifikuje, jakým způsobem podle něj k naplnění takto zvoleného dovolacího důvodu došlo, tedy kterou ze zmíněných dvou alternativ tohoto dovolacího důvodu uplatňuje. Z obsahu podaného dovolání sice plyne, že se domáhá alternativy první, neboť ve svém podání uvedl, že „bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání, aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“, avšak tato alternativa v jeho případě nepřichází v úvahu, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu deklarovaného dovolacího důvodu, která se (jak již řečeno) vztahuje na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, přičemž v řízení, které tomuto předcházelo, byl dán některý ze zákonem vymezených dovolacích důvodů. Dovolatel však žádný další dovolací důvod neoznačil (neuvedl) a ani z námitek, které uplatnil, v rámci zvolené argumentace nelze na přítomnost některého z těchto dovolacích důvodů usuzovat. Námitky tak, jak jsou dovolatelem koncipované, směřují totiž pouze do oblasti skutkových zjištění učiněných soudy, do oblasti hodnocení ve věci provedených důkazů a dovolatel se jejich prostřednictvím fakticky domáhá zjištění jiné (pro něj příznivější) verze skutkového děje. Takové námitky však nemohou být podřazeny pod žádný ze zákonem stanovených dovolacích důvodů, když navíc oba soudy, zejména i důvodech ve věci přijatých rozhodnutí pečlivě a srozumitelně vyložily, z jakých důkazů vycházely, proč výpověď poškozené považovaly za věrohodnou i v souvislosti se svědeckou výpovědí M. M., přičemž odpovídajícím způsobem také vysvětlily, proč odmítly návrh dovolatele na doplnění dokazování. Nelze než uzavřít, že v uvedeném směru tak soudy učiněná skutková zjištění mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu dospět nelze. Ve věci učiněná skutková zjištění tak co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. března 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka